Politolog a člen redakční rady německého Der Spiegel, Roland Nelles, napsal zajímavou polemiku se zastánci evropského izolacionalizmu.
Autor svůj článek začíná konstatováním, že je nebezpečné a naivní vydat se v reakci na uprchlickou krizi cestou uzavírání se a pokračuje: „Německá kancléřka Merkelová se díky své politice dostává pod stále větší tlak z vlastních řad, přitom ale její odpůrci zavírají oči před realitou.“
Oblíbenou výčitkou současnosti je, že kdo pomáhá uprchlíkům, je naivní, vzdálený realitě a tak dále. Dokonce se už z její vlastní politické frakce ozývají hlasy, předhazující kancléřce, že si nasadila příliš růžové brýle.
Jak dále Roland Nelles uvádí, je to však svět naruby: „Ve skutečnosti jsou naivní ti, kdo chtějí z Evropy vybudovat pevnost. Právě chalupářská mentalita politiků, jako je např. Wolfgang Bosbach (politik CDU, poslanec Spolkového sněmu a bývalý předseda parlamentního Výboru pro vnitřní záležitosti, pozn. překl.), ve skutečnosti škodí zájmům Německa. To oni živí iluze, že existují jednoduché odpovědi na současné krize. Přitom nevidí, že provádí krátkozrakou politiku, která nám a především nastávajícím generacím v dlouhodobém horizontu způsobí daleko větší škody.“ Je jasné, že by nás podobný krok hodil o několik desetiletí zpátky. Kdo si ještě dnes vzpomene na hodinové fronty kamionů na hranicích? Přitom je to jen několik let zpátky. A od té doby se svět neskutečně globalizoval.
Autor pokračuje: „Pokud by Německo, jako nejbohatší země Evropy, začalo praktikovat politiku izolace, dojde k přesunu problémů do jiných zemí, které si s nimi teprve neporadí. Pak na vlastní kůži pocítíme, kam až se situace může vyhrotit.“ Německo už dlouho před eskalací uprchlické krize v létě 2015 upozorňovalo, že je třeba podpořit jižní země eurozóny, jak finančně, tak i distribucí uprchlíků. Kolik politiků to tehdy aspoň vzalo na vědomí?
[ctete]42099[/ctete]
„Samozřejmě že se může Německo i celá Evropská unie zkusit uzavřít, můžeme se zdržet účasti v syrském konfliktu a ignorovat fakt, že se v zemích, jako jsou Jordánsko nebo Turecko, nachází miliony uprchlíků v otřesných podmínkách. Jasně, všechno jde. Zavřeme oči a nějak to dopadne, jak dlouho to ale může fungovat?“ ptá se autor. Problémy, které aktivně řešíme, můžeme logicky i lépe ovlivňovat a řídit. Pokud před nimi budeme zavírat oči, nebo je ignorovat, budou ovlivňovat ony nás.
Téma globalizace autor dále rozvádí: „Německo je zemí, které svou sílu čerpá z globalizace. Německé firmy jsou odkázány na stabilitu sousedních regionů, na bezpečné obchodní trasy a prosperující obchodní partnery. Zatím funguje vše dobře, dokonce hodně dobře. Ale jak dlouho ještě? Pokud dopustíme, aby se v Asii, Africe a na Blízkém východě ještě více rozšířila chudoba a teror, bude to pro nás mít dramatické dopady. Pak nám současná uprchlická vlna bude připadat malicherná. Problémy se budou násobit a stanou se nezvladatelnými.“ Každá mince má rub a líc. V dnešním propojeném světě sice můžeme bezprostředně těžit z informací nebo i vynálezů z opačné strany zeměkoule, ale na druhou stranu se nás dotýkají i velmi vzdálené problémy.
„Wolfgang Bosbach a spol. si myslí, že ztrácíme kontrolu. To je špatný vtip. Samozřejmě se nesmí policii, tak jako během silvestrovských oslav v Kolíně nad Rýnem, vymknout situace z rukou, ale vyvozovat z tohoto incidentu obecné selhání státu v imigrantské politice je hysterické přehánění. Kdo toto tvrdí, neví, co znamená opravdu ztratit kontrolu.
Pokud bychom nyní nejednali, nepřijímali uprchlíky a nepomáhali jim, neangažovali se v ohniscích konfliktů, neinvestovali miliardy do Blízkého východu a do Afriky, tak se počty uprchlíků zmnohonásobí a situace se vymkne z kontroly, což je přesně to, po čem volají i odpůrci přijímání uprchlíků – předcházet problémům v místě jejich vzniku.“
Rolland Nelles svou úvahu uzavírá: „Kdo nevěří, nechť se podívá do učebnic dějepisu: po staletí vládci věřili, že jejich hrady a pevnosti představují pojistku moci. Na konci však byly pevnosti vždy dobyty, nebo jejich obyvatelé zemřeli hladem.“
