Profesor Balík čelí útokům levicově extremistických studentů. FOTO: Masarykova univerzita
FOTO: Masarykova univerzita
Sociální síť twitter je vskutku zajímavý svět a kdo na něj má nervy a chuť, zažije neuvěřitelné věci. Jsa twitterový úderník, upozornil jsem na nevybíravý a ostudný útok radikálně levicové novinářky – aktivistky Apoleny Rychlíkové na děkana Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, profesora Stanislava Balíka. Byl nejen lživě obviněn, že vyhrožoval hrstce studentů, kteří se účastnili „stávky za klima“, policií, ale také přirovnán ke komunistickému zločinci Miroslavu Štěpánovi.
Tiskový mluvčí Masarykovy univerzity Radim Sajbot toto nařčení důrazně odmítl a uvedl: „Kategoricky odmítáme obvinění, že stávkujícím studentům bylo panem děkanem vyhrožováno přivoláním policie! Nic takového se nikdy nestalo. Povolání PČR přichází v úvahu pouze v případech závažného ohrožení zdraví, života a majetku na FSS MU.“
Na obranu pana děkana se následně postavila celá řada kolegů z profesorského sboru či studentů a PhDr. Pšeja vyzval Rychlíkovou k omluvě. Vlákno reakcí na jeho výzvu by se dalo nazvat sondou do myšlení levicového extremismu, schovaného za proxi téma ochrany klimatu či jiných zdánlivě bohulibých myšlenek. Jak je vůbec možné, že zatímco pravicový extremismus, neonacismus a jeho další podmnožiny jsou většinovou společností velmi správně odsuzovány a vytlačovány na okraj, je ten levicový bagatelizován či legitimizován dokonce veřejnoprávními médii? Považuji to za naprosté selhání části mediální a politické reprezentace.
Na klimatických demonstracích či stávkách se často objevují antikapitalistická hesla, dokonce jsem na jedné z klimatických stávek zaznamenal nápis – „Kapitalismus = holocaust“. Částečně to můžeme přičítat nevzdělanosti a radikálnímu mládí protestujících, ale je očividné, že antikapitalistická rétorika je běžně používána některými novináři či politiky. Většinově poukazujeme na antisystémové demonstrace proruských živlů na Václavském náměstí a na druhé straně obdobné antisystémové aktivisty zveme do pořadů v České televizi. Je to nebezpečné a škodlivé pro demokracii a svobodu v naší zemi.
V knize Pavla Šafra a Johany Hovorkové „Obrana před Babišem“ je mnoho podnětných myšlenek, ale jedna ve mně rezonuje od chvíle, kdy jsem ji přečetl. Autor vysvětluje, že termín kapitalismus je u Marxe používán v pejorativním slova smyslu. Ovšem to, co Marx označuje kapitalismem, je přirozený řád světa. Je to člověčenství jako takové. Je to nejlepší možný způsob fungování našeho druhu na planetě Zemi. Já dodávám, že hlásat antikapitalismus je v podstatě hlásání antičlověčenství.
Mladá generace, velmi ovlivněná levicovou rétorikou části novinářů a twitterových opinion makerů, vystrašená klimaalarmismem a dalšími „hrůzami“, které se ženou na náš svět, hlásá věci, za které by se nemusel stydět Gottwald v nejlepší formě. Část z nich si zřejmě představuje nějaký jiný, lepší „progresivní“ socialismus, protože ty desítky pokusů o socialismus v historii, které vedly jenom k utrpení a nesvobodě, nebyly to pravé. Vrací se nám představa o socialismu s lidskou tváří, ale takové slovní spojení je oxymóron.
Každá tvář socialismu je nelidská. Není to poprvé, kdy si představitelé progleft ideologie berou na paškál úctyhodné občany, kteří pro právní stát, svobodu a demokracii vykonali mnoho dobrého. Snaží se také zneužít odkaz pro mě nejvýznamnějšího státního svátku – 17. listopadu – k tomu, aby své pomatené vidění světa legitimizovali.
Jenže studenti v roce 1989 demonstrovali za svět, kde se bude lidem žít lépe. Část studentstva dnes však demonstruje za pravý opak. Křik antikapitalistů je antitezí demokracie a svobody. Svoboda a demokracie jsou, spolu s právním státem, nejvyšší hodnoty, které můžeme jako občané hájit a bránit před těmi, kdo si přejí jejich destrukci. Každá generace za ně musí bojovat opakovaně. Každý den znovu a znovu. Tyto hodnoty nejsou samozřejmé a většina obyvatel světa je dnes nezná, a dokonce nikdy nepoznala.
Je lhostejné, zda jsou za útoky na přirozený řád světa myšlenky klasického marxismu, fašismu, nacismu, komunismu nebo jiné zločinecké ideologie. Jsme svědky hybridní války nejen Ruska proti západu, ale také těch, kteří prostřednictvím zlehčování levicového extrémismu působí jako paraziti demokracie. Právě díky právnímu státu, demokratickému zřízení, svobodě vyjadřování a dalším vymoženostem, které nám všem západní civilizace přináší, mohou mladí stávkovat a demonstrovat. A je to dobře.
Mějme ale na paměti, že když onen aktivismus, jak jsou mnohdy hraniční protesty proti kapitalismu eufemicky označovány, přesáhne takovou mez, až se proti němu část společnosti ohradí, není to útok na svobodu aktivistů, ale obrana společnosti před nesvobodou, kterou hlásají.
Na závěr považuji za nutné říct, že nám všem, kteří to s ochranou přírody myslíme opravdu vážně, tito aktivisté hází klacky pod nohy. Na rozdíl od nich totiž máme alespoň elementární ponětí o fyzice, víme, že např. Ohmův zákon nemůže Evropský parlament novelizovat, což není u části mladých „aktivistů“ vůbec samozřejmostí. Ochrana životního prostředí, planety Země, našeho domova a širší vlasti, je téma vlastní každému konzervativci i liberálovi. Je z části i naší chybou, že jsme si jej nechali vzít pohrobky komunistického myšlení, nejzrůdnější ideologie 20. století.
Cením si jakékoliv upřímné snahy předat planetu v lepším stavu, než jsme ji zdědili. To však dokáže jenom funkční svobodná společnost, založená na lidském umu, vědě a technologickém pokroku. Jak dopadli ideologičtí souputníci antikapitalistů mnozí dobře pamatují. Kyselé deště, ekologické katastrofy a jedovaté řeky. Tak chrání přírodu antikapitalismus. Nedopusťme, aby jeho hlasatelé měli ještě jeden pokus.
Autor je právník a spolupracovník deníku FORUM 24.
