Zásah Ústavního soudu do podoby volebního zákona a vyškrtnutí některých pasáží provází zásadní otázka: Proč to trvalo více než tři roky od doby, kdy skupina senátorů podala svůj návrh na zrušení některých částí pravidel, podle kterých se v Česku volí poslanci a poslankyně? Premiér Andrej Babiš se domnívá, že načasování rozhodnutí Ústavního soudu je jasným důkazem, že jde o účelové politické rozhodnutí. Babiš se mýlí. Ústavní soudci by se však měli zamyslet nad tím, jestli svou akademickou odtržeností od reality ve výsledku nepoškozují instituci, ve které působí, a nakonec i demokracii a právní stát v České republice.

Na otázku, proč trvalo tři roky, než ústavní soud ve věci volebního zákona rozhodl, odpověděl jeho předseda Pavel Rychetský na středeční tiskové konferenci následujícím způsobem: „Mám pocit, že zčásti jste už pochopili, protože zpravodajem byl pan profesor Filip, a jak jste poznali, je to nejen soudce ústavního soudu, ale i akademik, který má pocit, že musí odvést dokonalé dílo. Když se podíváte na ten nález, prosím, abyste si ho pozorně přečetli, má 64 stran. A tím dokonalým dílem je,“ zdůraznil Rychetský.

A pokračoval: „Ústavní soud nemůže zasahovat do práce toho soudce, který je skutečně nahodilým neovlivnitelným způsobem určen jako soudce zpravodaj, který připravuje návrh. A pan profesor si skutečně dal práci s přípravou toho návrhu. A jakmile byl předložen, tak jsem se snažil, abychom rychle rozhodli, což se nám posléze podařilo. Trvalo to, řekněme, tři týdny od předložení, což je svým způsobem rekord.“

Zkusme tomuto zdůvodnění na chvíli uvěřit – nakonec zní celkem logicky a důvěryhodně – a zamyslet se nad tím, co vypovídá o Ústavním soudu a soudcích, kteří v něm působí, nebo minimálně o Jana Filipovi, který připravoval onen nález věnovaný volebnímu systému.

Pavel Rychetský říká, že soudce zpravodaj Filip je akademik, který chtěl vytvořit dokonalé dílo. Když vezmeme v potaz reakce, které podnítilo, nejistotu a zmatek, které vyvolalo, a celkově ne úplně uspokojivé vyhlídky na další vývoj, kdy vůbec není jasné, jak hladce se podaří parlamentu přijmout novou úpravu volebního zákona a zda se to stihne do voleb, zdá se, že jde spíše o dílo zkázy než dokonalost samu.

Brilantní odborné zdůvodnění

Nálezy ústavních soudců nejsou od společnosti a reality odtržené kusy abstraktního umění či akademické spisy psané pro akademiky, kteří je posuzují a hodnotí. Naopak, soudci by měli mít určitou společenskou odpovědnost a nechovat se stylem, že jim záleží pouze na brilantním odborném zdůvodnění a abstraktních ústavních principech, ale už neřeší, v jakém čase a do jakého kontextu své nálezy vypouští, co následně ve společnosti vyvolají a jak zavaří ostatním politickým aktérům.

Ústavní soudci se nemohou tvářit, že jsou nad všední realitu povzneseni a že všichni ostatní se už musí podle jejich nálezů nějak zařídit, ať to stojí, co to stojí. To samozřejmě neznamená, že soudci mají reagovat na společenskou objednávku, podřizovat se všemožným tlakům či se někomu podbízet a snažit zavděčit – to v žádném případě.

Není ale možné si tři roky smolit dokonalé dílo, které (v tom lepším případě) ocení pár akademiků, a naprosto rezignovat na to, že se někdy také konají nějaké volby, pro které je nutné mít nějaká pravidla. To je opravdu nanejvýš arogantní a necitlivý přístup, který ve výsledku poškozuje Ústavní soud i náš politický a ústavní systém.

To, co předvádí premiér Andrej Babiš, když hovoří o tom, že načasování nálezu Ústavního soudu je jasným důkazem, že jde o účelové politické rozhodnutí, je skandální. Ještě více skandální je, když ministryně spravedlnosti naznačuje, že ústavní soudci za své rozhodnutí dostali něco přislíbeno. Tyhle útoky na Ústavní soud je třeba razantně odmítnout.

Tato obvinění nedávají smysl také z toho důvodu, že ve skutečnosti tímto nálezem málokdo co získá. Není výhodný pro žádné z pěti opozičních uskupení, která vytvářejí koalice. Pravdou s největší pravděpodobností bude nakonec skutečně to, co uvedl předseda soudu Rychetský.

Je to smutné, ale takhle to dopadá, když o realitě rozhodují akademici, které vlastně vůbec nezajímá a kteří ve výsledku za svá dokonalá díla nenesou žádnou odpovědnost; což neznamená, že mají špatné úmysly, nebo se nesnaží odvést dobrou práci, naopak. Bohužel na jejich akademickou odtrženost od skutečnosti pak doplácíme všichni a odnáší to i důvěryhodnost a dobré jméno instituce, kterou Jan Filip a Pavel Rychetský zastupují.