„Vítězný únor stále živý“, dalo by se shrnout rozjímání čelného stalinisty Josefa Skály nad komunistickým manifestem. Neúspěšný prezidentský kandidát, jenž se zviditelnil podporou Andreje Babiše, svérázně hodnotí i únorový převrat. V čem se může historie opakovat?

Josef Skála je dnes nejviditelnější postavou komunistické scény. Přispěla k tomu jeho kandidatura na prezidenta, ale nesehnal dostatek podpisů. KSČM proto nakonec podpořila Andreje Babiše, jenž poskytl Skálovi dvacetiminutový videorozhovor. Oba v něm varovali před nastupující „totalitou“ a Skála mu popřál úspěch ve volbách.

Nestárnoucí jubilant

Když byl tento Babišův lapsus rozebírán v médiích, snažil se ho zatlouct. Lhal, že se Skálou vůbec nemluvil. I tato epizoda přispěla k vysoké nedůvěře v kandidáta ANO, jenž v boji za voličskými hlasy neváhal lovit i v nejextrémnějších vodách.

Dále čtěte

Babišovy vlastňáky. Zhroucená kampaň, výsměch Dudy a Zemana, rozkol s SPD

Závěr kampaně zastihl Babiše ve špatné kondici. Ztrácí nad sebou kontrolu, vrší chybu za chybou a v zápalu boje střílí vlastní…

O tom, komu Babiš také nadbíhá, svědčí aktuální vyznání Josefa Skály. V předvečer připomínky událostí 25. února, jež vedly k nástupu totalitního režimu a zavlečení Československa do sovětské sféry vlivu, publikoval zamyšlení nad 175. výročím zrodu Manifestu komunistické strany.

Stěžejní dílo Karla Marxe a Bedřicha Engelse bylo zveřejněno 21. února 1848. Dodnes má oddané stoupence. Skála opatřil svůj text výmluvným titulkem „Jubilant, co stárnout ani neumí“. Rozebral v něm učení své bible s neskrývanou nostalgií. Dosud prý nebylo naplněno kvůli „mraveništi vizí“ levice, jež postupovala rozdrobeně, nedůsledně a až na výjimky se bránila revolučně svrhnout buržoazní systém.

Svrhnout kapitalismus

Nenáviděný kapitalismus proto po 175 letech stále přežívá, na rozdíl od komunistických experimentů v sovětském bloku, Kambodži a dalších zemích. Bez výjimky skončily katastrofou, zaostáváním za Západem, hladomory a desítkami milionů mrtvých.

Skála nezmínil klíčové poslání Manifestu, jež stále žije v myslích radikální levice a nejrůznějších kryptokomunistických subjektů.

Dále čtěte

Putinova ruská ruleta. Smyčka sankcí se utahuje, tržby za ropu se propadly o polovinu

Ruská ekonomika loni podle oficiálních statistik Kremlu oslabila méně, než se očekávalo. Je to jen hra s čísly, což platí i…

„Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět,“ věštili Marx a Engels.

Skála jen naznačuje, v čem je dnes problém: „Nakolik umíme i my, o čem je Manifest především – vysvětlit, proč jsme právě komunisty? Dokázat svůj cíl nezatloukat ani nijak nekastrovat a právě tím lidi získat, a ne vydat prolhané demagogii. Dnešní kapitalismus tomu nabízí ještě pádnější fakta, než se o ně opřel Manifest.“

Projevuje stále stejnou bolševickou zpupnost a aroganci. „Horory o znárodnění, co prý máme v plánu my, šíří vítěz loupeže tisíciletí. Z většiny podniků, které zcizil, trčí rez a lebeda. Naší přidanou hodnotou je to, co odstartoval už Manifest. Cokoli polovičatějšího neskončí o nic lépe než mraveniště vizí, jalových už tehdy,“ uzavírá.

Únorový puč? Nikoli

Josef Skála je čelným představitelem stalinistického proudu KSČM. Ve svazcích StB je vedený jako ideový spolupracovník. „S ulehčením“ vítal okupanty v roce 1968.

Podobně jako Putin nemůže dodnes přijít na jméno Gorbačovovi. Zradil prý komunistické hnutí. „Přijít po Černěnkovi státník, a ne užvaněný podpantofel, žijeme v úplně jiném světě,“ lituje.

Skála před několika lety svérázně vykládal i únorové události. V komentáři „Pokrok to demokraticky umí“ vysvětluje, že únor 1948 je důkazem, že kapitalistický režim lze svrhnout i nenásilnou cestou. „Československá cesta“ prý chtěla socializovat po dobrém, ale Západ tento scénář zhatil studenou válkou, když se „neštítil žádného darebáctví“.

„Únor 1948 zdědil zemi, v níž bylo hej jen hrstce. Zajatců ponižující nouze byly miliony. Po válce, i už před ní. Po převratu se z panských vil staly jesle, knihovny, školky nebo polikliniky,“ píše Skála. Proto by si nyní komunisté neměli nechat tyto události vyčítat.

Na závěr dodává, že demokraticky to jde jen tam, kde končí diktát mamonu nad prací. „Tehdy to začalo izolací ‚elit‘, které se umazaly kolaborací. Poskoci cizích velmocí zacházejících s námi jako s kolonií ztrácí půdu pod nohama i dnes. Protestní hlasy nabízejí šanci, jaká tu ještě nebyla,“ použil slovník opakovaný i v současné době.

Start bolševického teroru

Skála samozřejmě lhal, jakkoli byla tehdy specifická poválečná situace a problematické chování prezidenta Edvarda Beneše. Nešlo sice o ozbrojený puč v pravém slova smyslu, nebyla prolita krev. Ovšem atmosféra té doby měla do demokratických poměrů hodně daleko.

Dále čtěte

Kdo koho podporuje? Za Babišem stojí jen Zeman, Nejedlý, Mynář a komunisté

Situace se v závěru boje o Hrad zpřehledňuje. Společnost se štěpí na dva tábory, rozhodne účast voličů ve druhém kole…

Komunisté měli pod kontrolou ozbrojené složky včetně Lidových milicí a je zjevné, že pokud by se vývoj neubíral podle jejich scénáře, neváhali by je použít. Ve snaze uchopit absolutní moc porušovali ústavu, zákony a další atributy demokratického státu. Už tehdy iniciovali politické čistky, omezovali svobodu tisku a shromažďování, zatýkali a zastrašovali představitele ostatních stran.

Opravdový bolševický teror byl rozpoután brzy po únoru 48 a jasně ukázal, kdo uchopil moc a jaké byly jejich zvrácené pohnutky. Tohle ovšem pohrobci tehdejších akčních výborů typu Josefa Skály nechtějí slyšet. Komunismus se podle nich jen bránil západní zvůli a „vítězný únor“ otevřel cestu budování světlých zítřků. Myšlenka stále dobrá, jen skončila v půli cesty.

„Vlastenec“ Skála

Proč se zabývat blouzněním ortodoxního komunisty, když KSČM drtivě prohrála volby a má jen teoretickou šanci na návrat do parlamentu? Historie se částečně opakuje, jen má jinou podobu a kulisy.

Dnes se propojují zdánlivě nesourodé zájmy neparlamentních extrémně levicových a pravicových seskupení usilujících o převzetí moci navzdory výsledkům demokratických voleb, o vyvázání ze západních struktur a opětovný obrat do zájmové sféry Ruska.

„Neveďme včerejší války. Národní pravice potřebuje civilizovanou levici. Musíme se vrátit do extraligy světové ekonomiky. Současnou vládu i ty budoucí k tomu dotlačíme, pokud se tento vlastenecký blok udrží pohromadě,“ burcoval loni v září Skála na demonstracích svolaných proruským aktivistou Vrabelem.

Kontroverzní Vrabel neuspěl, ale má následovníky brojící proti současnému systému a používající stejnou rétoriku. Patří mezi ně i komunisté maskovaní za „vlastence“. Znovu vycítili šanci a hodlají se na této vlně svézt.