Ekologové v Sankt-Petěrburgu bijí na poplach nad vládními plány doplnit palivo plovoucí jaderné elektrárny ve vzdálenosti pouhých dvou kilometrů od centra města. Zprávu o tom přinesla stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.

Úředníci od prosince říkají, že jsou téměř připraveni začít nabíjet loď Akademik Lomonosov, první lodní jadernou elektrárnu v zemi, která je zamýšlena stát se v roce 2019 zdrojem energie ve Viljučinsku na poloostrově Kamčatka na Dálném východě. Proces je zahalen tajemstvím a vláda ignorovala žádosti o informace, takže není jasné, v jakém stadiu teď zásobování palivem je.

„Například z této plovoucí jaderné elektrárny až k městskému důlnímu institutu je to asi jen asi 500 metrů,“ řekl pro stanici RFE/RL (Rádio Svobodná Evropa/Svoboda) Rašid Alimov, ředitel energetických programů pro Greenpeace Rusko. „Historické centrum je hustě obydlené, nemůžeme ani vyloučit možnost nehody, a proto jsme napsali gubernátorovi. Podle zákona musejí být takové provozy v Baltské loděnici schváleny městem. Musíme vypracovat evakuační plány a požádali jsme o to obecní úřady.“

Kýl lodi Akademik Lomonosov byl položen v roce 2007 v severní loděnici Sevmaš v Severodvinsku a byl původně určen k pohonu samotného Sevmaše. V roce 2008 se však přemístil do pobaltských loděnic v Sankt-Petěrburgu, kde byly instalovány dva reaktory, které jsou modifikovanými námořními pohonnými reaktory. Na Kamčatce jimi má být nahrazena jaderná elektrárna Bilibino, která bude od roku 2019 vyřazována z provozu.

Nezávislý analytik jaderné energetiky Aleksej Šukin, který pracoval více než třicet let na ledoborcích s jaderným pohonem, řekl pro Rádio Svobodná Evropa/Svoboda, že palivová operace představuje rizika. Ačkoli jsou reaktory založeny na návrzích vyvinutých v šedesátých letech, konfigurace na lodi Akademik Lomonosov je jedinečná a dosud netestovaná.

„Proto si myslím, že nemá smysl podstoupit toto riziko a plnit reaktory v centru velkého města,“ říká Šukin. „Tohle je velmi nebezpečné, mohli by vzít plavidlo do Murmansku nebo do Arkhangelsku, kde jsou základny pro opravy a doplňování jaderných plavidel, což by bylo mnohem bezpečnější.“

Orgány ignorovaly žádosti, aby objasnily, proč trvají na provedení tankování – a případně i na dalších zkouškách – v Petrohradě, který je na seznamu světového dědictví UNESCO a kde žije asi pět milionů obyvatel.

Takovéto plovoucí elektrárny bývají ostře kritizovány ekologickými odborníky, kteří varují, že by pravděpodobně byly odpojeny od záložní energie v případě nehody ve vzdálených místech. Ochránci životního prostředí se také obávají, že Rusko by mohlo vyhodit poškozené reaktory do oceánu, jak to dělala Moskva s reaktory mnoha jaderných ponorek za sovětské éry. Podle zprávy z roku 1993 vytvořené na příkaz tehdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina Sovětský svaz shodil do moře šestnáct jaderných reaktorů.

O tuto technologii se nicméně zajímá mnoho zemí a Moskva považuje Akademika Lomonosova za potenciálně lukrativní prototyp. Čína oznámila plány až na dvacet takových zařízení, z nichž některá by mohla být umístěna ve sporném Jihočínském moři.