Vladimir Putin a Donald Trump v roce 2017 FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
Poté, co bude v lednu 2025 inaugurován, ponechá americký prezident Donald Trump Ukrajinu svému osudu a vojenská i ekonomická pomoc této Ruskem napadené zemi bude zřejmě výrazně omezena. Ve svém sloupku v deníku The Telegraph to napsal jeho bývalý poradce pro národní bezpečnost, politik a diplomat John Bolton.
„Blížící se inaugurace Donalda Trumpa nevěstí nic dobrého pro životně důležité bezpečnostní zájmy Západu, a zejména pro Ukrajinu. Trumpovo nepřátelství vůči NATO je hmatatelné a jeho pocity ohledně Ukrajiny jsou těsně za ním,“ zahájil svůj text bývalý Trumpův poradce.
Podle jeho mínění prakticky okamžitě poté výrazně poklesne americká vojenská i ekonomická pomoc napadené zemi a rychle začnou jednání s Ruskem. Obdobně nedobře vidí John Bolton i podporu ze strany evropských zemí, protože členové EU „spěchají s oživením nyní zaniklých obchodních vztahů s Moskvou“.
„Trumpova touha hodit tuto Bidenovu válku za hlavu by mohla v nejhorším případě znamenat kapitulaci před maximalistickými ruskými požadavky. Koneckonců, pokud je pomoc Ukrajině při obraně proti nevyprovokované agresi pro Washington nedůležitá, proč se starat o podmínky kapitulace Kyjeva?“ ptá se otevřeně Bolton ve svém textu. Zároveň však upozorňuje, že evropský mír a stabilita jsou pro USA životně důležité. Pokud by na Ukrajině skutečně došlo k „domnělému selhání USA i NATO“, okamžitě to podle jeho mínění povzbudí Peking v agresivních choutkách vůči Tchaj-wanu a celé oblasti Východočínského moře, ale i dalších míst v Asii. „Nejedná se o abstraktní, průzračné obavy na periferii našich zájmů, ale o tvrdé hrozby pro americkou fyzickou bezpečnost, obchod, cestování a komunikace po celém světě,“ varuje Bolton.
Jedním z důvodů, proč je situace v současné době špatná, je fakt, že současný prezident Joe Biden „zpackal realizaci téměř tříleté pomoci Kyjevu“, protože nikdy nevyvinul vítěznou strategii. V důsledku konání Bidenovy administrativy vznikl na bojišti současný pat, neboť Biden neodkázal dostatečně vysvětlit svým klíčovým západním partnerům „ruskou hrozbu“. Tím ale „rozdmýchal přesvědčení, že žádné takové zájmy neexistují, a napomohl Trumpem inspirovanému izolacionismu, který se šíří na celostátní úrovni“.
Podle názoru Johna Boltona je však nutné Ukrajině pomoci, protože to je v životním zájmu USA, a to navzdory špatným výsledkům a nevhodnému přístupu Bidenovy administrativy. Ruská agrese totiž ohrožuje samu podstatu bezpečnosti NATO. Bolton pak pokládá hypotetickou otázku, zda se Ukrajina podrobí, aby na ni hned vzápětí odpověděl, že „v žádném případě“.
Na závěr pak přidává na základě vlastní diplomatické a politické kariéry návrhy, jak by se mělo v případě Ukrajiny postupovat. Nicméně, jak sám přiznává, jsou pouze „orientační, nejsou vyčerpávající a zcela jistě nejsou postojem NATO“.
Nejdůležitějším bodem je fakt, že „jakákoli dohoda musí být výslovně předběžná, aby budoucnost Ukrajiny zůstala otevřená“. Bolton navíc se znalostí ruského způsobu jednání tvrdí, že Moskva tak přistupuje ke každé smlouvě. „Pro Kreml není nic trvalé, dokud nebude jeho říše plně obnovena. Putin potřebuje čas na obnovu ruských vojenských schopností.“ Jakákoliv víra, že se Rusko zřekne budoucí agrese proti Ukrajině, je podle Boltona pouhým snem.
„Příměří podél stávajících vojenských frontových linií během vyjednávání může být nevyhnutelné. Nicméně bychom měli trvat na tom, aby jakákoli konečná dohoda výslovně uváděla, že nakonec narýsované čáry nemají vůbec žádný politický význam, ale pouze odrážejí existující vojenské dispozice,“ poznamenává Bolton k možnosti tzv. zamrzlého konfliktu.
„Stejně tak by dohoda neměla vytvářet demilitarizované zóny mezi ukrajinskými a ruskými silami na Ukrajině nebo podél formální hranice obou zemí jinde,“ varuje John Bolton. Demilitarizovaná zóna je podle něj totiž výhodou výhradně pro Moskvu. Jediný způsob, jak by ji Kreml nemohl zneužít, je „učinit ji půl míle širokou a táhnout ji donekonečna přes všechna sporná území“.
Ani rozmístění mírových sborů by situaci podle bývalého bezpečnostního poradce příliš nepomohlo, jak dokládá na neúspěchu Mírových sil OSN na Kypru, které ostrov rozdělují od roku 1964, či pozorovatelských sil OSN (UNDOF) hlídkujících na Golanských výšinách od roku 1974, které zde „mohou trvat navždy“, ale stejně nezabránily Izraeli v anexi Golanských výšin. „Na Ukrajině by takové síly mohly znamenat trvalé postoupení dvaceti procent Ukrajiny Rusku,“ konstatuje Bolton.
Zároveň dokazuje, že vůbec nejde o to, zda by případné jednotky byly jednotkami OSN či NATO, ale jde o to, jaké záměry mají jednotlivé strany konfliktu. „Pochybuje někdo o tom, jaké jsou dlouhodobé cíle Ruska? Můj odhad je, že Kreml stejně nebude souhlasit s mírovými jednotkami NATO, přinejmenším ne, pokud nebudou posíleny o tisíce severokorejských vojáků,“ domnívá se John Bolton.
Na závěr pak připomíná, že Ukrajina bude i nadále suverénní zemí a neměla by ve svých možnostech vstoupit do NATO být jakkoliv omezována. „Neměli bychom se smířit s vynucenou neutralitou, kterou jsme ve studené válce nazývali finlandizací. Ukázalo se, že se to nelíbí ani Finsku, které nakonec v roce 2023 vstoupilo do NATO. A pokud chtějí některé země poskytnout bezpečnostní záruky svobodné Ukrajině, měly by mít možnost tak učinit, a neměly by podléhat žádnému ruskému vetu,“ zmínil John Bolton historický případ Finska.
„Nově zvolený prezident Trump Ukrajinu brzy nechá na pospas osudu. Její pravděpodobná budoucnost je bezútěšná. Nezhoršujme to bezradnou mírovou dohodou,“ zakončil úvahy o tom, jak se zachová Donald Trump po nástupu do úřadu, jeho bývalý poradce, který jej dobře zná.
