Ač nejsem křesťan, rozhodnutí úřadu řešícího „bezrouškovou exhibici“ Václava Klause na demonstraci proti rouškám mne naplnilo křesťanským soucitem. Chápu, jak je rozhodnutí úřadu nejen pro Václava Klause, ale pro celý jeho Institut bolestivé, ponižující a urážlivé. Chápu, že nejen Václav Klaus, ale asi i pánové Ladislav Jakl, Petr Hájek, a z bývalých spolupracovnic i paní Jana Bobošíková a paní Hana Lipovská, prožívají neradostné chvíle. Ale realita je neúprosná, čas se nedá zastavit, a Václav Klaus už opravdu je i se svým Institutem subjektem bez většího vlivu na občany. Ale mít na to úřední papír – to musí bolet!

Dle svých fanoušků je Václav Klaus krásný, moudrý, vzdělaný, oblíbený a celonárodně respektovaný. Ano, před třiceti léty bylo takové hodnocení jeho osoby u části veřejnosti obvyklé, a de facto dosáhl nejvyšších postů ve státě. Byl premiérem, byl prezidentem, a úplně na začátku byl takříkajíc Otcem zakladatelem české pravice. Inu, čas je neúprosný, a všechno už je jinak. Leč vystupování pana prezidenta i jeho ohlášený návrat do politiky signalizují, že si to Václav Klaus úplně neuvědomuje a že hrdiny dne už jsou jiní. Teď to má písemně od úřadu.

Jsem disident, kdo je víc?

Václav Klaus se rozhodl být na stará kolena disidentem a aby to nestálo příliš námahy, stal se disidentem protirouškovým. To, že někdo občansky protestuje popíráním kapének, je velmi romantické a zaslouží to obdiv jako projev opravdové občanské statečnosti (poznámka je míněna ironicky, pozn. aut.).

28. října před Obecním domem na ceremoniálu na památku vzniku Československa u pamětní desky hovořil Václav Klaus k masám, kritizoval protiepidemická opatření, a během akce neměl nasazenu roušku. Bez roušky na ústech přišel i na oslavy výročí 17. listopadu na Národní třídě. To se stalo v době, kdy bylo nošení roušky nařízeno – protože bohužel je v naší zemi nutné ohleduplnost nařizovat. Rouška chrání především okolí nakaženého člověka, který dosud o nákaze neví, takže by si ji měl v době epidemie s naprostou samozřejmostí nasazovat každý z nás. Nikdo z nás, kromě čerstvě testovaných, neví, zda už nevykašlává kapénky plné koronavirů.

Dne 28. ledna zveřejnil iRozhlas, že Klaus dostal od pražské hygienické stanice za říjnovou exhibici pokutu 10 tisíc korun. Podal proti rozhodnutí odpor. 18. února pak opět iRozhlas, který získal na základě zákona o svobodném přístupu k informacím rozhodnutí, zveřejnil kopii dokumentu – se začerněnými osobními údaji.

Narcistní kolaps

Především, jako vždy v podobných textech, upozorňuji, že panu Klausovi amatérsky nediagnostikuji „poruchu“ či „duševní nemoc“, ale pouze konstatuji, že má určité a jasně viditelné rysy osobnosti – jako každý z nás. Cituji z materiálu k psychoterapii SUR, Narcistická a hraniční osobnost, Kernberg, Kohut: „Téměř každý z nás má nějaké narcistické rysy. Charakteristickým rysem narcismu je pocit vlastní grandiozity. Grandiozita může být definována přímo (jsem nejlepší, nejkrásnější, nejinteligentnější, jsem jiný, nikdo mi nemůže rozumět), ale také nepřímo (jsem spojen s důležitými, mimořádnými lidmi). Narcisté přitom mohou být zároveň, v jistých ohledech, skutečně nadprůměrně nadaní, schopní, atraktivní. Muhammad Ali vykřikoval, že je nejlepší – ale byl skutečně boxerským šampionem. Salvador Dalí se prezentoval jako nesympatický megaloman, ale maloval geniální obrazy.“

Vynikající text „Narcistická porucha osobnosti – diagnostika a léčba“ autorů Houbová, Praško, Preiss a Herman však také říká: „Následkem přetrvávání grandiózního self se narcistickému jedinci nedostává schopnosti regulace vlastní sebehodnoty, je extrémně závislý na ocenění zvnějšku. To vede k velké zranitelnosti.“

A tak si, protože i já sám ve svém self stopy narcismu vidím, dovedu snadno představit, jak nesmírně nyní Václav Klaus trpí. Jak celá suita jeho nejvěrnějších, s Petrem Hájkem a ilumináty v čele, truchlí, jak Ladislav Jakl štká a paní Bobošíková se slečnou Lipovskou roní slzy. Takové ponížení, jakému Václava Klause vystavili hygienici, musí být neuvěřitelně traumatizující nejen pro samotného prezidenta Klause, ale pro celý Institut.

Hovoří úřad

Nyní se tedy podívejme na hrubé, necitlivé, politicky nekorektní a pro Václava Klause mimořádně ponižující zdůvodnění překvapivě nízké pokuty (10 000 Kč), kterou za bezrouškové exhibice dostal. Od hygieniků hlavního města Prahy, takže je to čistý: „HSHMP přihlédla k tomu, že u obviněného jakožto u veřejně známé osobnosti je dána vyšší míra možnosti ovlivnit veřejné mínění obyvatelstva a s tím i související vnímání přijatého mimořádného opatření, což nepovažuje HSHMP vzhledem k platně vydanému a přijatému mimořádnému opatření za žádoucí. Nicméně tato skutečnost nebyla v řízení prokázána a správní orgán tento argument nezohlednil dále ve výši udělené sankce.“

Co nebylo prokázáno? Václav Klaus nesporně známá osobnost je. Ne tak známá jako jeho předchůdce Václav Havel, ale ví se o něm, je jako prezident součástí historie včetně učebnic a má heslo na Wikipedii. Takže se tedy nepodařilo prokázat, že má „vyšší míru možnosti ovlivnit veřejné mínění obyvatelstva“. Jinak řečeno – všichni ho znají, ale lidé už na jeho názory nedají. A má na to úřední papír. Proto si dovoluji pana prezidenta upozornit, že jeden z autorů výše citované stati o narcismu, vynikající psychiatr a psychoterapeut, má ordinaci na Hanspaulce, kousek od Klausova Institutu. A po takovém traumatu, jaký musel Václav Klaus díky hygienikům prožít, potřebuje psychoterapii asi každý z nás.