KOMENTÁŘ / Podle zjištění serveru Politico sesazení bývalého ukrajinského hlavního velitele, generála Zalužného, úzce souviselo s neochotou vzdát se nezávislého úsudku a ustoupit politickému tlaku prezidentské kanceláře ohledně ofenzívy v Kurské oblasti. Ukrajinský útok na ruském území většina nezávislých expertů hodnotí přinejmenším skepticky – a někteří jej považují za vysloveně chybný krok, který by Kyjevu mohl prohrát válku.

Když v lednu letošního roku poprvé nastal tlak z administrativy prezidenta Zelenského ohledně kurské ofenzívy, Zalužnyj se podle dvou vysoce postavených vojenských zdrojů k plánu postavil kriticky. Dne 8. února letošního roku byl pak odvolán z funkce hlavního velitele ukrajinských ozbrojených sil.

Námitky bývalého velitele vůči prezidentskému plánu „kreativního útoku“ jsou také přinejmenším zčásti známé. Nelíbilo se mu, že plán předpokládá „obsazení předmostí“ na území Ruské federace, avšak není podle něj už jasné, co by mělo přijít v další fázi, tedy jak by bylo předmostí vojensky využito.

Dále čtěte

Ruští vojáci u Vovčansku si museli dát pauzu. Otrávili se a trápí je úporné průjmy a zvracení

V nezáviděníhodné situaci se ocitli ruští vojáci nasazení u obce Hlyboke v Charkovské oblasti. Po konzumaci nevhodných potravin či závadné…

Připomeňme, že Putin je zřejmě ochoten i na několik měsíců akceptovat ztrátu území, jestliže bude pokračovat postup okupantů v Donbasu. Ten měl podle předpokladů plánovačů ofenzívy, k nimž patří i Zalužného nástupce generál Syrskyj, mimo jiné odlákat masivní ruské síly z hlavního útočného směru a tím útok v Donbasu zbrzdit. Avšak Kreml z okupované Ukrajiny ve skutečnosti odvolal minimum sil a místo toho se snaží kontrolovat průlomy u Kurska zejména s pomocí špatně vycvičených branců, které „korzetuje“ žoldáky odvolanými z Afriky.

Moskva mezitím o to více zrychlila postup na strategický komunikační uzel Pokrovsk, na němž je závislá řada obranných postavení v celém regionu Donbasu. A protože Kyjev nasadil masivní síly k okupaci ruského území, chybějí mu zdroje k úspěšné obraně, natožpak k agresivním protiútokům, které by okupanty vyhnaly z čerstvě obsazených území.

Zprávy z terénu jsou znepokojující a naznačují, že ukrajinská obrana nejen v oblasti Pokrovska se nachází ve velmi špatném stavu a mohlo by hrozit její přinejmenším lokální zhroucení. To se nemusí nutně odvíjet teprve od ruského dobytí města, protože zásobování obránců klíčovými trasami je už nyní masivně narušeno ruskou dělostřeleckou palbou.

Pokud měla obrana Donbasu „držet“, bylo třeba zajistit, aby ruské hlavňové dělostřelectvo zůstalo mimo dostřel, daleko od životně důležité logistické tepny. To se ovšem nestalo. Přednost dostal ambiciózní plán útoku na ruském území.

Clausewitz, ale nejen on

Nejčastější námitka proti kurské ofenzívě čerpá z díla klasika vojenské teorie Carla von Clausewitze. Ten zdůrazňoval, že obránce, který je v defenzívě jednoduše proto, že celkový poměr sil vyznívá v jeho neprospěch, si nemůže dovolit odklánět nedostatkové zdroje na vedlejší bojiště, pokud to nelze dobře odůvodnit strategickým přínosem. Jestliže se zachová opačně a odvede své síly z těžiště na periferii válčiště, ohrozí výsledek celého tažení, aniž by dokázal získat odpovídající výhodu.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Kritici namítají, že takové pojetí vojenských operací je údajně „ortodoxní“. S tím by bylo možno podmíněně souhlasit, kdyby ovšem sami přišli s přesvědčivou vlastní teorií, která by věc vyložila jinak – a doufejme lépe než pruský teoretik přelomu 18. a 19. století.

Avšak ničeho podobného jsme se zde nedočkali. Důvody, které uvádějí zastánci kurské operace, spočívají v nesourodém souboru domněnek, „co by to zřejmě mohlo přinést“, ale co to nakonec spíše nepřineslo. Tedy: zásobu ruských zajatců, které lze měnit za zajaté ukrajinské obránce – ale jen do chvíle, než ruský protiútok u Kurska vyústil v další vlnu zajatých. Morální povzbuzení na Ukrajině – ale jen do chvíle, kdy se o to více vyostřila krize v Donbasu. Změnu percepce schopností ukrajinských sil ve světě – kterou nicméně sráží fakt, že Ukrajina také přestala být vnímána jednoznačně jako obránce vlastního území. Plán rovněž zněl „vyměnit obsazené ruské území za ukrajinské“ – jenže Kreml k žádným jednáním nespěchá a než by na ně případně došlo, kurský výběžek se nejprve pokusí vojensky zlikvidovat, až případně stabilizuje plánovanou novou okupační linii v Donbasu.

Nemůžeme se smiřovat s povýšenou kritikou teoretické „ortodoxie“ – jejímž zástupcem v ukrajinské armádě je mimochodem mnohem spíše Syrskyj než Zalužnyj – ve jménu něčeho, co není ani náznakem tak solidně odůvodněno jako názory letitého pruského klasika.

Primát politiky před expertízou?

Jedním z tajemství toho, proč kdysi SSSR neprohrál válku s třetí říší, byla skutečnost, že Stalin po určitém váhání přijal fakt, že nemůže svévolně rozhodovat vše sám a ignorovat expertízu generálů. Jeho protějšek v Berlíně tohle nikdy nepochopil, mimo jiné proto, že mu v tom bránil silný komplex méněcennosti vůči vojenským profesionálům. Vyžíval se tedy raději v kompenzačních představách své údajné geniality, již „obyčejní“ generálové nechápou.

Dále čtěte

Medveděv vyzval k vraždám a lynčování „nepřátel lidu“. To je ten ruský pořádek, píše Něvzorov

Je třeba u odpůrců režimu vyvolat hrůzu, a pokud to bude možné, tak je zabít, jako se to dělalo v…

Ve skutečnosti ovšem na zdravém pojetí vztahů mezi armádou a politikou není nic „stalinského“. Demokratické společnosti pracují s rozvinutým modelem civilního řízení armády, v němž rozhodně neplatí, že by vojenský expert nesměl mít nezávislý názor na plány politického vedení. Samozřejmě v poslední instanci je politikům podřízen, ale rozumný politik nebude ignorovat kvalifikovaný názor špičkového vojáka v oblasti lidské aktivity, o níž on sám nutně ví mnohem méně.

Politici určují cíle války; když ovšem voják vznese varování, že určitý typ prostředku – například diverzní operace kdesi na okraji protivníkova území – podle všeho neposlouží dosažení stanovených cílů, ale může je naopak spíše ohrozit, rozumný politik je nebude brát na lehkou váhu.

Odvolání v ozbrojených silách velmi populárního Zalužného a jeho nahrazení „sovětským Prušákem“ Syrským, kterého řada vojáků nesnáší, samo o sobě představovalo krok, který morálnímu rozpoložení obyvatel napadené Ukrajiny rozhodně neprospěl. Prezident Zelenskyj se tak stále více profiluje jako politik, který nesnese jakoukoliv opozici.

„Genialita“ kurské operace má podle některých spočívat v tom, že přesvědčí Západ o schopnostech ukrajinské armády. Avšak pokud by volby v USA vyhrál Donald Trump, žádná ukrajinská operace ho nepřesvědčí, aby změnil proruský postoj a přestal vyhrožovat ukončením vojenské pomoci Kyjevu, pokud se nevzdá. A usedne-li v Bílém domě Kamala Harrisová, na jakoukoliv „PR operaci“ bude případně spousta času, až se nová prezidentka ujme funkce.

Jinými slovy, i kdyby byl cíl operace, kvůli níž byl odvolán Zalužnyj, jakkoliv „politicky sofistikovaný“ – ale až kdesi „za třetím rohem“ – ani načasování nebylo vhodně zvoleno.

Vyústí-li ofenzíva v řádu měsíců v ústup doprovázený ruským dobytím Donbasu, zatímco Ukrajině nezůstanou žádné dobře vycvičené zálohy, padne celá tíha odpovědnosti na Volodymyra Zelenského osobně.