Nedávné pražské demonstrace, jichž se zúčastnilo několik tisíc odpůrců a stoupenců migrace, a zejména útok neznámých radikálů na centrum Klinika, vyvolaly diskusi o nástupu fašismu a pravicového extremismu v české společnosti. Každý útok na zdraví a majetek je nutné zásadně odmítnout. Proč se ale stejně vášnivě nemluví o růstu levicového extremismu?

[ctete]46190[/ctete]

Rudý extremismus posiluje

Ze zprávy Ministerstva vnitra vyplývá, že levicový extremismus v roce 2014 posílil, zatímco pravicový je v útlumu. Tento trend pokračoval i v loňském roce, kdy počet akcí levicových radikálů převyšoval aktivity extremistů z opačného tábora.

Zatímco krajně pravicová scéna se podle zprávy přeorientovala z protiromských protestů na islamofobii, krajní levice si bere za cíl boj proti „systému“ a „vykořisťovatelskému kapitalismu“. O růstu agresivity levicových radikálů svědčí zvyšující se počet přímých akcí, což se projevuje zapalováním policejních aut nebo odhaleným plánem zapálit vlak s vojenskou technikou, kvůli kterému policie obvinila tři osoby z přípravy teroristického útoku.

Vnitro upozorňuje na skutečnost, že většinu zmapovaných násilných excesů má na svědomí anarchistická skupina Síť revolučních buněk, která se k nim ostatně na svých stránkách hrdě hlásí. Symbolem odporu proti „vykořisťovatelskému kapitalismu“ se pro ni stala pražská restaurace Řízkárna.

Restaurace Řízkárna je symbolem

Majitel Řízkárny Vladimír Krulec čelí už rok a půl nevybíravým útokům anarchistů, jejichž cílem je likvidace podnikání nepohodlného „vykořisťovatele“, který měl kdysi pracovně právní spory s několika zaměstnanci z jejich řad. Anarchisté mu jen v průběhu loňského roku zapálili pět služebních vozidel a opakovaně anonymně oznamují uložení bomby v restauraci a přilehlém hostelu, což má zhoubný vliv na jejich provoz.

O tom, že extremisté svůj nátlak stupňují, svědčí skutečnost, že v průběhu letošního ledna byl na policii sedmkrát ohlášen bombový útok v Řízkárně a dvakrát nahlášen jed v jídle. Jen za poslední lednový týden byl celý areál čtyřikrát evakuován. Policie si s tímto nevídaným terorem neví rady. Žádné aktivisty, brojící proti rostoucí nesnášenlivosti ve společnosti, tyto útoky – na rozdíl od Kliniky – nezajímají.

„S Policií ČR spolupracujeme, ale bohužel řešení nevidíme,“ tvrdí Vladimír Krulec. „Přece není možné, aby levicové extremistické skupiny měly takovou moc, že jsou schopny likvidovat firmy na zakázku nebo jako součást jejich boje proti kapitalistickému systému. Jak máme tento nerovný boj ustát s využíváním legálních prostředků..??“

Na to by měly policie a Ministerstvo vnitra jednoznačně odpovědět.

Kdo stojí za Sítí revolučních buněk?

Problém levicových extremistů spočívá v tom, že vystupují anonymně a jsou důsledně zakonspirováni. Ze stránek skupiny Síť revolučních buněk (SRB) vyplývá, že vyznává tzv. povstalecký anarchismus, který ospravedlňuje násilné akce proti „nepřátelskému systému“ s konečným cílem vyvolat revoluci. Vše ostatní, včetně sabotáží a povstání vykořisťovaných, jsou pro ně jen „skromné pokusy“ měnit systém.

SRB se hlásí k tomu, že „chce zničit kapitalistický světový řád, který není užitečný nikomu, pouze manažerům třídní nadvlády“. Staví se za „okamžitý destruktivní útok proti strukturám, jednotlivcům a organizacím kapitálu, státu a všech forem útlaku.“

Potom ovšem není jasné, proč si svůj vztek vylévají na Řízkárně, a nikoli na symbolu „kapitálu, státu a všech forem útlaku“ oligarchovi Andreji Babišovi. Není to tím, že před rokem podpořil kolegy squattery z centra Klinika v době, kdy jim hrozilo vystěhování kvůli nelegálnímu obsazení budovy patřící státu?

SRB se na protest proti vystěhování Kliniky přihlásila k zapálení policejního auta, od čehož se tehdy distancovali samotní squatteři.

Metody zapalování aut našich nepřátel

Síť revolučních buněk počátkem letošního ledna zveřejnila návod na výrobu časovaného zápalného zařízení, uvedený následujícími slovy: „V jednom z návodů jsme popsali metodu zapalování aut našich nepřátel. Metoda je to sice snadná, ale ne všude využitelná. Někdy je potřeba sabotovat způsobem, který nám umožní stáhnout se z místa dřív, než dojde k požáru. K takovému účelu se hodí časované zápalné zařízení. Zde je návod na jedno zařízení, které lze načasovat až na 60 minut.“

Zatím poslední akci SRB zaznamenává její komuniké ze 14. února, kdy se přihlásila k zapálení dvou policejních aut právě využitím časovaného zápalného zařízení. Důvodem je uvěznění anarchisty Martina Ignačáka, který jako „odpůrce kapitalistického systému čelí útokům těch, co chtějí zachovat kontinuitu kapitalistického vykořisťování“. Navíc je prý dlouhodobě mučen tím, že je mu odpírána veganská strava.

Síť revolučních buněk není jedinou anarchistickou skupinou, vyznávající násilný odpor vůči systému, je však mezi nimi nejaktivnější. Kromě nich existuje mnoho krajně levicových skupin, které násilí neuznávají, ale spojuje je odpor vůči „vykořisťovatelskému“ systému s cílem jej zcela demontovat. Dnes mezi ně patří Socialistická solidarita, Solis Praha, Mostecká solidární síť, Antifa, Alerta, ProAlt a další…

V nedávné minulosti podobně orientovaní aktivisté působili asi v nejznámějším seskupení Ne základnám, s nejasným financováním, vedeném sympatizantem Hizballáhu Janem Májíčkem. Není třeba dodávat, že sympatie nalezli především u komunistů.

Inspirace v zahraničí

Povstalecký anarchismus není doma jen v České republice. Inspiraci našel v zahraničí, zejména v Řecku, Itálii a Španělsku. Symbolem častých řeckých demonstrací jsou anarchisté vrhající Molotovovy koktejly. A nepolevují ani za vlády neomarxistické Syrizy.

V mezinárodním měřítku se projevují při antiglobalizačních protestech, což zažila Praha při zasedání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000. Sedm tisíc anarchistů z celé Evropy vyprovokovalo střet s policií a ničilo soukromý majetek na Václavském náměstí. Tehdy bylo zadrženo 900 lidí. Ani dnes nejsou tyto akce nijak výjimečné.

Před týdnem se objevila zpráva, že Berlín dvě noci po sobě sužovaly násilné akce levicových radikálů. Čtyřicet maskovaných osob na kolech zapálilo celkem 28 aut a rozbilo mnoho oken a výloh ve čtvrti Kreuzberg. Noc na to se skupina rozrostla na sto lidí. Tentokrát však vyrazili do čtvrti Neukölln, kde zapálili dalších 20 aut a rozbili další okna.

Ministr pro vnitřní záležitosti Frank Henkel činy radikálů striktně odsoudil a označil je za akty terorismu. Podle něj vždy za levicovými anarchisty následuje pouze „zkáza“ a nemají úctu k majetku druhých. „Nenecháme levicovou lůzu opanovat naše ulice,“ dodal.

Až bude někdo příště vystupovat proti rostoucí fašizaci a nesnášenlivosti ve společnosti, neměl by opomíjet násilné aktivity ultralevice. Jsou stejně nebezpečné, jako obdobné akce radikálů z opačného názorového spektra. A svým způsobem se jedná o spojité nádoby.

[ctete]45996[/ctete]