Nezpochybnitelnou dovedností Andreje Babiše je marketing. Je to obor, kterému dokonale rozumí, ale zároveň také ví, že musí disponovat i dokonalým expertním týmem, aby nic nezanedbal a aby měl vždycky náskok. Babiš jako doktor pečlivě naslouchá, co se děje v těle společnosti. A pak jako kouzelník přichází se zázračnou léčbou.

V letech 2012–13 se Andrej Babiš rozhodl nasednout na vlnu všeobecné frustrace z „kmotrů“ a veřejného odporu vůči „politikům, kteří kradou“. Byla to skvělá volba. Vyplatila se. Všemožně podporoval a aktivně šířil dojem, že se Česká republika utápí v korupci. Ze všech politiků demokratické politické scény nadělal bez rozdílu zloděje, tedy na lidově oblíbeném principu kolektivní viny. Spojil se s jakobínskými novináři, kteří vyráběli prefabrikované korupční kauzy (zpravidla aniž by cokoli odhalili), spojil se s protikorupčními aktivisty z Rekonstrukce státu a Tranparency International a přispěl ke vzniku Nadačního fondu proti korupci. Vlna protikorupční revoluce ho pak vynesla k moci a převálcovala dosavadní silnou občanskou pravici. Byla to geniální akce – tedy z jeho hlediska. A marketing v ní hrál klíčovou roli. Vliv na faktickou míru korupce je přitom lhostejný. O to tu přeci vůbec nešlo.

Nyní by se již skoro zdálo, že jeho železná moc začala konečně korodovat a protikorupční revoluce se jako mocenský nástroj už vyčerpala. Jako mimořádně nadaný technolog moci musí již několik měsíců cítit, že se od něj odvrací část občanských aktivistů a část jeho lidí v ANO i v jeho médiích k němu necítí upřímnou loajalitu, ale používají ho jen jako výtah ke svým vlastním postům. Má na to v hlavě radar.

A také musí cítit, že nové a nové kauzy a skandály související nějakým způsobem s Agrofertem mohou být těmi pověstnými kapkami, které nakonec způsobí, že mohutný kýbl veřejné tolerance k jeho nepravostem jednou také přeteče.

Babišovou základní metodou obrany je ofenziva. Proto minulý týden v rozhovoru pro svůj vlastní list MF DNES a za dojemné asistence svého šéfredaktora zatroubil opět do útoku. A jeho marketingový cit mu velí, aby po úspěšném boji s korupcí zvedl prapor boje s uprchlíky. Veřejnost je na to výborně předpřipravená od pánů Konvičky, Okamury, Klause a Zemana. Ti všichni řádně pohnojili toto pole a zaseli strach a nenávist. Nyní přichází na scénu Velký zemědělec, aby po nich začal sklízet.

Po fantastickém marketingovém rozhovoru v MF DNES přišel v sobotu rozhovor pro deník Právo. Tady musel oligarcha odpovídat i na řadu nepříjemných otázek, týkajících se témat typu Čapí hnízdo či Radmila Kleslová. Ale celá první část rozhovoru je věnována jeho hlavnímu poselství k voličům. Titulek rozhovoru přímo pod hlavičkou Práva na jeho titulní straně je jako vystřižený z marketingového manuálu. Posuďte sami:

„Babiš: Uprchlíky přijímat nemůžeme.“

Andrej Babiš si ve svém postoji k uprchlíkům nechal dost času na sledování situace. Sice občas utrousil, že uprchlíky v Česku nechceme, ale zároveň nechal chytře znít ze svého hnutí i hlasy humanismu, jaký představoval třeba ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Nyní ale Babiš usoudil, že do tématu uprchlíků je třeba se pořádně obout. Po pečlivém nasávání názorů lidu namíchal geniální koktejl tezí, které představují ta nejfrekventovanější lidová moudra a odrážejí samotnou esenci lidového strachu. Tyto věty mají aerodynamický tvar, aby co nejlépe prosvištěly celou veřejností. Tady jsou hlavní „Babišovy myšlenky“, u nichž si můžeme být jisti, že se na nich „jakoby náhodou“ vždy shodne většina veřejnosti:

Andrej Babiš pro sobotní Právo:

„Situace kolem migrační krize se natolik změnila, že o přijímání uprchlíků z Blízkého východu v ČR nemůže být řeč.“

„Příliv uprchlíků se musí natvrdo zastavit v Turecku před evropskými hranicemi. A musí se zastavit úplně, ne zmírnit.“

„Evropa by měla vyslat vzkaz, že je plno a aby další lidé nechodili.“

„Je to problém Německa, o kterém říkají, že ho zvládnou. Ať to tedy udělají a ať nám nevnucují svoje rozhodnutí, že někoho pozvali.“

„Nemáme povinnost a podle mě v této chvíli ani nemůžeme vůbec nikoho přijímat. Odpovědností politiků je v prvé řadě zaručit bezpečnost našim občanům.“

„Je vyloučeno, aby se Evropané přizpůsobovali migrantům. Kvůli nesmyslné politické korektnosti nelze přehlížet skutečné problémy.“

„Uprchlíci jsou lidé, kteří představují bezpečnostní riziko a jejichž touhou není asimilace, ale rozvrat evropské kultury.“

„Nejenom v Německu očividně existuje značný rozdíl mezi zveřejněným míněním mediálních a politických elit a veřejným míněním. Skutečný názor většinové společnosti poznáme až v příštích volbách. Tam se ukáže, nakolik lidé schvalují politiku paní Merkelové.“

A ještě si připomeňme, co řekl Babiš minulý týden v již legendárním rozhovoru pro MFD:

„Migrační politika by měla zůstat rozhodnutím jednotlivých zemí EU.“

„Bývali jsme zbrojní velmoc, vyráběli jsme všechno, taky semtex. Vymysleli to naši lidé a bylo to skvělé.“ (Bohumil Doležal ve své glose připomíná hlavní úspěch semtexu: jeho aplikaci v případu Lockerbie.)

„Chybí nám pět tisíc vojáků, musíme intenzivně zbrojit, podporovat domácí zbrojní průmysl, dovybavit armádu zbraněmi a „musí tam být taky“ propojení s vnitrem, aby se obrana a vnitro doplňovaly. Je to zásadní boj o budoucnost Evropy, o přežití.“

Dodejme, že z tohoto nového marketingového útoku oligarchy na českou veřejnost jde opravdu hrůza. Uprchlíci se totiž stali novou a opravdu děsivou zbraní v rukou Andreje Babiše. A naše veřejnost zbavená účinné ochrany médií před manipulací a stupiditou je téměř bezbranná. Také reakce ostatních vrcholných politiků, tedy premiéra Sobotky a vicepremiéra Bělobrádka, je téměř neslyšitelná, třebaže se správně ohradili proti tomu, že toto Babišovo stanovisko popírá mezinárodní úmluvy České republiky i základní princip slušnosti vůči partnerům v Evropské unii.

Za tento Babišův nový mocenský kánon můžeme ovšem poděkovat oběma extrémům, které panují ve veřejné diskuzi o imigraci. Pánové Konvička, Okamura, Klaus a Zeman odvedli jako mouřeníni svoji práci a už můžou jít. Andrej Babiš vedle nich vypadá jako umírněný politik, který jen věcně řeší krizi. Odvedli ovšem pro něj důležitou práci: exponovali problém. Ale na druhé straně můžeme poděkovat i sluníčkářským aktivistům a západoevropské superkorektnosti. Tím, že nerespektují oprávněné obavy veřejnosti a neznají v dělání Dobra žádnou míru, pomáhají na svět populistům typu Andreje Babiše.

Babišovu politickému marketingu budeme čelit těžko, ale čelit mu musíme. Zejména tím, že budeme trvat na nutnosti evropské spolupráce a na také na tom, že pomáhat trpícím lidem z válečných konfliktů je správné. Imigrační krizi nemohou řešit jednotlivé země odděleně. To by znamenalo rozpad Unie, a to si rozumný člověk přát nemůže. Naprosté uzavření dveří pro uprchlíky je zase v rozporu se základními pravidly a závazky civilizovaných zemí.

To, co je aktuální evropské dilema, je otázka míry a otázka rozlišení uprchlíků od ostatních imigrantů. A také ochrana vnějších hranic Evropy. Imigraci je třeba brzdit. Ale v České republice není hlavním problémem imigrace, nýbrž neomezená moc autoritářů. Tedy moc Andreje Babiše a Miloše Zemana nad českou veřejností.

Můžeme na ně směle parafrázovat jedno z hesel protiuprchlického tažení: Tito lidé představují zcela rozdílnou kulturu. Demokratickou kulturu této země chtějí rozvrátit, a řekněme jim tudíž jasně, že je tady nechceme.