Ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením Jozefa Síkely připravuje úsporný energetický tarif pro domácnosti, který má vláda projednat na svém zasedání 22. června. Podle všeho jde o vlajkovou loď vládní pomoci v současné situaci, kdy enormně zvyšující se ceny elektrické energie a plynu vzhledem ke končícím fixacím ceníků postupně dopadají na spotřebitele. Nakolik úsporný tarif může skutečně pomoci? A není už přece jen, co se týče cen energií, vidět světlo na konci tunelu?
Ministr Síkela se vyjádřil, že pomoc s cenami energií je aktuálně jednou z priorit Fialovy vlády. Pomoci s nimi má právě výše zmíněný energetický tarif, který má rovněž motivovat k úsporám. Ty jsou podle ministra průmyslu a obchodu základem snižování závislosti na Rusku a posílení energetické odolnosti spotřebitelů.
Podle druhu a účelu spotřeby se pak má rozlišovat, jakého množství energie se sleva bude týkat. Na podporovanou část spotřeby přitom stát zajistí slevu 15 až 20 procent. Úsporný tarif by měl platit po celou nadcházející topnou sezónu, případně i déle podle aktuální situace. Vztahovat se má na elektřinu a plyn a státní rozpočet by tato pomoc měla vyjít na 16 až 24 miliard korun.
Velká otázka samozřejmě je, jestli uvedený tarif opravdu dokáže pomoci nejvíce zasaženým domácnostem z nejhoršího. Stačí se podívat na to, jak například skupina ČEZ domácnostem se smlouvou na dobu neurčitou od července zdraží plyn. Ve srovnání s posledním ceníkem společnosti z počátku února to podle spotřeby je o 76 až 86 procent.
Pro spotřebitele s vyšším odběrem plynu to znamená připlatit si ročně desítky tisíc korun. Červencové navýšení se má týkat pětiny zákazníků, zbývajících, kteří mají cenu plynu fixovanou, se zatím nedotkne, ale desetině z nich končí fixace ve druhé polovině letošního roku. Pro představu, o jak dramatické navýšení jde, domácnosti žijící v rodinném domě, které plynem topí, ohřívají vodu a také na něm vaří, by tak nově při spotřebě 3000 kubíků zaplatily místo 79 230 korun přes 147 tisíc korun.
Ve výsledku se na tom ukazuje, že ani úsporný tarif se slevou 15 až 20 procent nemusí představovat spásu pro všechny. Byť je pravda, že v kombinaci s výše uvedenými úsporami může fungovat a velké části domácností významně pomoci.
Kromě plynu se zvyšují i ceny elektřiny. Tu ČEZ od července rovněž výrazně podraží. U nejběžnější sazby D02d se tak u smlouvy na dobu neurčitou kilowatthodina (kWh) zdraží z 5,92 koruny, kolik stála podle ceníku z konce loňského roku, na 9,96 koruny. U sazby D57d, využívané lidmi s elektrickým topením, se pak jedná o zdražení z 3,78 na 8,79 koruny.
Klíčové je samozřejmě to, jak se bude vyvíjet cena plynu a elektřiny na energetických burzách v následujícím období. Nyní se cena plynu pro evropský trh pohybuje kolem 84 eur za megawatthodinu (MWh). Je to sice podstatně méně, než kolik stál plyn krátce po ruské invazi na Ukrajinu, kdy dosáhl přechodně i 345 eur, ale pořád je to výrazně více než před rokem, kdy cena za megawatthodinu byla přibližně pouhých 19 eur, už před koncem loňského roku ovšem překročila 120 eur/MWh, než pak opět klesla.
Opačný trend však můžeme pozorovat u elektřiny, kdy její cena na komoditní burze byla v úterý 245 eur za MWh a v pátek dokonce 250 eur. Před měsícem přitom stála megawatthodina 227 eur. Podle investora a menšinového akcionáře společnosti ČEZ Michala Šnobra by se nová běžná cena elektrické energie, až se ceny ustálí, měla pohybovat mezi 120–160 eury za MWh, což je ale stále výrazně více, než jsme byli zvyklí v minulých letech.
Když to shrneme, je očividné, že nějaké světlo na konci tunele existuje, ovšem jednak je pořád nejisté, kdy přesně nastane, a také, jak velké ve skutečnosti bude. Vše zatím napovídá tomu, že si budeme muset dlouhodobě zvyknout na vyšší ceny energií, než jaké byly v uplynulém období. A navzdory plánovanému energetickému tarifu, který připravuje vláda, pro některé skupiny obyvatel bude opravdu i tak těžké nadcházející topnou sezónu zvládnout.