Andrej Babiš odchází. Zatím a na chvíli. Odchází z ministerstva, aby se vrátil jako premiér. Představa, která nahání hrůzu, ale vzhledem k podpoře hnutí ANO stále zmámenými voliči, je pořád reálnější. Totálnímu ovládnutí státu oligarchou mohou zabránit pouze dvě věci. Voliči tradičních stran, kteří nenechají firmě ANO dostatečný počet hlasů, nebo politici z demokratických partají, pro které není svoboda jen prázdným slovem.
Nástup autokrata do čela vlády musí zastavit především ti, kteří mu dali takovou politickou moc, kterou disponuje. Nestačí už jen občas pronést nějaké silnější slovo, dál se vézt na mocenské vlně a vyprávět o fungující vládě. Právě ČSSD a KDU-ČSL by se měli omluvit za to, co dopustili, a stačí k tomu jedna věta: S hnutím ANO do koalice nepůjdeme.
Bohuslav Sobotka by se k tomu už dnes zřejmě odhodlal, protože v sobě objevil průbojného státníka, který si už nechce nechat vše líbit. Těžko představitelná je i vidina toho, jak Andrej Babiš domlouvá koalici se stranou, která se jako jeden muž postavila proti jeho bezprecedentnímu jednání a chování diktátora. Sociální demokraté tak mají zřejmě spojenectví s ANO „domluveno“ už s předstihem.
Horší to bude s lidovci. Přestože se poslední dobou vrcholní členové KDU-ČSL od Babiše distancují, nesmí se zapomenout na momenty, kdy Marian Jurečka chvilkově „kopal“ za Agrofert, potažmo Andreje Babiše. Když se k tomu přičte výrazná chuť Jiřího Čunka po moci a jeho věty o tom, jak by se dokázal se současným šéfem státní kasy domluvit, je jasno. Navíc lidovci jsou takzvanou klidnou silou, což se dá srozumitelně vysvětlit jako „ti, co nic nedělají a přidají se k vítězi“ a to se ještě znásobí po spojení se STAN. Povaha Starostů je totiž navlas stejná a Petr Gazdík se navíc zastával třeba EET, což později vydával za vtip. Nikdo se nezasmál a všichni pochopili, na jaké straně barikády stojí.
Své ne ovšem musejí říct i opoziční strany. Nelze se dále skrývat za prohlášení o tom, že koalice se dělají až po volbách a uhýbat výkřiky o nemožnosti ministrování odstupujícího vicepremiéra na jakémkoli úřadě. Je nutné si uvědomit, že Babiš je ANO a ANO je Babiš. Na tom se nic nezmění a nechtít si tento fakt připustit je naprosto nepřípustné.
Jediným, kdo stojí sám na „protibabišovské“ barikádě, tak stále zůstává Miroslav Kalousek. Bývalý ministr financí, který od nástupu Babiše do politiky varuje před jeho rozpínavostí. Za to si „zasloužil“ nálepku tuneláře, největšího korupčníka a mnohé další. Tak dlouho tuto mantru Babiš opakoval, kdekoli měl možnost, až přesvědčil i ty, kteří ve skutečnosti věděli, že má Kalousek v mnoha věcech pravdu.
Pokud se k předsedovi TOP 09 nikdo nepřidá hned, tedy neoznámí rezolutně nepřípustnost vládní spolupráce s hnutím ANO, bude pozdě. Babiš totiž využije svou popularitu opačně, než to dělal dosud. Na chvilku si dá pokoj s neustálými mediálními výstupy, ožení se, čímž nabere další plusové body u některých občanů, a v okamžiku, kdy už se nebude hovořit a psát o nahrávkách, Čapím hnízdě nebo dluhopisech, se vrátí.
Jak se říká, není nic staršího než včerejší noviny, což se ukáže i u Babiše, pokud se mu média a politici nebudou „věnovat“ i po jeho odchodu z ministerstva financí. Hlavní ovšem je, aby se ti, kteří to myslí s demokracií v České republice vážně, rázně vymezili proti spolupráci s ANO, jinak se jim nedá věřit, že po volbách opět neodevzdají všechnu moc Andreji Babišovi.
