Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Pokud by senát a poslanecká sněmovna mohly rozhodnout o nezpůsobilosti prezidenta z důvodu, že nesouhlasí s jeho politikou, znamenalo by to faktickou odpovědnost prezidenta za výkon své funkce, která je ale ústavou vyloučena. Stejně tak by to znamenalo zásah do ústavního systému dělby moci.
Miloš Zeman není podle senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost schopen vykonávat úřad prezidenta republiky.
Senátor Fischer, který přijetí usnesení navrhnul, odůvodňuje tento závěr například tím, že se Miloš Zeman neorientuje v prostoru a čase, nedokáže vyhodnotit priority, nerozlišuje utajované informace, je dezorientován, špatně cituje ústavu a vykládá si realitu způsobem, která zaměňuje následek za příčinu.
Předseda senátního výboru pak uvedl, že usnesení přijali proto, že Miloš Zeman nekoná v souladu se svým slibem, vůči sdělovacím prostředkům vystupuje v rozporu s Listinou základních práv a svobod a svým chováním ohrožuje bezpečnost České republiky, její zahraniční vztahy i jednotlivé ústavní činitele.
Nesouhlas není důvod
Ústava České republiky stanoví, že pokud nemůže prezident ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad a pokud se na tom usnese senát a poslanecká sněmovna, přechází výkon funkcí prezidenta na předsedu vlády a částečně na předsedu poslanecké sněmovny. Ústava blíže tyto závažné důvody nespecifikuje.
Není však pochyb o tom, že se musí jednat o závažné důvody existující objektivně. Závažným důvodem tedy nemůže být jakýkoli důvod, který by byl obsažen v usnesení poslanecké sněmovny a senátu, ale pouze ten důvod, který objektivně znemožňuje výkon prezidentského úřadu. Typicky by byla takovým důvodem dlouhodobá závažná nemoc zabraňující prezidentovi vykonávat funkci.
Závažným důvodem ale nikdy nemůže být nesouhlas se způsobem, jakým prezident vykonává svoje pravomoci, a to i v případě, že by prezident skutečně ohrožoval bezpečnost či demokracii v České republice.
Je obtížné rozkrýt, co senátor Fischer mínil tím, že se prezident neorientuje v prostoru a čase a je dezorientován. Pokud tím mínil nějakou duševní poruchu, zcela očividně se mýlí, neboť prezident mnohokrát prokázal, že se ve využívání a někdy i zneužívání svých pravomocí orientuje mimořádně dobře.
Pokud je prezidentovi republiky vytýkáno, že nedokáže vyhodnotit priority, nerozlišuje tajné informace, nekoná v souladu se svým slibem, vystupuje vůči sdělovacím prostředkům v rozporu s Listinou základních práv a svobod a svým chováním ohrožuje bezpečnost České republiky, její zahraniční vztahy i jednotlivé ústavní činitele, nejsou tyto výtky závažnými důvody, pro které by nemohl vykonávat úřad, ale znamená to, že příslušný senátní výbor nesouhlasí se způsobem, jakým prezident své pravomoci vykonává.
Ovčáček se plete. Není to převrat
V takovém případě však není na místě usnesení senátu o nezpůsobilosti prezidenta vykonávat svůj úřad, ale ústavní žaloba senátu podaná se souhlasem poslanecké sněmovny pro velezradu nebo pro hrubé porušení ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Ústavní soud pak může na základě této ústavní žaloby rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.
Pokud by totiž senát a poslanecká sněmovna mohly rozhodnout o nezpůsobilosti prezidenta z důvodu, že nesouhlasí s jeho politikou, znamenalo by to faktickou odpovědnost prezidenta za výkon své funkce, která je ale ústavou vyloučena. Stejně tak by to znamenalo zásah do ústavního systému dělby moci.
Usnesení senátního výboru tedy není útokem na ústavnost, svobodu a demokracii a rozvracením republiky, jak napsal Jiří Ovčáček, ale je pravdou, že z mezí ústavy vybočuje. Toho jsou si ale zcela jistě vědomi i autoři usnesení.
Pravým důvodem jeho přijetí je tak spíše snaha těchto autorů o zvýšení vlastní popularity využitím nespokojenosti velké části občanů s tím, jakým způsobem Miloš Zeman vykonává funkci prezidenta.
