Slunce (ilustrační foto) FOTO: Pixabay (Logga Wiggler)
FOTO: Pixabay (Logga Wiggler)
Hrozí naší planetě gigantická sluneční bouře? Podle harvardského astrofyzika Jonathana McDowella ano, a dokonce již v červenci příštího roku. Právě v roce 2025 by podle jeho odhadu měly sílící sluneční erupce dosáhnout maxima. V přímém ohrožení by pak byly satelitní operátory, rádiová komunikace a elektronická síť.
Silná sluneční bouře zasáhla Zemi již během minulého víkendu. Důvodem prý byla sluneční skvrna, kvůli níž energetické částice zahřály horní atmosféru naší planety. Vznikající teplo poté způsobilo zahuštění vzduchu, který mohl připomínat hustý vzduch v sauně. Geomagnetická sluneční bouře G5 narušila zemědělské GPS satelity a zastavila výsadbové zařízení na celém středozápadě USA. Sluneční skvrna byla prý nyní větší než během Carringtonovy události v roce 1859. Tehdy sluneční bouře zapálila telegrafní dráty, narušila kompasy lodí a přerušila komunikaci po celém světě.
Některé dopady pocítily také orbitální astronomické platformy. Dr. Jonathan McDowell ale tvrdí, že v porovnání s tím, co nás čeká v příštím roce, prakticky o nic nešlo. „Pro satelitní operátory to bude děsivá doba. Na slunečním minimu v roce 2019 byl počet viditelných slunečních skvrn fakticky nulový, ale při nadcházejícím maximu v červenci 2025 by mohlo být na slunečním povrchu až 115 slunečních skvrn,“ vysvětluje pro deník Daily Mail.
Dále pak dodává, že v posledních několika měsících byla rychlost odporu na Hubbleově vesmírném dalekohledu (HST) desetkrát větší než během slunečního minima. Období následujících let bude dle jeho názoru stahovat satelity dolů mnohem více než v minulých desetiletích. „Přestože je HST na své oběžné dráze relativně stabilní, jeho dráhu lze považovat za dlouhý spirálovitý volný pád nevyhnutelně zpět dolů k Zemi. Rychlost poklesu HST se zdvojnásobila z asi 40 metrů za den na 80 metrů za den, a to kvůli bouři z minulého víkendu,“ říká McDowell, který spolupracuje s rentgenovou teleskopickou observatoří Chandra NASA.
Ta byla v roce 1999 vypuštěna na vzdálenou oběžnou dráhu (86 500 mil) a jejím úkolem je sbírat rentgenové emise z explodovaných hvězd, vzdálených galaktických kup a hmot vířící černé díry. Podle prezentace NASA byly například kvůli slunečním bouřím v roce 1994 poškozeny tři satelity, z nichž jeden nenávratně zmizel. Jedinou prediktivní metodou odborníků na vesmírné počasí je v současné době sledování dráhy slunečních skvrn v rámci tzv. slunečního cyklu.
Sluneční cyklus trvá 11 let, během nichž se magnetické pole Slunce úplně obrátí, tudíž si severní a jižní pól Slunce vymění místa. Sluneční cyklus ovlivňuje aktivitu na povrchu Slunce, jako například sluneční skvrny, které jsou způsobeny magnetickými poli Slunce.
