Asi se budu opakovat s informací, o níž jsem se v minulosti v jiné souvislosti zmínil: že jsem absolvoval studia jak pražská (Karlova Univerzita, hanebná doba stalinismu), tak americká (Columbia, Ivy League, absolvováno začátkem šedesátých let, když ještě nezačalo pseudorevoluční jančení, dosud trvající). Kantořil jsem zde za oceánem 34 roků, kdežto v rodné zemi v roli kantora jsem se začátkem devadesátých let objevil jen jeden semestr na Palackého univerzitě v Olomouci, kde jsem v jazyce anglickém odpřednášel kurz mezinárodního práva. Mé časování s americkou výukou vyšlo téměř znamenitě, většině nyní prosazovaných pitomostí jsem ještě stačil uniknout.

Ocituji ze svého textu Uvedení do ponurých představ (Neviditelný pes, 28. 6. 2917): Vzdor skutečnosti, že ve dvacátém století komunismus byl odpovědný za vraždy sto milionů lidí, značnou podporu komunismus a socialismus získává v kruzích intelektuálů. Harvardský vědec Richard Pipes vysvětluje: „Intelektuálové už z povahy svých povolání věnují obrovskou pozornost slovům a ideám. A přitahují je socialistické ideje. Ideje komunismu jsou pro ně důležitější než jejich praxe. Na druhé straně, nacistické ideje byly pouhé barbarství, nic nelze říct v jejich prospěch. To ovšem znamená, že levičáci celého světa budou nadále zbožňovat ideje komunismu.“

Na univerzitě Clemson v Jižní Karolině úředník Lee Gill (se specializací chief diversity officer a s ročním platem $ 185.000), uplatňuje princip, že požadavek dodržovat včasný příchod na pracoviště se rovná projevu rasismu. Na kalifornském učilišti Hastings College of the Law došlo ke zřízení tzv. Chill Zone – prostorů, kde žactvo může odpočívat, pospávat, meditovat, věnovat se jóga pohybům. Na University of Michigan Law School, nyní po Trumpově volebním vítěství, studenti mají k dispozici služby psychologa ve speciální místnosti s bublinami a těstem na hraní. Nynější akademické klima se začíná podobat smíšení infantilismu, mateřské školky a totalitarismu. Přibývá výhodných příležitostí nenávidět domácí americké prostředí (hate-American lessons).

Studentské hnutí na kalifornské univerzitě v Irvine si odhlasovalo, s podporou profesorského sboru, aby nedocházelo ke zveřejňování americké vlajky, s předpokladem, že některé studenty to přivádí do stavu s nepříjemnými pocity. Již i na žírné prérie Iowy proniká celonárodní úpadek. I tam se takto jako slavnostní řečník na promocích projevil komik jménem Kumail Nanjiani, nic o něm nevím a ani vědět nebažím. Projevil se totiž radou mít hodně sexu s imigranty. Teď že je obtížná doba a taková zkušenost by přispěla k vylepšení tamější morálky. K podobnému vylepšování začalo docházet už aspoň v roce 1989, signálu rozpadu vědeckého komunismu. Tehdy Mike Tyson, primitiv, boxer těžké váhy, obdržel čestný doktorát na mně neznámém učilišti jménem Central State University in Ohio.

Ve svém děkujícím projevu se tento zasloužilý rohovník vyslovil takto: „Nejsem si jist, jakým doktorem jsem se teď stal, ale jak se zde rozhlížím po zde přítomných rozkošných sestrách, tak myslím, že budu doktorem gynekologie.“ Dochází k trapné radikalizaci i nejznamenitějších univerzit, jako je třeba Princeton, někdejší adresa velikána Alberta Einsteina. Tam teď působí podivně pojmenovaná Keeanga-Yamahtta Taylor, profesorka amerického černošství (assistant professor in African American studies at Princeton), která na promoci Hamphire College ve státě Massachusetts charakterizovala prezidenta Trumpa jako „rasistického, sexistického megalomaniaka“.

Že jeho politika je nejen těžkou urážkou, potupou, ale i projevem násilí a krutosti. Senátor Jeff Sessions, nyní povýšený do vládní funkce jako Attorney General, byl touto čerstvou vědkyní označen za příčinu rozpadu černošské rodiny (devastating impact on black families and communities), aniž by ovšem mohla posloužit sebemenším důkazem tak absurdního tvrzení. Nicméně většina posluchačů souhlasila s jejími nehoráznostmi. Colleges, universities oprávněně získávají pověst nevlídného prostředí. Walter E. Williams, profesor ekonomie, stoprocentní černoch, s jehož názory se rovněž zcela ztotožňuji, ve svém textu s názvem Colleges: Islands of Intolerance (Townhall, 5. 7. 2017) takové prostředí oprávněné charakterizuje jako „ostrovy nesnášenlivosti“. Například na Evergreen State College ve státu Ohio studenti začali trápit, všelijak sužovat Breta Weinsteina, profesora biologie, pro jeho neochotu se podřídit rozhodnutí školy, přikazující všem bělochům pro jeden den opustit kampus v respektu příležitosti dne diversity programming – dne ROZMANITOSTI. Čili něčeho, co oficiálně má různé rasy sbližovat, a nikoliv vzájemně odpuzovat. Nedovedu si představit, že by nějaké učiliště vyhlásilo příkaz segregace z iniciativy a ve prospěch bělochů – čili apartheid.

Mnohá učiliště včetně těch nejnáramnějších jako Harvard či ta moje alma mater Columbia již zcela zbaběle, jak se jen dalo předpokládat, vyhověla nátlaku radikálů zavést segregované promoce, čili výsměch verbálně velebenému ideálu oné diverzity, kýženého multikulturalismu. Doba se značně proměňuje, zpotvořuje. Zmínit se o západní civilizaci, a dokonce se bez omluv k ní hlásit, s ní se ztotožňovat, je zatracováno jako projev rasistické arogance. Nedávno Johny Williams, profesor sociologie na Trinity College, přišel s přejmenováním bělochů – dosud jich většina, jakkoliv se spěšně zmenšující – na inhuman assholes neboli na „nelidské díry v zadnici“. Identita a fyzické vybavení tohoto sociologa mi známa není.

Na nejznamenitějším Harvardu výtečný pedagog a vědec Harvey Mansfield vyučoval 55 roků, víc než půl století. V interview, které poskytl, se mu dostalo otázky, jak že si představuje budoucnost amerického vysokého učení. Dotázaný se vyjádřil takto: „Nejsem velmi optimistický o budoucnosti vysokého učení, aspoň nikoliv ve formě na nynějších univerzitách pod kontrolou politicky korektních fakult a příslušných administrátorů. Kdysi univerzity byly pýchou Ameriky, ale již dlouho nejsou a market place (doslova tržiště) of ideas or bastions o free speech. Univerzity se staly bublinami dekadentního liberalismu.“ Mansfield obviňuje všechny tři části univerzitního světa: vedení od rektora k děkanům, všemožným administrátorům, poté jsou to ovšem studenti a zatřetí vyučující sbor. Jeho převážnou část v nynější době tvoří odchovanci generace hippies, hippíků let šedesátých, s pohrdáním jak pro americkou ústavu, tak pro hodnoty osobních svobod. Budu končit tyto jeremiášovské vzlyky na optimističtější notu směrem k našemu původnímu rodnému prostředí. Prozatím si nedovedu představit, že by v Čechách a na Moravě se národ přetvořil do podoby s třináctiprocentní hodně odlišnou černošskou menšinou a dalšími nemilými procenty islámských věřících.