Dusíková hypoxie. Tak úřady označují novou metodu popravy vězňů přijatou ve státech Alabama, Mississippi a Oklahoma. Odpůrci tvrdí, že se jedná o nezvyklý a krutý trest odporující právnímu řádu USA. Tím spíš, že pokusným králíkem má být muž, kterého se stát už jednou popravit pokoušel, jenže neúspěšně.
Kenneth Smith byl odsouzen k smrti za vraždu Evelyn Sennetové, manželky pastora v alabamském městě Sheffield v roce 1988. Vražda nejprve vypadala jako nevydařené vloupání, přičemž pachatel zasadil ženě osm bodných ran do hrudníku a jedno ze strany do krku. Na hlavě měla také stopy po úderech pohrabáčem.
Vyšetřovatelé brzy odhalili, že za zločinem stojí zadlužený pastor Charles Sennet, Evelynin manžel, který si najal Smithe spolu s dalšími dvěma muži, aby jeho ženu zavraždili. Potřeboval totiž získat její životní pojistku. Dříve, než mohl být obviněn, spáchal sebevraždu. Smith, který za svůj zločin inkasoval 1000 dolarů, byl následně zatčen a odsouzen k trestu smrti.
Ten měl být vykonán v listopadu 2022, tedy 34 let od vraždy, a to smrtící injekcí. Popravy se účastnili synové oběti. Stalo se však něco neočekávaného. Vykonavatelům popravy se ani po opakovaných pokusech nepodařilo zavést do těla jehlu, jíž by smrtící látky do těla odsouzence napumpovali. Ani po čtyřech hodinách marných pokusů tak poprava nemohla být vykonána a následně se Smithovým právníkům podařilo další pokusy o jeho usmrcení efektivně zablokovat. Stal se tak již druhým odsouzencem v Alabamě, který nebyl popraven, ale mnoho hodin trpěl opakovanými pokusy jeho katů najít vhodnou žílu. Smrti ale zřejmě neunikne.
Alabamský generální prokurátor na sklonku srpna požádal Nejvyšší soud v Alabamě, aby Kennethu Smithovi stanovil nový termín popravy. Má se stát prvním odsouzencem, kterého stát sprovodí ze světa novou metodou, kterou schválila Alabama jako alternativní postup exekucí. Jedná se o takzvanou „dusíkovou hypoxii“ a stát chce s její pomocí čelit jak bojkotu ze strany farmaceutických společností, které nechtějí dodávat látky potřebné pro popravu smrtící injekcí, tak případům, kdy se poprava injekcí nepovede z výše uvedených příčin.
Poprava se má vykonat tak, že na tvář vězně bude přiložena dýchací maska, do které kat odsouzenci následně pustí místo vzduchu či kyslíku dusík. Ten postupně v krevním oběhu nahradí životodárný kyslík, vězeň upadne do bezvědomí a udusí se.
Neobvyklý trest vzbuzuje četné kontroverze a čelí kritice z několika důvodů. Z pochopitelných příčin dosud nebyl vyzkoušen na člověku a jeho duchovní otec, profesor v oboru trestní spravedlnosti Michael Copeland, má podle kritiků nevalné předchozí zkušenosti, které získal jako kriminální vyšetřovatel na tichomořském souostroví Palau a na oddělení boje s podvody oklahomského pojistného úřadu. Duchovní autor projektu nemá žádné medicínské vzdělání a u zpracování jeho zprávy také žádní lékaři přítomni nebyli. Jeho 14stránkovou zprávu však úřady v Oklahomě přijaly jako nový protokol výkonu trestu smrti a podstatné části z něj převzala také Alabama.
Kritici z řad lékařů uvádějí, že termín „dusíková hypoxie“ v lékařské terminologii neexistuje a že se jedná o vymyšlený pojem, který má popravě dodat zdání vědeckého základu; ten však samozřejmě nemá, a ani mít nemůže. Podle profesorky práva Deborah Dennoové, která se věnuje výzkumu právních úprav hrdelního trestu, je navíc nová směrnice sepsána velice vágně a nejdůležitější místa jsou navíc utajena před veřejností.
Pochybnosti vyvolává také fakt, že udušení dusíkem má být použito u pachatele, který už jednou exekuci čelil, a kritikům neuniklo ani to, že dusíkovou hypoxii odmítají jako prostředek eutanázie dokonce i veterináři, a to u většiny savců, protože podle nich vede ke stresovému chování zvířat.