Kreml považuje za hlavní úspěch minulého roku „zastavení klesajícího trendu v blahobytu občanů“ a hlavním selháním je prý „skromná“ míra růstu ruské ekonomiky. Prohlásil to mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov.

Pokles prosperity, který trval asi 3–4 roky, se zastavil. To je podle Dmitrije Peskova hlavní úspěch dosažený v roce 2019. Hlavním selháním je nízká míra ekonomického růstu. Ale všechno se dá dohnat, píše agentura Interfax. Země má na to prostředky, je si jistý Peskov. Zvláště nyní, když je domácí ekonomika a sociální sféra stabilní, navzdory nepřátelské atmosféře.

Prezidentský mluvčí poznamenal, že v nadcházejících letech existuje mnoho rezerv, které mohou ekonomiku urychlit.

To jsou skutečně hezké obraty, které jako by se zjevily z dob generálního tajemníka Leonida Iljiče Brežněva, kdy se hlásal jeden úspěch za druhým. Celkem to všechno zakrývá, jaká je bilance dvaceti let vládnutí Vladimira Putina v Rusku. Začátek byl slibný, ovšem byl hodně podmíněn vysokými cenami ropy. V tomto ohledu měli Michail Gorbačov a Boris Jelcin smůlu. Řídili zemi v době, kdy byly ceny ropy na světových trzích nízké.

Tahle doba ale pominula. Ruská ropa není tak kvalitní jako z jiných zdrojů, Spojené státy se samy staly vývozcem ropy a nové technologie těžby zemního plynu rovněž přepisují energetickou mapu světa. Nastupují obnovitelné zdroje, takže pro Rusko je velkou nadějí hlavně vývoz do Číny, která energii potřebuje.

Odborník na ruské záležitosti Mark Galeotti píše pro The Moscow Times o tom, že se současnému vedení země nebude chtít riskovat a volit nějaký nový přístup k ekonomice. Putin nemá taková rizika rád. „V souladu s tím bylo vyvinuto velké úsilí o „ekonomiku odolnou proti nárazům“, zejména pro její ochranu před možným dopadem sankcí. Jednou z příčin je však také to, že prakticky stagnuje. Ruská ekonomika v roce 2019 rostla pravděpodobně ne více než o 1,3 procenta, určitě ne o 1,8 procenta, jak původně říkal Putin, natož tři procenta, což byl cíl. K tomu pravděpodobně v dohledné budoucnosti nedojde, pokud nebude zavedena řada důležitých reforem, z nichž nejdůležitější je skutečná a smysluplná vláda práva.“ Od roku 2014 jsme ovšem svědky nárůstu korupčního užívání politického a právního vlivu. „Místo toho, aby se tím Kreml zabýval – a také diverzifikací ekonomiky –, tak se vrátil ke kultu ‚gigantismu‘ a k modernizačnímu projektu, který připomíná sovětské časy.“

Souběžně s neslavnými výsledky můžeme ovšem sledovat nárůst výzev k vlastenectví, falšování nepohodlných stránek vlastní historie a vychvalování nových zázračných zbraní, před kterými prý svět oněmí úžasem.

Je pravda, že Rusko dosáhlo některých mezinárodních úspěchů. Prohloubilo vztahy s Čínou, udrželo u moci syrský diktátorský režim, prodalo protiletecký systém členu NATO Turecku, dosáhlo dohod se Saúdskou Arábií o zbraních a ropě a slaví úspěchy v hybridní propagandistické válce v Evropě i USA. V Libyi operují ruské soukromé jednotky, ke kterým se Kreml sice nehlásí, ale sotva by tam mohly být bez jeho vědomí. V Maďarsku, členské zemi EU, se staví ruská jaderná elektrárna za pozoruhodně nevýhodných podmínek pro Maďarsko.

Nic z toho ale nezastavilo vymírání etnických Rusů ve vlastní zemi, nezvýšilo životní úroveň ruských důchodců a nezastavilo hromadné zavírání ruských nemocnic. Dobrým barometrem smýšlení lidí je „hlasování nohama“. Značná část mladších lidí zvažuje, že by do budoucna odešli žít a pracovat do zahraničí.

Oligarchové hlásající vlastenectví už na Západ své děti poslali dávno.