Od voleb uběhly již více než dva měsíce. Zhruba před třemi týdny volitelé v jednotlivých státech odevzdali hlasy pro kandidáta, který v daném státě vyhrál. Obvykle by se emoce vybuzené soubojem vizí a kandidátů dávno uklidnily. Letos tomu tak ale není. Obvykle čistě formální krok, kdy Kongres na společné schůzi potvrdí součet volitelů, bude letos politickým soubojem a zřejmě i příležitostí pro rozsáhlé demonstrace. Prezident Trump a s ním i mnozí další republikáni se bohužel vydali směrem, který je zároveň směšný a extrémně nebezpečný. 

Když prezident odmítl uznat svou porážku těsně poté, kdy podle předběžných součtů zvítězil jeho protikandidát Joe Biden, bylo to sice neobvyklé, ale ještě samo o sobě v podstatě neškodné. Každý kandidát má právo v případě pochybností žádat o přepočty a podat žaloby k soudu, pokud se domnívá, že volby neproběhly řádně a spravedlivě.

Nicméně v okamžiku, kdy jediným soudním vítězstvím prezidentových právníků byl příkaz soudu v Pensylvánii, aby se hlasy došlé až po volbách sčítaly odděleně, bylo na místě porážku uznat. Více než 50 žalob soudy odmítly, a to často velice rozhodně. Trumpův tým právníků často ani dokonce soudu netvrdil, že k rozsáhlým podvodům došlo, protože to by bylo trestné. Veřejně však lze říci cokoliv.

Boj o trumpovské voliče

Právě proto mohou Trump a šéf jeho právního týmu Rudy Giuliani do mikrofonů mluvit o nejzmanipulovanějších volbách v dějinách, byť soudům se nic takového dokázat nesnaží. Nejlepší z hrozných možností, proč to prezident a mnozí jeho spolustraníci dělají, je boj o Trumpovu voličskou základnu. Prezident ji potřebuje, pokud si chce udržet vliv na směřování strany. Mnoha členům kongresu pak jde o politické přežití.

To si myslí například senátor Ben Sasse, který to označil za nebezpečnou hru. Daleko horší varianta pak je, že Trump a jeho spojenci skutečně doufají, že Kongres navzdory certifikovaným výsledkům z jednotlivých států za vítěze voleb prohlásí jeho. To by vedlo k ohromné ústavní krizi a narušení rovnováhy amerického federalistického politického systému. Také proto prezident tolik tlačí na republikány v jednotlivých státech, aby výsledky napadli oni.

Hrozby násilím

Úplně nejhorší je ale možnost, že dojde k pokusu o blokování předání moci, tedy de facto k pokusu o puč. Michael Flynn, bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost odsouzený za lhaní FBI, prezidenta například vyzývá, aby vyhlásil stanné právo a volby se opakovaly pod dohledem armády. K tomu naposledy došlo v období tzv. rekonstrukce po občanské válce v 19. století.

Jiní prezidentovi spojenci pak otevřeně mluví o násilném převzetí moci. Louie Gohmert, člen Sněmovny za stát Texas, mluvil opakovaně o nutnosti revoluce podobné té, jež vedla k nezávislosti USA na Británii, a převratu v Egyptě v rámci arabského jara. Když soud zamítl jeho žalobu, která měla viceprezidentovi Pencovi umožnit sčítat jen hlasy ze států, kde Trump vyhrál, prohlásil v televizi, že bude potřeba to vyřešit v ulicích.

Odporný nátlak na republikány v Georgii

V neděli zveřejnil deník Washington Post hodinu trvající nahrávku telefonního hovoru, při němž se Trump pokoušel přesvědčit republikánského státního tajemníka Georgie Brada Raffenspergera, aby našel necelý 12 tisíc hlasů, které prezident pro vítězství potřebuje. Jelikož k telefonu došlo v sobotu a bez dalších států by prezidentovi 16 volitelů z Georgie na vítězství nestačilo, šlo by spíš o důkaz pro jeho voliče.

Zhruba dvě třetiny republikánů – konkrétní čísla v jednotlivých průzkumech se mírně liší – skutečně věří, že Trump volby vyhrál a toto vítězství mu bylo ukradeno. Jejich počet se od voleb setrvale zvyšuje. Pokud by se byť v jediném státě obvinění z podvodu zdánlivě naplnila, tak by toto číslo zřejmě stouplo přes čtyři pětiny.

Politická krize

Pokud vše dopadne nejlépe, jak momentálně může, pak USA čeká „jen“ hluboká politická krize. Už teď je jasné, že  ve středu donutí republikáni o výsledcích hlasovat Kongres. Vzhledem k tomu, že o vyřazení hlasů by musely rozhodnout obě jeho komory, Sněmovna s demokratickou většinou to jistě zablokuje. Navíc i dost republikánů v senátu bude zřejmě hlasovat proti.

To pochyby Trumpových fanoušků docela jistě nerozptýlí a vládnutí v takové atmosféře bude extrémně těžké. Otázka také je, co to udělá s republikánskou stranou. Pokud to povede k jejímu ovládnutí protrumpovskými fanatiky, pak to budou mít tradiční konzervativci opravdu těžké. Mohlo by to ale podnítit vytvoření jakési dohody politického středu, pokud současně dojde k vyhrocení sporů mezi umírněným a levicovým křídlem demokratů.

Ústavní krize

Daleko horší scénář by ale byl, kdyby se prezident pokusil blokovat předání moci i poté, kdy Kongres jeho porážku potvrdí. Byla by to situace, kterou Spojené státy za celou dobu své existence nepoznaly. Je otázka, jak přesně by takový pokus vypadal, ale jisté je, že by to vedlo k rozkolísání křehké rovnováhy mezi americkými institucemi.

Co kdyby se například skutečně pokusil vyhlásit stanné právo. To by ale musel opět schválit Kongres. Co kdyby se jej ale přeci někteří představitelé armády či ministerstva obrany přesto pokusili nastolit? Už jen to, že jsou takové věci předmětem debaty, je pro americkou demokracii hrozivé.

Trump potvrzuje nejhorší obavy. Ne proto, že by snižoval daně. Ne proto, že popírá změnu klimatu. Ne proto, že je zkorumpovaný a na výkonu funkce se prokazatelně snažil obohatit. Prostě proto, že ohrožuje demokratické instituce a procesy v nejdůležitější demokratické zemi světa. Je v zájmu nás všech, aby to Amerika ustála.