Když Andrej Babiš obsadil Mladou frontu DNES, tak tím nejen získal hlásnou troubu pro své úspěchy a zastavil možnou kritiku. On především zásadně snížil kritéria kvality novinářské práce. Osočování bez faktických argumentů a primitivní populismus zde mají zelenou.

Mladá fronta DNES tak kupříkladu bojuje proti „kýči“ na Karlově mostě. Redaktor Jakub Pokorný se pustil do boje s údajnými cetkami a volá po opravdovém umění. Přitom by stačilo, aby se šel podívat dál do Valdštejnské jízdárny na vynikající výstavu Mikuláše Medka „Nahý v trní“. Klást ale srovnatelné nároky na lidi, co nabízejí svoji práci turistům na mostě, je absurdní.

Jistě, jde skutečně o jedno z nejlepších prodejních míst v Praze. Právě proto se několik lobbistů opřelo do snahy vyšachovat odsud lidi, kteří zde prodávají v rámci systému, který je již léta smluvně ošetřený s vedením města. Ideově konfúzní hnutí Praha sobě se přitom zřejmě stalo nástrojem této války. Proto se začaly objevovat denunciační mediální výstupy a útoky na spolek Sdružení výtvarníků Karlova mostu. Má to zcela účelový charakter a jde o to vzít někomu možnost prodávat svoji tvorbu. Řeči o kvalitě, o kýči a o cetkách jsou zlé nesmysly. 

Sdružení výtvarníků Karlova mostu funguje více než dvacet pět let a jeho počátky jsou spojeny se snahou magistrátu osvobodit jednu z nejcennějších pražských památek od takzvaných čepičářů. V devadesátých letech totiž obsazovali nejatraktivnější místa Prahy podivní lidé, kteří měli vazby na sovětskou armádu a prodávali takzvané armádní kuriozity. Šlo zejména o čepice sovětských vojáků a důstojníků, o ruské matrjošky, vojenské nože a občas tito lidé prodávali také granáty. Část turistů zprvu oceňovala exotický ráz takového sortimentu z postkomunistické země, ale bylo to pro naše hlavní město něco zcela nedůstojného. Výtvarníci, kteří na mostě prodávali obrazy a šperky, přitom vlastně na obranu před touto mafií vytvořili občanské sdružení, které po vzoru zahraničních formací z Paříže, Vídně či z Říma přijalo velmi přísné podmínky udělování licencí pro vystavování a prodej.

Tím hlavním pravidlem je, že licenci na Karlově mostě neudílí na základě mandátu vedení města samo Sdružení výtvarníků, ale nezávislá porota, v níž jsou zastoupeny odborné autority, a to jak z městských úřadů, tak i z Galerie hlavního města Prahy. Sami členové spolku tak nemají žádnou definitivu, že mohou na mostě stále prodávat. Musí sami uspět před komisí, která posuzuje kvalitu sortimentu. Tato informace v článku Jakuba Pokorného podezřele chyběla.

Více než sto lidí tedy každý rok znovu usiluje o to, aby jejich tvorba uspěla před komisí. Toto sdružení se ale také podílí na bezpečnosti na Karlově mostě, protože zaměstnává pořadatelskou službu, která chrání regulérní průběh prodeje, hudebních produkcí a spolupracuje s městskou policií v boji proti kapsářům či poškozování soch vandaly. Barokní sochy na Karlově mostě vděčí tomuto sdružení za více než čtyři miliony korun, kterými se zdejší výtvarníci složili na restaurování a čištění barokních památek. Sdružení výtvarníků Karlova mostu má z tohoto hlediska přísnější a pro veřejnost přínosnější parametry než obdobná občanská instituce na pařížském Montmartru.

Jistě, vždy tu stojí otázka, jaká mají či mohou být díla, jež se na mostě turistům nabízejí. Zatímco v Římě na Piazza Navona či u fontány di Trevi najdeme vesměs expresní portrétisty a karikaturisty, na Karlově mostě si turisté mohou koupit spíše žánrové obrázky staré Prahy. Záměr je ten, aby skladba děl byla rozmanitá a aby převažovala tvorba, jež se týká staré Prahy. Jestli použil Jakub Pokorný slovo „cetky“, tak si můžeme být jisti, že to není z jeho hlavy a že jde o účelový útok na lidi, kteří zde pracují, živí rodiny a nemají žádný rok jistotu, že zde znovu budou prodávat.

Vytvoření jiného systému by bylo podobné okamžitému propuštění sta lidí z práce a je velkou otázkou, co by to městu přineslo. Kultivované sdružení, v němž působí skuteční výtvarníci, však bude odsunuto a zřejmě se tím otevřou dveře někomu jinému k domněle atraktivnímu byznysu, který už nebude podléhat tak přísné samoregulaci jako dosud. Babišovy noviny a Jakub Pokorný zaútočili na lidi, kteří v době koronavirové epidemie přišli prakticky o veškeré příjmy, a nyní je chtějí ještě dorazit tím, že zničí i fungující systém. Paradoxní je, že útok na výtvarníky z Karlova mostu začal tím, že sdružení žádalo o zmírnění nájemních podmínek kvůli epidemii.  

Útok proti mimořádně kvalitnímu systému provozování prodeje na Karlově mostě je typický pro populismus a primitivismus Babišových médií. Bylo by opravdu dobře, aby koalice na pražském magistrátu posuzovala fungování výtvarníků z Karlova mostu věcně, a nikoli podle hysterických babišovských výkřiků.