Lidé prchající před válkou na Ukrajině / Ilustrační foto FOTO: ČTK/Pryček Vladimír
FOTO: ČTK/Pryček Vladimír
I když je zatím většina české společnosti vůči ukrajinským uprchlíkům naladěna vstřícně, třecích ploch bude velmi pravděpodobně přibývat. Ukazují to i příklady jiných zemí, které na mnoho let přijaly vysoký počet válečných uprchlíků. Třeba v Turecku našlo útočiště vůbec nejvíc Syřanů prchajících před válkou. A zatímco zpočátku Turci Syřany vítali a snažili se pomoct, po deseti letech si přes 80 % Turků podle průzkumů přeje, aby uprchlíci z jejich země zmizeli.
Abdula Rahmána jsem potkala v roce 2015 v tureckém Gaziantepu. To už měl za sebou několikátý útěk z rodného syrského Aleppa. Nejdřív se s rodinou přesouval po Sýrii, a když už byla situace neúnosná, pronajal si dům v tureckém Gaziantepu. Ve městě vzdáleném 70 kilometrů od hranic našlo útočiště kolem 300 000 syrských uprchlíků.
„Tady v Turecku nemám ani pocit, že jsem daleko od domova. Jsou tu podobné ulice, atmosféra, staré mešity, lázně, trhy. Lidé dokonce začali Gaziantepu říkat turecké Aleppo,“ vyprávěl mi Abdul Rahmán, proč si vybral pro další život právě pohraničí. Netušil, jak dlouho zůstane. Práci měl, i když načerno. Oficiální pracovní povolení začala turecká vláda vydávat až po několika letech a na pracovní místa měla kvóty.
„Všichni uprchlíci, kteří se po příjezdu zaregistrovali, dostali tzv. kimlic kartu, identifikační kartu. Po jejím obdržení měli přístup k bezplatné zdravotní péči a děti ke školní docházce. Také za určitých podmínek umožňovala získat pracovní povolení. To ale bylo podmíněné ještě získáním trvalého pobytu a na množství udělených pracovních povolení byla omezení deset procent. To znamená, že zaměstnavatel může v podniku zaměstnat deset procent cizinců,“ popisoval mi situaci v roce 2018 turecký humanitární pracovník.
V Turecku v té době žilo přes tři a půl milionu syrských uprchlíků a nálada domorodců vůči nim se rapidně zhoršovala. „Od té doby, co jsou tu Syřané, tak se zvedly ceny jídla, nábytku, ceny nájmů se ztrojnásobily. Je draho pro ně i pro nás,“ popisovala mi atmosféru v Gaziantepu mladá maminka Damla.
Podle ní se zpočátku Turci snažili Syřanům pomoct. Soucítili s nimi, protože museli doma všechno nechat a zachránit si holé životy. Prudký nárůst cen a postupně se zvyšující inflace turecké liry – za kterou sice uprchlíci nemohli, ale hodně Turků si padající životní úroveň s jejich přítomností spojilo – nálady vůči Syřanům hodně proměnily.
Odjeďte domů
Podle zprávy, kterou nedávno zveřejnili akademici Sinem Adar a Friedrich Puttmann a citoval ji server Al-Monitor, si víc než 82 % Turků přeje, aby syrští uprchlíci z Turecka odešli. 71 % respondentů je považuje za bezpečnostní hrozbu, přibližně dvě třetiny jsou obecně nespokojené s přítomností uprchlíků.
„Podmínky života pro Syřany a Turky se liší. Například co se týká zdravotní péče. Turci si musí některé úkony hradit, třeba laboratorní vyšetření. Pro Syřany je vše zdarma,“ uvedla před několika lety jako jeden z příkladů pocitu nespravedlnosti mezi oběma komunitami Damla.
V průběhu let začaly z různých koutů Turecka přicházet zprávy o občasných sporech mezi Turky a Syřany. V posledních čtyřech letech, kdy se imigrace stala populárním tématem tureckých politiků a jako jedno z hlavních témat ho prosazuje republikánská opozice, se situace zradikalizovala.
V prosinci 2021 zapálil turecký občan v Izmiru byt, ve kterém uhořeli tři mladí syrští dělníci. V lednu tohoto roku skupina osmi lidí ubodala v Istanbulu v bytě devatenáctiletého Syřana. Počátkem roku v istanbulské dělnické čtvrti Esenyurt protestovaly proti uprchlíkům stovky lidí, kteří skandovali heslo „Toto je Turecko, ne Sýrie“. Incident údajně vyvolalo to, že Syřan odmítl dát cigaretu tureckému muži.
Banány nám nevezmete
Turecká ekonomika se dlouhodobě potýká s velkými problémy. Míra inflace v únoru vystoupala na 48,7 %, což je nejvyšší úroveň za posledních dvacet let. Ceny raketově rostou. Nejvíc za dopravu, kde si Turci připlatí oproti loňsku o téměř 69 %. Ceny potravin a nealkoholických nápojů vzrostly o 54,5 %.
V takové situaci se velmi snadno mezi lidmi šíří fámy zaměřené proti uprchlíkům. Řada Turků si myslí, že na rozdíl od nich můžou uprchlíci bezplatně chodit na univerzity, že pobírají obrovskou státní podporu, nebo dokonce dostávají karty na 50% slevu v obchodech IKEA.
Obrovská frustrace v turecké společnosti vyhřezla na povrch na podzim loňského roku. Šlo přitom o relativně absurdní kauzu. Jakýsi muž ve videu, které se následně stalo virálním, křičel na mladou Syřanku, že on nemůže jíst banány, zatímco Syřané si je kupují po kilech. Narážel na další z fám, tentokrát o zboží, které je v určitých sociálních vrstvách, podobně jako v Česku za komunismu, považováno za známku luxusu.
„Banánovou kauzu“ pak rozdmýchalo několik desítek mladých Syřanů, kteří si v krátkých videích na TikToku začali z hloupé pomluvy dělat legraci. Někteří se natáčeli ve skupinkách, kde každý ukusuje banán, v jiném videu zase Syřan rozdělil banán mezi několik lidí a řekl: „Nejsme Syřané, ale Turci, takže jsme nuceni sdílet jeden banán.“
Jiný uživatel TikToku vyfotografoval stodolarovou bankovku s trsem banánů, čímž narážel na to, že turecká lira vůči dolaru neustále ztrácí hodnotu. Posměšná videa ale vyvolala v části turecké společnosti velkou vlnu nevole a vedla nakonec k tomu, že vláda slíbila repatriaci sedmi Syřanů, kteří byli do „banánové kauzy“ zapojeni. Několik autorů videí bylo sice zatčeno, ale později byli propuštěni a k deportacím nedošlo.
„Tím, jak se uprchlíci stále víc stávají kartou v rukou politických stran, byrokracie dělá rychlá a nedbalá rozhodnutí, která uspokojí politické zájmy, místo aby přišla s promyšleným řešením,“ řekl deníku Al-Monitor aktivista zabývající se migrační politikou, který z bezpečnostních důvodů zůstal v anonymitě.
Podle něj například radnice různé počty uprchlíků přestěhovávají z místa na místo, aby to vypadalo, že situaci řeší. „V roce 2019 například úřad radního Istanbulu oznámil, že 5 945 syrských uprchlíků, kteří nejsou registrováni k pobytu ve městě, poslali do center dočasného ubytování v jiných městech. Mnoho z nich se ale vrátilo, protože měli v Istanbulu práci. Radnice to věděla, ale chtěli zkrátka učinit prohlášení,“ popisuje zdroj Al-Monitoru situaci v Turecku.
Babišovi a Erdoganovi uprchlíci
V Turecku jedenáct let po vypuknutí války v Sýrii zůstává 3,6 milionu Syřanů, 193 000 z nich získalo turecké občanství. Necelý půlmilion se měl podle úřadů dobrovolně vrátit do Sýrie. Prezident Erdogan se uprchlíků ve svých projevech dlouhodobě zastává, nedávno řekl, že Turecko přijalo také dvacet tisíc uprchlíků z válkou zasažené Ukrajiny. K těm se zatím turecká společnost staví vstřícně.
Podle opozice si Erdogan vstřícnou imigrační politikou snaží zajistit potenciální voliče do blížících se parlamentních i prezidentských voleb, které se mají konat za rok. Opoziční strany si naopak imigraci volí jako jedno ze stěžejních volebních témat. Předseda Republikánské lidové strany (CHP) Kemal Kilicdaroglu například tvrdí, že v případě vítězství ve volbách pošle Syřany zpět do dvou let.
Výhradně protiuprchlická témata pak razí teprve nedávno založená krajně pravicová Strana vítězství. Jejím hlavním heslem do voleb je prý obrana turecké identity.
Že se uprchlíci brzy stanou politickým tématem i v Česku, naznačuje i šéf opozičního hnutí ANO a jeden z možných kandidátů na prezidenta Andrej Babiš. Ten vládu Petra Fialy dlouhodobě kritizuje za to, že ve světle inflace, vysokých cen pohonných hmot a války na Ukrajině „dost nepomáhá českým občanům“.
Že Fialova vláda myslí na uprchlíky víc než na Čechy, naznačoval i titulek úvodní strany deníku MF Dnes z portfolia Babišova vydavatelství Mafra. Text z tohoto týdne nadepsaný „V utajení. Další miliardy na běžence“ popisoval rozhodnutí vlády uvolnit další prostředky na zvládání uprchlické vlny.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
