Netradiční nepolitik projevil na víkendovém chodovském setkání se svými komparsisty u něj nebývale vysokou míru pravdomluvnosti. Sám sebe definoval jako urputné hovado. Klasický freudovský přebret. Autor sdělení nám o sobě říká mnohem více, než by možná sám chtěl. Předně potvrzuje svou poruchu osobnosti. Všichni ostatní jsou pro něj jen jistým druhem spotřebního zboží.

Andrej Babiš je obzvláště nebezpečným druhem nenasytného uchvatitele, který nemá nikdy dost. Je schopen různých intrik, lží, zákulisních čachrů a manipulací všeho druhu, aby si udržel své pozice a dále posiloval svůj vliv a moc. Pokud někdy předvádí nějaké emoce, či dokonce sociální empatii, je to jen umně vykalkulovaná hra, neboť obojího není schopen. Vše je u něj řízeno a regulováno. K tomuto maskování má dnes nepřeberné množství nástrojů – média a další komunikační kanály, PR, marketing, dobře vyladěné průzkumy veřejného mínění a také loajální armádu vykonavatelů jeho vůle. Do ní patří i ti, kteří zastávají různé pozice v administrativě země, včetně vyšetřujících a dozorujících orgánů.

[ctete]103449[/ctete]

Nestačí mu jen ovlivňovat své okolí, musí jej ovládat a vlastnit. Obklopuje se svými lokaji s přímou závislostí. Všichni ostatní jsou jeho nepřátelé nebo latentní nepřátelé. Vazby a vztahy jsou pro něj jen druhem směnného obchodu, často jen s dočasnou trvanlivostí a vždy pouze jednosměrné. Hledá si své oběti a svou kořist s instinkty predátora. Své zvrácené loupeživé motivy obaluje do lákavých slupek, aby to správně zadunělo a zvedlo masy. Neštítí se páchat své rejdy i pod pláštíkem vznešených akcentů demokracie, svobody či lidských práv. Vytváří umělé obrazy, které jdou naproti poptávce, často na objednávku vytvořené. Útočí na první signální a nabízí svým konzumentům iluze, falešné naděje, ale také (mimo jiné) přitažlivé možnosti udávání, přesně podle hesla, že účel světí prostředky.

Nehledá klid a rovnováhu, naopak vyhledává střety a konflikty. Život je pro něj permanentní boj. Nevěří nikomu. Vše je pro něj nekonečnou sebeprezentací vlastního ega, s neutuchající touhou za každou cenu dominovat. Považuje se za mimořádného a zcela výjimečného jedince. Vykořisťuje a ponižuje jiné, chová se arogantně a povýšenecky. Diskusi a oponenturu neuznává, chápe je jako další výzvu k boji.

Marně bychom u něj čekali, že se napraví, prozře, že jednou bude chtít respektovat společné zájmy a pravidla liberální demokracie. Ne, žádného pokání a pokory se u něj nedočkáme. Občasné zdánlivé ústupky jsou jen součástí jeho strategie. Je to jen jakýsi oddechový čas, po němž se zase vrátí do původní podoby.

[ctete]103181[/ctete]

Nedávno se podobně jako jeho spojenec Zeman přihlásil k Trumpovi. Své vzory však vidí spíše v Putinovi, v jeho koncentrované posttotalitní oligarchii, a také v Si Ťin-pchingovi. Ten prohlásil 17. února 2017 na pekingském semináři Komunistické strany Číny o národní bezpečnosti, že je Čína připravena se stát vůdcem světového řádu. A základním předpokladem k naplnění tohoto cíle je respekt k vůdčí roli rodné strany.

Babiš má prozatím skromnější cíle. Stačí mu stát se dominantním vůdcem v České republice. Obecně sdílená loajalita k vůdčí roli ANO a jejího lídra pak přijde tak nějak přirozeně samo sebou. Ve své chodovské vítězné únorové řeči prohlásil i to, že se proti němu ti ostatní (tradiční politikové) chtějí spojit a prý připravují nějakou Kubiceho zprávu číslo 2. A právě proto je třeba podzimní volby vyhrát drtivým způsobem, aby pak měl ve vládě naprosto zásadní vliv. Přesně podle ruského či čínského vzoru. I tam platí selektivní právo a vyvolená věrchuška může vše, neboť ovládá a vlastní téměř vše.

Urputné hovado má jen jednoho zásadního nepřítele. Jmenuje se Andrej Babiš a jeho freudovské nevědomí. Freude, Freude, vždycky na tě dojde.