Sídlo mediální skupiny Mafra FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Unie vydavatelů sdružující největší mediální domy kritizuje zvýšení DPH na noviny. Z jejího pohledu je to pochopitelné, ale je to jen jednostranný pohled na situaci v médiích. Argumentace, že je údajně ohrožena svoboda slova, demokracie a ochrana proti dezinformacím, je přetažená.
Ozdravný balíček představuje průlom ke konsolidaci veřejných financí, ke kterému neměly vlády odvahu nejméně deset let. Navzdory hysterii dotčených skupin v čele s odbory ale není tak bolestivý, jak to mohlo vypadat ze spekulací v médiích, i když nemůže být populární a bezbolestný.
Prodej klesá dlouhodobě
Mezi nejhlasitější odpůrce patří Unie vydavatelů, jíž se nelíbí zvýšení DPH na noviny z 10 na 21 procent. To se sice dá pochopit i vzhledem k tomu, že loni došlo k růstu nákladů a vydavatelé musí šetřit, ale její dramatická reakce hraničí s vydíráním. Důvodů současného stavu tištěných médií je víc a nelze je přehlížet.
„V důsledku tohoto kroku se vláda může stát hrobníkem demokratického tisku v ČR. Deníky byly a jsou pro čtenáře kotvou, jak se vyznat v dezinformacích na internetu. Vláda tuto kotvu lidem může navýšením DPH vzít,“ píše Unie vydavatelů. Toto vyjádření zaslouží širší pohled.
Prodej tištěných novin klesá dlouhodobě. Zatímco v roce 2010 dosáhl celkový prodaný náklad celostátních titulů 1,2 miliónu výtisků denně, loni to bylo už jen 400 tisíc, z toho nebulvárního tisku 250 tisíc. Z toho vyplývá jejich klesající a stále omezenější vliv.
O nezvratném vývoji na mediálním trhu, kdy stále více čtenářů přechází na internetová média, svědčí i propad Mladé fronty DNES. Ještě v roce 2006 se jí prodalo v průměru 350 tisíc výtisků denně. Dnes je to jen 80 tisíc, ani ne čtvrtina, a o něco víc prodá jen bulvární Blesk. Lidové noviny loni denně prodaly 22 tisíc výtisků.
Trh si rozdělili oligarchové
Současnou situaci charakterizuje rozdělení mediálního trhu mezi oligarchické skupiny, což platí i pro tištěná média. Zlomem byl rok 2013, po kterém došlo k významným přesunům médií vlastněných německými vydavateli do rukou několika českých miliardářů (Babiš, Křetínský, Dospiva).
Na počátku byla koupě největší mediální skupiny v zemi Mafra, kterou zařadil do portfolia Agrofertu Andrej Babiš pouhé dva týdny po policejní razii na úřadu vlády. V té době se hnutí ANO chystalo vstoupit do politické soutěže.
Babiš přiznal, že vydavatelství koupil proto, aby o něm „psalo pravdu“. Jeho pravdu. Mladá fronta DNES byla nejvlivnějším a nejčtenějším seriózním deníkem v zemi. Od té doby je spolu s Lidovými novinami pouhým nástrojem k hájení politických a obchodních zájmů svého majitele, což s ochranou demokracie nemá nic společného.
Likvidační kampaně
Nic společného nemá ani s ochranou proti dezinformacím už jen proto, že její majitel je sám vytváří, což bylo patrné i v prezidentské kampani. Ale i proto, že jde o poměrně široký pojem.
Oba deníky jsou proslulé cílenými kampaněmi proti Babišovým oponentům s použitím nelegálních úniků z policejních spisů, často likvidačními a zcela vylhanými. Není známo, že by se Unie vydavatelů od těchto nehorázných praktik svého vlivného člena aspoň distancovala.
Legendární jsou rozhovory v Mladé frontě DNES, kde se majitel svým zaměstnancům například svěřuje, že KSČM je demokratická strana. Tento deník navíc dává prostor prorusky orientovaným autorům, napojeným na tzv. národoveckou scénu.
Přesun vydavatelství Mafra do rukou tehdy druhého nejbohatšího podnikatele vyvolal lavinový efekt vlastnických změn. Další silní hráči vycítili ohrožení a rozdělili si největší mediální domy v zemi. Obávali se, že Babiš může média používat jako páku proti své konkurenci, což se prokázalo na mnoha kauzách.
Hlavním smyslem těchto nákupů byla ochrana zájmů vlivných ekonomických skupin, které si vykolíkovaly hřiště na mediálním trhu. Trendy poklesů prodeje byly v té době známé a noví kupci dobře věděli, do čeho jdou.
„Většina zmíněných médií byla v době nákupu ztrátová, přičemž celý sektor tištěných médií je ztrátový dlouhodobě. Jediný smysluplný důvod pro nákup tak souvisí s cílem ovlivňovat prostřednictvím médií veřejnou agendu,“ řekl sociolog médií Václav Štětka časopisu Forbes.
Sobotkova vláda šla i přes Babišův zjevný střet zájmů mediálním domům za jejich potlesku na ruku, když v roce 2016 snížila DPH na noviny a časopisy z 15 na 10 procent. Oplatili jí to oproti jiným obdobím relativní vstřícností, v případě Mafry servilní poslušností svému majiteli.
„Je jasné, že Andreji Babišovi vlastnictví širokého spektra médií prospívá a bez něj by se ve funkci předsedy vlády těžko udržel tak dlouho, vzhledem ke všem svým skandálům. Dokonce je dost možné, že by bez něj ani nevyhrál parlamentní volby v roce 2017, nebo přinejmenším ne s tak velkým náskokem,“ doplňuje Štětka.
Mlčení Unie vydavatelů
Tento stav se projevil v některých letošních analýzách. Z indexu projektu EuroMedia Ownership Monitor ze Salcburské univerzity, který se věnuje transparentnosti vlastnictví médií a svobodě tisku, vyplývá, že Česko je hned po Orbánově Maďarsku na druhém místě zemí s nejohroženějšími médii.
Mezi hlavní důvody patří koncentrace vlastnictví médií mezi několik oligarchů a nedokonalý zákon o střetu zájmů, který nedostatečně upravuje vlastnictví médií aktivními politiky. Podobný problém konstatuje zpráva Unie občanských svobod pro Evropu Liberties, která rovněž kritizuje výraznou koncentraci vlastnictví médií.
„V České republice vlastní soukromé mediální konglomeráty politici, zejména bývalý premiér a současný poslanec parlamentu Andrej Babiš, a hrstka českých podnikatelů a oligarchů,“ zmiňuje se o tuzemských poměrech.
O těchto zprávách nezávislých mezinárodních organizací se tisk největších mediálních domů nezmiňuje. Unie vydavatelů mlčí, stejně jako ignorovala jasný střet zájmů svého nejvlivnějšího člena. Je pro ni pohodlnější napadat vládu z údajné likvidace svobodného tisku, který někteří její členové už dávno zlikvidovali vlastním přičiněním.
Opravdu je například pro Mladou frontu DNES tou poslední ranou zdražení jednoho výtisku z 24 na 26 korun? Majitel Agrofertu nedávno uvažoval o prodeji dlouhodobě ztrátové Mafry ještě před konečnou podobou konsolidačního balíčku. Co mu v tom brání?
