Náborový billboard wagnerovců. FOTO: Alexander Davronov / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Alexander Davronov / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
KOMENTÁŘ / Vaří se to už docela hezky. Nevraživost mezi vedením ruské armády a soukromou armádou Jevgenije Prigožina se ventiluje veřejně. „Putinův šéfkuchař“, jak se Prigožinovi přezdívá, pán žoldáků a trollfabriky v Pterohradě, se chová značně sebevědomě. Pustil se do nějaké vysoké hry, ale jestli na ni má skutečně dost sil, se uvidí. Příznak rozkladu uvnitř Ruska to ale nejspíš je.
Ruský ministr obrany Sergej Šojgu podepsal rozkaz, podle něhož mají všechny „dobrovolnické jednotky“, které jsou na frontě na Ukrajině, podepsat do 1. července smlouvy s ministerstvem obrany. Již dříve šéf PMC Wagner Prigožin uvedl, že jeho společnost již nenabírá rekruty ve věznicích. Před několika dny bylo oznámeno, že regiony ruší financování pohřbů padlých občanů ze strany soukromých společností.
Nezdá se, že by na šéfa wagnerovců Prigožina Šojguův výnos udělal velký dojem. Okomentoval to v podstatě tak, že se ho to netýká. „Tyto rozkazy a nařízení, které Šojgu vydává, se týkají zaměstnanců ministerstva obrany a vojenského personálu“, takže wagnerovci „nebudou se Šojguem podepisovat žádné smlouvy“, sdělil majitel soukromé armády. Podle něj jsou jeho bojovníci „organicky“ začleněni do celkového systému, wagnerovci „koordinují své kroky s generály napravo i nalevo“ a mají „nejhlubší zkušenosti“ a jsou „vysoce efektivní strukturou“, čímž se liší od většiny oficiálních jednotek.
Slabé výkony armády přičítá Prigožin Šojguově neschopnosti správně řídit vojenské útvary. Pak připojil poznámku, že pokud přestanou dostávat zbraně a munici, tak si počkají, až je zas někdo přijde žádat o pomoc. V podstatě se tu říká něco v smyslu, že až jim na generálním štábu poteče do bot, tak ještě rádi přilezou. Šéf dal tedy najevo, že poslouchat nebude, a ještě využil příležitost, aby Šojgua zase urazil.
Separatista Igor Girkin to považuje za zradu. „Tohle už je vojenské povstání, pokud budeme věci nazývat pravými jmény,“ píše na Telegramu. Podle něj války vyhrává armáda, ne nějaký soubor jednotek a soukromých oddílů. Nejde o to, jestli je armáda dobrá, nebo špatná, ale o to, že „pouze jediné těleso se společnými standardy a velením může akumulovat zdroje a vytvořit možnost vítězství“. Girkin připomíná, že Ukrajinci v roce 2014 měli také ledacos, ale všechny ty útvary nakonec postupně integrovali do oficiálních mocenských struktur. Rusko by se mělo zachovat stejně, ale Girkin si není jistý, jestli se to může povést.
Šéf Ukrajinského institutu budoucnosti Vadim Děnisenko analyzuje, proč Putin k tomuto ostrému konfliktu mlčí.
„Mlčení a vyčkávání v koutě je Putinovým poznávacím znamením. Jelikož je od přírody zbabělec, bojí se mimo jiné rozhodovat. A bojí se rozcházet s lidmi. Ale je tu ještě jedna věc: konflikt Prigožin-Šojgu je koncipovaný, jako mnoho podobných konfliktů, jakožto příběh o tom, jak proti sobě poštvat lidi, nechat je navzájem se rozkousat a čekat, až Putin situaci vyřeší,“ soudí analytik. Tentokrát by Putin potřeboval někoho, kdo by generály dokázal nějak zvládnout, aby se jejich energie nevyužívala k palácovým hrám, ale k vzájemné válce. Putin by ovšem musel udělat nějaké dost nepříjemné rozhodnutí, až dostane ultimátum, vybrat si nějakou stranu. „On z podstaty svého psychického typu taková ultimáta nesnese, a proto si dává pauzu,“ říká šéf Ukrajinského institutu budoucnosti.
Tady se nabízí výrok připisovaný Henry Kissingerovi z doby íránsko-irácké války v 80. letech. „Škoda, že nemohou prohrát všichni.“ Tady ovšem všichni prohrát mohou, pokud by konečným vítězstvím mělo být silné Rusko pod jedním vedením. Těch, kdo by chtěli vyhrát, je hodně. Armádní kruhy, zpravodajské služby, oligarchové, nacionálně-pravoslavní fanatici, gubernátoři, střední řídící aparát technokratů, ruský exil (tedy několik ruských exilů). A samozřejmě sám Putin a kroužek na něj navázaných věrných. Jak jsme jen mohli na vrchního velitele zapomenout! Asi že sedí v bunkru obklopen monitory, zatímco Volodymyr Zelenskyj navštěvuje frontu a oblasti postižené záplavami po zkáze Kachovské přehrady.
Náš bývalý prezident říkal „málo kapustičky, hodně slimáčků“. Rusko ale charakterizuje spíš hodně kapustičky a ještě víc slimáčků. Teď si půjdou po krku, pokud slimáčci něco jako krk mají. Kapustičky mezitím zřejmě shnijí.
