
Donald Trump, Volodymyr Zelenskyj a Vladimir Putin FOTO: Adobe Stock / Profimedia / FORUM 24
FOTO: Adobe Stock / Profimedia / FORUM 24

KOMENTÁŘ / Spojené státy americké a Ukrajina oznámily po společném jednání v saúdskoarabské Džiddě, že se dohodly na tom, že Ukrajina bude souhlasit s celkovým dočasným příměřím na 30 dnů a Washington za to obnoví dodávky americké pomoci a sdílení zpravodajských informací. Detaily ohledně zastavení bojů zveřejněny nebyly, takže není v tuto chvíli jasné, zda bude Kyjev nucen přistoupit na některé z ruských požadavků. Vypadá to ale, že snad spíš ne. Je to krok správným směrem, ale je třeba se ptát, proč kvůli tomu bylo potřeba zastavit pomoc napadené zemi a zda teď americký prezident stejně tvrdě bude jednat s Vladimirem Putinem.
Ukrajina totiž příměří nikdy úplně neodmítala, ale měla podmínky, které považovala za nutné pro to, aby takové příměří nebylo jen oddechovým časem pro ruské ozbrojené síly. Ani ruská strana ovšem, alespoň veřejně, nesvolila s bezpodmínečným zastavením bojů. Na jednání s americkou delegací, která proběhla na stejném místě v únoru, přijeli ruští vyjednávači v podstatě se stejnou pozicí, jakou veřejně deklarují už roky. Ukrajina jim musí napřed předat území čtyř regionů, které si Moskva nárokuje, a to v jejich administrativních oblastech. Donald Trump přesto tvrdil, že má pocit, že se lépe dohodne s Putinem.
Cla a sankce
V posledních dnech americký prezident vůči Rusku rétoricky přitvrdil. Pohrozil zavedením cel a sankcí a řekl, že ani Putin nemá v ruce už žádné karty. Týden před tím přitom mluvil úplně obráceně. Je ovšem potřeba zůstat obezřetný. Vyhrožování sankcemi už jsme od Bílého domu slyšeli, když se ještě před nástupem Trumpa do funkce mohl Zelenskyj rozkrájet, aby dal najevo ochotu jednat, zatímco Rusko to odmítalo.
Nedošlo ale vůbec k ničemu a Moskvě stačilo jen souhlasit se setkáním přímo s Američany v Saúdské Arábii. To přitom bylo něco, oč stála ještě před válkou, kdy nabízela Bidenovi tzv. jednání o bezpečnosti v Evropě. Přestože tedy ze strany Ruska k žádnému reálnému ústupku nedošlo, Trump se najednou začal chovat tak, jako by překážkou míru byl Zelenskyj.
Ponechme teď stranou, že ani případné splnění hrozby cel a sankcí by Rusko nepoškodilo zdaleka tolik, jako zastavení pomoci a sdílení zpravodajských informací poškodilo Ukrajinu. Ruský export do USA je naprosto titěrný a v roce 2024 měl hodnotu jen tři miliardy dolarů. Další sankce by samozřejmě mohly ztížit už tak problematickou situaci ruské ekonomiky, ale bezprostřední dopad na bojišti by neměly, i kdyby byly rozsáhlé, jak Trump pohrozil.
Nebezpečné vychýlené kyvadlo
Hlavní potíž je v tom, že aniž by se čehokoliv vzdalo, tak Rusko dostalo dárek v podobě reálného omezení bojeschopnosti ukrajinských obraných sil. Americký prezident říká, že bude tlačit na obě strany, ale není tomu tak. I když si odmyslíme morální problém, který vyvíjení tlaku na oběť představuje, tak zatím tato strategie fungovala jednoznačně jednostranně.
Její ideální podoba by se dala připodobnit ke kyvadlovým hodinám. Obě strany budou muset postupně něco obětovat, aby se nakonec kyvadlo zastavilo v rovnovážné podobě. Jenže ve skutečnosti Trump tyto pomyslné pendlovky naklání tak, že zastavení nastane v bodě úplně jiném.
Pokud by se opakoval vzorec, že Rusku stačí verbálně demonstrovat snahu nalézt dohodu, zatímco Ukrajina je trestána za sebemenší odpor, dopadne to po několika řadách takových jednání de facto kapitulací Ukrajiny. Teď ji Spojené státy odepřením pomoci donutily k tomu, aby přijala příměří bez podmínek, které ale Rusko zatím odmítalo. Teprve se uvidí, zda má Trump skutečně v plánu tlačit k ústupkům i Rusko.