Zprávy o incidentech na českých kolejích vzbudily v létě pozornost. Přicházely tak často, až to budilo vzpomínky na časté skony posledních generálních tajemníků KSSS v Kremlu. Tam to šlo pak po roce, ale zase se čekalo, že by to nemuselo být tak často. Doprava se ale lidí týká na vlastní kůži. Podle čísel se ovšem nic mimořádného neděje, protože se děje to, co pořád.

Server iROZHLAS.cz zveřejnil čísla, která získal od Drážní inspekce. Jsou to předběžná data o všech mimořádných událostech do 29. července. Když se porovnají se statistikami z minulých let, nedělo se vlastně nic zvláštního. Teď je otázka, jestli si máme myslet, že je to dobře.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

„‚Letošní čísla nevybočují z dlouhodobých statistik. Když se podíváme na počty zásadních mimořádných událostí, počet je víceméně stejný,‘ sdělil serveru iROZHLAS.cz generální inspektor Drážní inspekce Jan Kučera… Letošní červen a červenec byly ve srovnání s minulými lety o něco rizikovější, ale v datech nelze nalézt výrazný trend. Loni se od ledna do července takových nebezpečných událostí stalo o devět víc než letos, nejvíc jich bylo v únoru a březnu. Celkově nejkritičtějším měsícem za sledované období bylo září 2018, kdy došlo ke 23 podobným incidentům.“

Ročně je počet „jízd na červenou“ kolem 150. „Těch 150 projetých stůj nebo červených nemusí a priori znamenat, že došlo k nehodě nebo zranění. Ale na druhou stranu projetí stůj o deset metrů může znamenat náraz nákladního vlaku do malého motoráčku, a to už může být fatální,“ cituje server Petra Šlégra z Centra pro železniční dopravu.

Je pravda, že na zprávy o vážných a smrtelných nehodách na silnicích si lidé zvykli a spíše by je překvapilo, kdyby se najednou neděly. U železnice je to ale psychologicky něco jiného. Nejde jen o to, že vlaky jezdí po kolejích, takže logicky jedou jen po té trase, která se plánuje, nedostávají smyk v zatáčkách, riskantně se nepředjíždí v nepřehledných úsecích a skutečně se nezdá, že by nějakým zázrakem zrovna u nás překračovaly nějakou povolenou rychlost. Pozornost budí, že dráhy jsou státní instituce, na kterou lidé kladou vyšší nároky než na motorkářský gang. V něčem možná nároky dost vysoké, protože provoz na našich kolejích  (na každých) je složitější než přesuny motorkářského gangu.

Jenže ona projetí na červenou mnohokrát „vyjdou“, protože lidský faktor, který selhal, zase třeba zapracuje a strojvůdci to včas nebo skoro včas ubrzdí. Kdyby ale ne, byly by následky tragické. Pokud slyšíme, že incidentů na kolejích je vlastně několik let stejně a jen jsme si toho teď všimli, protože jich bylo víc nahuštěných v čase, a že víme, proč to tak je, protože strojvůdci jsou unavení, a tak dále, spíše nás to znepokojí? Jak je to možné? Kdo tu několik let zodpovídá na dopravu? Co se všechno se bude muset stát, aby se něco rozhýbalo?

Zatím ministr všeho objíždí nádraží a říká, jak se všechno modernizuje a bude líp. Asi světlo na konci tunelu. Jen abychom neprojeli s nasazením života tunelem a na konci jsme nezjistili, že konec není, že je tam jen nějaká bludička, co si z nás dělá legraci.