Když se Vladimir Putin v roce 2012 připravoval na návrat do Kremlu na své třetí funkční období, patriarcha Kirill, hlava ruské pravoslavné církve, označil vládu bývalého příslušníka KGB za „Boží zázrak“.

Výroky patriarchy, které pronesl během předvolebního televizního setkání s Putinem, byly jasným příkladem toho, jak padá hranice oddělení církve od státu. Přitom je toto oddělení zakotveno v ruské ústavě. Jenže Putin se hlásí k pravoslavné víře, ve které byl v dětství pokřtěn, chodí na bohoslužby, líbá ikony a označuje se za ochránce tradičních křesťanských hodnot.

Při pohledu na uplynulý rok 2019 je ale vidět určitý posun. Zatímco instituce ruské pravoslavné církve je stále velmi loajální vůči státním úřadům, vztahy Kremlu s některými věřícími z řad místních občanů jsou stále napjatější.

Nejenže ortodoxní křesťané tvořili značný počet protestujících, kteří se letos vydali do ulic v rámci prodemokratických protestů konaných napříč Ruskem, ale mnozí z nich otevřeně uváděli právě svou víru jako důvod pro svou účast. Brutální zásah proti demonstrantům v Moskvě, kde bylo opozičním politikům zabráněno účastnit se místních voleb, což vyvolalo masové nepokoje, byl pro mnohé bodem zlomu.

„Připojila jsem se letos v létě k protestům kvůli svému náboženskému přesvědčení,“ říká Jelena Morgunova, sedmadvacetiletá finanční úřednice z Moskvy. „Ježíš Kristus řekl: ‚Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás‘ a zemřel za vás na kříži. Prostě nemůžete být lhostejní, když vidíte lidi trpět, když vidíte nespravedlivé soudní rozsudky.“

Ochota připojit se k prodemokratickým shromážděním se týká i duchovních. Také ti chtějí bránit hodnoty, které považují za neoddělitelné od své víry a o kterých soudí, že je úřady porušují.

V září podepsali ruští pravoslavní kněží otevřený dopis odsuzující to, čemu říkají „represivní“ procesy. Více než dva tucty protestujících – většina z nich jsou dvacátníci a třicátníci – byli obviněni z účasti na protestech. K dnešnímu dni zůstává šest protestujících za mřížemi a čekají na soud, zatímco dalších osm dostalo až pětileté tresty odnětí svobody.

„Apelujeme na ty, kteří mají soudní moc a kteří pracují v donucovacích orgánech naší země. Mnozí z vás byli pokřtěni v pravoslavné církvi a považují se za věřící. Soudní řízení by nemělo být represivní, soudy by neměly být používány jako prostředek k potlačování nesouhlasu a použití síly by nemělo být prováděno s neoprávněnou krutostí,“ píše se v dopise, který podepsalo skoro 200 kněží.

Dopis je považován za bezprecedentní projev duchovní nezávislosti a vzbuzuje vzpomínky na disidentské kněze, jako byl v době ateistického režimu v SSSR třeba Gleb Jakunin.

„Je to vůbec poprvé, kdy duchovní ruské pravoslavné církve podnikli kolektivní akci, kterou církevní úřady neschválily,“ napsala Ksenia Lučenko, odbornice na náboženství z Carnegie Moscow Center. „Dopis je již zaznamenán v historii církve.“

(Zdroj politico.eu, carnegie.ru)