Vyhrocená atmosféra včerejšího demonstračního odpoledne v Praze vyvrcholila žhářským útokem na sociální centrum Klinika na Žižkově, při kterém utrpěl jeden muž poranění hlavy. Neonacisté naházeli do budovy zápalné lahve a snažili se dostat dovnitř, po asi dvacetičlenné skupině útočníků pátrá pražská policie. Po nedávném napadení a pobodání muslima jde o další bezprecedentní pošlapání svobodné veřejné diskuze a občanských svobod, lidé jsou v této zemi fakticky lynčováni za své vyznání a za svůj názor. Toto šílenství musí urychleně skončit, jinak může brzy dojít k dalším ostrým střetům a veřejným nepokojům.
Válku si tvoříme sami
Rok 2015 představoval v Čechách zásadní zlom v podobě absolutní deformace veřejné debaty a jejího přesunu do výrazných extrémů. Zatímco ještě na přelomu roku předloňského a loňského se zdálo, že protizemanovský aktivismus a obrana demokratických hodnot se stanou politickým mainstreamem, po nástupu uprchlického tématu přechází tzv. pražská kavárna a hodnoty s ní spojené do opozice. Sám Zeman, který se rychle vrátil do sedla, legitimizoval novodobý anti-islámský nacionalismus a dal povel ke hnědnutí společnosti. Asi takovému, k jakému docházelo za druhé republiky.
Nejabsurdnější na celé této zvrácené situaci společenského neklidu je fakt, že samotný uprchlický problém se naší země téměř netýká. Uprchlíků je u nás minimum, proč by sem také chtěli. Lidé se rozdělují a radikalizují na základě přebujelého mediálního tématu za působení všelijakých aktivistických skupin virtuálního prostoru a nejrůznějších propagandistických serverů. Dosud však byl stav snesitelný a relativně důstojný. Události posledních dnů a týdnů nám však ukazují, že může být zle a to dříve, než bychom čekali. Ne proto, že se proti nám vzbouří nepřizpůsobiví azylanti, ale proto, že se postupně zlikvidujeme navzájem. Jistě, že nejvíce slyšet budou vždy slyšet hrstky frustrovaných jedinců s příklonem k radikálním řešením, ale právě takové zdánlivě malé hrstky jsou nevyzpytatelné a, jak vidíme, představují hrozbu.
Krvavé zítřky na obzoru
Útok na Kliniku je odsouzeníhodným, bezprecedentním a brutálním aktem agrese a nenávisti. Bez ohledu na to, že můžeme mít na squatting různě vyhraněné názory, zdravá společnost musí násilí vždycky jednohlasně odsoudit a brát je jako výstrahu. Pokud nezasáhneme co nejdříve za ruční brzdu, může to v blízké době dojít ještě dál.
Při dlouhodobém pozorování posouvání hranic možného v rámci veřejného se zdá, že kdesi nastala skutečně velká chyba. Teď je zodpovědnost nejen na vrcholových politicích, ale i na nás, abychom se pokusili zbrzdit strmý pád vlastní cti a prestiže. Každý další hořící dům je polínkem do mnohem většího, nahnědlého ohně, který nás dost možná ještě bude pořádně pálit.
