Ilja Jašin v policejní dodávce po zadržení na Městském ruském fóru v Moskvě 13. března 2021. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
„Balet Výměna se tančil přesně podle kremelských not,“ píše o výměně vězňů mezi Ruskem a Západem na Telegramu exilový novinář Alexandr Něvzorov. Podle novináře má Vladimir Putin velkou schopnost někam „nakálet“. „A tady se překonal. Kremelskému upírovi se podařilo nasypat zapařenou hromádku nikoli ‚pod dveře‘ emigrace, ale přímo do slavnostní polévkové mísy, na protestně naservírovaný stůl,“ pokračuje Něvzorov.
Média i část ruského exilu zaujaly především výroky pronesené trojicí vyměněných na tiskové konferenci v Německu. Účastnili se jí Vladimir Kara-Murza, Ilja Jašin a Andrej Pivovarov.
„Cíleně jsem bojoval za právo zůstat v Rusku. To, co se stalo, nepovažuji za výměnu, ale za nezákonné vyhoštění ze země proti mé vůli. Mým prvním přáním bylo vzít si letenku zpět, ale bylo mi dáno na srozuměnou, že by to vyloučilo další výměnu. Mým cílem je vrátit se do Ruska. Nevím, jak se zapojit do ruské politiky ze zahraničí, ale naučím se to,“ řekl Ilja Jašin.
„Musíme najít způsob, jak čelit propagandě, která tvrdí, že Rusko je v obklíčení nepřátel. Žádám západní země, aby Rusům vyšly vstříc: pokud se sankce pro obyčejné lidi zmírní, uvědomí si, že nežijí špatně proto, že jim Západ zničil život. Chci věřit, že budeme schopni jednat společně a nezabředneme do vnitřních hádek,“ vyjádřil se Andrej Pivovarov. Stejně se o sankcích vyslovil Vladimir Kara-Murza. Podle něj by měly být uvaleny jen osobní sankce na zločinné představitele režimu. Pozornost také vzbudilo tvrzení, že není pravda, že většina Rusů podporuje Putina a že prakticky (kromě jedné poznámky Ilji Jašina) nedošlo na téma válka proti Ukrajině.
Alexandr Něvzorov podrobil tyto výroky zdrcující kritice.
„Dobří Rusové okamžitě rozbalili své nádobí a začali ‚to‘ jíst a hltat. Ano: ‚ta samá chuť, ta samá barva‘. Chlemtali a radovali se. Už měli dost západní bezvýkalové stravy. Někteří z nich samozřejmě poznávají známou chuť Putinových s*aček. Dělá se jim z ní špatně a je jim na zvracení. Ale tihle poseroutkové jsou v naprosté menšině. Nepochybně ‚vrhnout své misionáře do emigrantského prostředí a zcela ho zničit‘ byl úspěšný, ale riskantní nápad. Nicméně se to povedlo. Švihácká dramaturgie baletu Výměna zafungovala. A provenience ‚mučedníků z ruského gulagu‘ poskytla postavám kredit důvěry. Ta není příliš velká, ale emigrantské vody ‚vlastenců a obdivovatelů Ruska‘ budou trochu zmatené,“ píše novinář.
Zvláštní pozornost pak věnoval z trojice Andreji Pivovarovovi. Ten tvrdil, že ne všichni účastníci války ze strany Ruska to dělají dobrovolně, takže výzvy k pomoci ukrajinské armádě považuje za nepřijatelné.
„Je to pro mě nepřijatelné, protože koneckonců zůstávám ruským politikem… Většina lidí, kteří tam jsou, je tam nahnána. Jsou tam nuceni jít. Některé tam žene strach, některé zákon, některé chudoba. Možná tito lidé nejsou stoupenci demokratických sil, ale je pro mě nepřijatelné přát jim smrt, pomáhat tomu,“ řekl. Pivovarov se také postavil proti odmítání státní vlajky, protože tímto způsobem se opozice marginalizuje. Podle něj je „úkolem ruského politika milovat svou zemi“, i když je okupovaná.
Něvzorov považuje takové pojetí vlastenectví za zcela pomýlené.
„Stvoření na videu (Andrej Pivovarov, který v dalším interviwew tvrdil, že by Rusové neměli podporovat ukrajinskou armádu, pozn. red.) je jasné: jen obvyklá Putinova vata (vata vatnik je slangové označení pro stoupence kremelské diktatury jejími odpůrci naznačující osobnostní degeneraci, pozn. red). Jeho místo ovšem není ve vězení, nýbrž na vlasteneckém matiné s kočárkem-tankem. Ostatní vyměňovači se ještě úplně nerozpovídali.“
Opoziční politik a politický komentátor Maxim Kac nicméně rozebírá úvahu Ilji Jašina, že je třeba se naučit dělat politiku i v exilu, a soudí, že se to Rusové dosud nenaučili.
„Opozice, která odešla, nedosáhla toho hlavního – nestali jsme se subjektem politiky ani v Rusku, ani v zahraničí. Ruská opozice jako subjekt nebo politický aktér vůbec neexistuje – existuje mnoho různých organizací a jednotlivců, kteří jdou paralelním směrem… ale protože existuje mnoho různých aktérů, neexistuje žádná ‚ruská opozice‘ – existují mediální kanály, jednotliví politici, některé projekty. Někteří lidé odněkud přivádějí lidi, někteří pomáhají s povoleními k pobytu a bankami, někteří organizují konference, někteří vysílají na YouTube, někteří komunikují s politiky na různých úrovních. A každý říká něco jiného. A každému říkají něco jiného,“ soudí Maxim Kac.
To vše podle něj odporuje základním definicím politické moci. Neexistuje žádná organizace, žádný vliv, žádný jednotný postoj, žádná konsolidace zdrojů, žádné společné projekty, žádné jednotné alternativní politické centrum, na které by se Rusové mohli orientovat a které by bylo předmětem jednání s ruskými elitami a západními politiky. Vše je oddělené, každý se snaží dělat něco sám za sebe.
„Nekoordinovali jsme se, když došlo k Prigožinovým nepokojům, nekoordinovali jsme se při prezidentských volbách. Jediný případ, kdy jsme se koordinovali, byla sbírka na pomoc politickým vězňům. A to byly velmi úspěšné sbírky, ale nic jiného nebylo.
Pokud s tím vším politici, kteří přijeli, něco udělají, bude to jen dobře, bude to důležitý krok. Doufám, že se jim to podaří,“ doufá Maxim Kac.
