Syřan Michel Latvajn stojí před pevností ze 14. století na řeckém ostrově Kos a touží po lístku na trajekt, který by ho dostal na evropskou pevninu a přiblížil k vysněnému lepšímu životu. Tento třicetiletý lékárník z Halabu na Kosu přespává v nepohodlí od minulého týdne, kdy zaplatil 2000 eur (54 000 korun) za převoz z tureckého pobřežního města Bodrum na Kos. Patří k tisícům dalším Syřanům, kteří prchají z Turecka a v přeplněných člunech se plaví na řecké ostrovy, píše agentura Reuters.
Trasa mezi Tureckem a Řeckem se začala letos nově používat a pro převaděče je zlatým dolem. Z Turecka proudí davy lidí prchajících před chudobou. Uprchlíci tvrdí, že převaděčům pomáhají syrští společníci.
Řecko zápasící s vlastním ekonomickým problémem letos zaplavilo 140 000 běženců, přitom jenom v červenci jich přijelo 50 000. Kos, který je při započítání turistů domovem 30 000 lidí, se má postarat o 7000 běženců.
Pod pálícím sluncem vyčkává na vyřízení administrativních úkonů dav lidí, pro něž se nedostává jídla ani vody. První střety začaly v úterý, kdy musela zasáhnout policie.
„Mám pocit, že nás policisté nenávidí. Nechceme zůstat v Řecku, chápeme jeho ekonomickou situaci, ale máme pocit, že se nechovají s úctou,“ řekl Rašád Mahlí, který má z potyčky s policistou pohmožděné zápěstí. V pátek dorazí k ostrovu loď, kterou posílá řecká vláda a na níž bude možné ubytovat 2 500 lidí.
Řecko se navzdory zprávám o svých těžkostech těší letos přízni turistů a příval uprchlíků by mohl tento trend zastavit. Padesátiletá Britka Donna Ellisová jezdí na Kos už pět let. Má tam dům a s takovým přívalem uprchlíků nepočítala. „Nejsem vystrašená, ale je to znepokojující. Ti lidé tady nemohou jen tak kempovat. Je to nehygienické a nebezpečné, jsou mezi nimi ženy a děti,“ řekla.
Majitel půjčovny aut Giannis Kuretsis moc optimistický není. Kvůli kalamitě na Kosu přišel ve srovnání s loňskem o 40 procent zákazníků. Mnoho jich cesty zrušilo v minulých dnech, když spatřili záběry na lidi kempující v blízkosti turisty navštěvovaných míst.
„Jak si mají lidé vychutnat jídlo v restauraci, když kolem nich táboří tisíce lidí?“ řekl starosta Kosu Jorgos Kyritsis. Vypočítal, že cena denního jídla pro jednoho uprchlíka je šest eur, takže pro těch 7000 přítomných to znamená za měsíc milion eur. „My ty peníze nemáme, a když to rozšíříte na celý stát, uvědomíte si, že Řecko nemůže pro ty lidi zajistit ani jídlo,“ řekl.
Syřané proudili do Evropy přes Středozemní moře několik let a činili tak ještě loni. Ti movitější si zaplatili let do Tripolisu a v Libyi nastoupili na lodě mířící do Itálie. Za minulý rok ale příliv běženců do Itálie začal ustávat, protože uprchlíci se bojí útoků radikálů z Islámského státu, kteří bojují i v Libyi. Nastal zlatý čas převaděčů v Turecku, po jejichž boku podle uprchlíků pracují také Syřané.
Latvajn žil v Halabu v pohodlí, a než začaly roku 2011 boje, vydělal si každý měsíc 2000 eur. Postupně se mu příjem snížil na 300 eur. „Žil jsme ve strachu, musel jsem odjet,“ říká. Odcestoval do Damašku a s pasem se bez problémů dostal do Turecka. Tam zamířil do Bodrumu na jihozápadním pobřeží, zaplatil 2000 eur převaděči za místo ve člunu mířícího do Řecka. Viděl, jak Turkům pomáhají arabsky hovořící lidé. „Hlavy toho všeho jsou Turci, ale pracuje pro ně mnoho Syřanů. Mluví naším jazykem, takže si převaděči získávají důvěru,“ řekl Latvajn.
Na břehu musel počkat několik dní, než převaděč naučil jednoho z uprchlíků, jak ovládat člun. Turci na plavidla nenastupují, protože by riskovali zatčení. Nakonec se skupina nalodila a vydala se na cestu odkázána sama na sebe.