Teroristou, který zavraždil 22 lidí včetně dětí na koncertě mladé zpěvačky, je synem uprchlíků. Samozřejmě nikoli těch z aktuální migrační krize, přesto je to očekávatelný vývoj celé události, kterou od rána žije celý svět. Hlavním poselstvím je nejen jasné odsouzení takto zbabělého činu, který ještě navíc mířil na děti a mladistvé, kteří se přišli bavit, ale pozoruhodná je reakce Britů. Klidná, věcná a hodná vyspělé demokracie.
Představte si to. Muslim s výbušninou zaútočí na koncertě v Praze, několik lidí zemře, na místě jsou zranění. Byl by to naprosto ojedinělý incident, protože čeká společnost je velmi homogenní a uprchlická krize či nárůst počtu muslimů se jí v podstatě nedotýká. Ovšem hrdinný národ by se začal šikovat v domobraně, Andrej Babiš by okamžitě na svém Facebooku odsoudil všechny muslimy do jednoho a velký vůdce z Hradu by prostřednictvím Jiřího Ovčáčka začal zakazovat obchody s kebabem.
To, jak Britové (a všechny další národy, kterým se toto neštěstí stalo, hlavně Němci či Francouzi) reagují na tragédie tohoto typu, rozhodně není něčím, čemu se má vysmívat Václav Klaus mladší a jeho nenávistní přátelé. Je to něco, z čeho bychom si měli vzít příklad. Ne proto, že se má na boj s terorismem rezignovat. Ne proto, že bychom měli přijmout každého uprchlíka, který k nám přijde. Ale proto, že jen silná země, která drží při sobě, nepanikaří a řeší podobné situace racionálně a bez nenávisti, může být zároveň státem vyspělým, demokratickým a svobodným.
Těm dvaadvaceti mrtvým nevrátí život žádná nenávist a žádné výkřiky na sociálních sítích od různých Konvičků a dalších existencí, které získávají body na děsu těch, kdo sledují terorismus v přímém přenosu. A tahle nenávist ani nezlepší život těm, kdo budou žít v zemích, v nichž aktuálně hrozí terorismus. Samozřejmě je nutné odsoudit vraždění a podnikat veškeré možné kroky proti tomu, aby se neopakovalo. Ale zároveň je důležité vnímat obrovskou sílu soudržného národa s dlouhou tradicí demokracie. Protože právě ta je nejúčinnější zbraní jak proti terorismu, tak proti autoritářství, ke kterému vede strach.