Vladimir Putin FOTO: Pixabay/stux
FOTO: Pixabay/stux
Ruští nacionalisté už vysvětlují, že to, co se děje v Kazachstánu, je výsledkem spiknutí různých „elit“ a že v tom nepochybně mají prsty i zahraniční síly. Tvrdí, že něco podobného se může dít i v Rusku a že je třeba na to dát pozor. Zřejmě by to znamenalo nějaké čistky.
Ruský nacionalistický web Tsargrad.tv je někdy kritický ke kremelskému režimu. Ale jinak, než tomu bývá u ruské opozice. Pokud něco vyčítají vedení v Moskvě, tak dvě věci. Jednak že přehlíží nějaké problémy země, jednak že by bylo potřeba s opozicí ještě víc zatočit. To první je pravda, ovšem na řešení problémů není dost sil. V Kremlu je nejspíš nepřehlížejí, ale jedou v režimu „po nás potopa“. To druhé je návod, jak postupovat vůči nespokojencům. To se ostatně už děje.
Kazachstán a nával hněvu kvůli rostoucím cenám (a také kvůli zkorumpovanému režimu) posloužily jako varování, že by se to mohlo stát i v Rusku. S tím tam ostatně už mají zkušenosti. Mnoho obyvatel snese i značnou míru útisku, ale když se sáhlo na dosud nedotknutelný věk odchodu do důchodu, nevole byla značná a popularita Vladimira Putina výrazně klesla. (Oficiální agentura Rosstat musela „změnit metodiku“ tázání, aby se čísla zase dostala trochu nahoru.)
Teď k tomu, co píše web Tsargrad.tv. Citujeme z článku, který napsal Konstantin Dvinskij:
„Jak to je s jasným spiknutím proti prezidentu Tokajevovi, bude možné vyvodit až v blízké budoucnosti. Nicméně v současné době jsme schopni nastínit jeho obecné obrysy. Dne 6. ledna 2022 zvláštní služby loajální kazašskému vůdci zatkly bývalého šéfa Výboru národní bezpečnosti Kazachstánu Karima Masimova. Obvinění bylo senzační: velezrada…
Analytici předkládají následující verzi událostí. Prezident Tokajev, který využil toho, že Nursultan Nazarbajev není v nejlepší kondici (koneckonců jeho věk – 81 let – je notoricky známý), se rozhodl postupně posilovat svou moc a zbavit „jelbasovce“ (Jelbašij, „vůdce národa“, je titul používaný pro prvního kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva, pozn. red.) klíčových pozic. Nehodlali odejít a odvážili se zahájit skutečné povstání. Měli k tomu prostředky (kontrola bezpečnostních služeb, část úřednictva atd.) i legitimní záminku – protesty občanů v souvislosti s rostoucími cenami plynu. Poklidné protesty se vinou spiklenců rychle změnily v masakr. Jediné, s čím osnovatelé puče nepočítali, byla reakce Kremlu. A následovalo to rychle. Po zavedení kontingentu OSKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti) byly všechny šance na svržení Tokajeva ztraceny.“
Pak autor pokračuje: „Příkladu Kazachstánu mohou využít ti, kteří mají zájem na podkopání vnitropolitické stability ruského státu. Lze s jistotou říci, že v naší elitě nejsou žádní západní agenti? To sotva. S jistotou lze říci opak.“
A čeho by tito „agenti“ mohli využít?
„Neustálé zvyšování základní úrokové sazby centrální bankou, provokativní kroky ministerstva financí ke zmrazení valorizace plateb pracujícím důchodcům, zjevně škodlivé a vyzývavé zvyšování cen sociálně důležitých potravin ze strany chamtivých maloobchodníků – to vše by mohlo působit jako rozbuška protestů. Zpočátku pokojných, ale kdo ví, která strana začne do ‚pokojných‘ protestů pumpovat zbraně?
Dříve či později se Rusko dostane k předání moci. Země k tomu musí dospět jednotně – společnost i politická elita. Koneckonců pokud se stane něco podobného jako v Almaty, OSKB nám bohužel nepomůže. Protože OSKB jsme my sami a můžeme se spolehnout jen sami na sebe.“
Je třeba ocenit to upřímné přiznání, že ony „mírové síly“ jsou v podstatě ruské a ostatní státy dodávající jen takový ornamentální doprovod, aby se neřeklo. To ale celkem víme.
Vyjádření krajních ruských nacionalistů nemusí být slovně totožná s tím, co vyhlašují oficiální kremelští mluvčí. Ukazují ale mentalitu, jaká panuje v kruzích, které jsou Kremlu myšlenkově blízké. Rétorika o „zahraničních agentech“ ovládá oficiální ruská média už dlouho. Zahraničním agentem je dneska už kdokoli, na koho úřady ukážou. Přitěžující je už jen to, že jste někdy nějakého „zahraničního agenta“ podpořili, i jen slovně. Jeden kněz byl poslán na převýchovu do kláštera jen proto, že řekl, že sice s Alexejem Navalným v mnohém nesouhlasí, ale že ruku by mu podal. Pokud někdo na internetu vyjádřil souhlas s Navalného organizací bojující proti korupci, považuje se za podporovatele „extremistické organizace“. Nesmí třeba kandidovat ve volbách.
Hledat ale západní agenty v „elitách“, to by byla novinka. Tam všichni vykazují maximální loajálnost, včetně poslanců za údajně opoziční strany. Pokud ale bude pokračovat oživování ducha stalinismu, což se děje, jak ukazuje třeba zákaz organizace Memorial, mohlo by zákonitě dojít i na agentomanii ve vyšších vrstvách. Racionální to není, ale to není mnoho kroků současného ruského vedení. Stalinova paranoia byla pověstná, ten viděl spiknutí všude. Snaha zajistit Vladimiru Putinovi v podstatě nekonečný počet prezidentských období je jasnou ukázkou toho, že se nevěří žádnému nástupci. Ten by stejně pocházel ze současných mocenských vrstev. Věřit se ale nedá nikomu.
Putin jistě ví, proč si zřídil v roce 2016 „národní gardu“. Národního na ní není nic, je to Putinova garda dobře placených lidí, kteří mají mimořádné pravomoce. V podstatě takoví vzteklí psi, jak je známe z Orwellovy Farmy zvířat. Kdyby se náhodou nedalo věřit armádě, je tady ještě tento sbor oddaných bojovníků. Putin nechce skončit jako Nicolae Ceaușescu, Muammar Kaddáfí a Saddám Husajn. Ví, že věrnost je vrtkavá záležitost a mezi vojáky nebo oligarchy se může objevit nespokojenost s jeho stylem vlády. Musí vědět, že tak to bylo za Stalina i za Brežněva a jak idol padl, byl s oslavami konec. Ti, kdo včera tleskali a na všem se také podíleli, se najednou pustí do „odstraňování kultu osobnosti“ a „překonávání stagnace“. S tím, jak se Rusko pouští do všelijakých slepých uliček, bude nespokojenců přibývat. Nemusí být ani nijak lepší a morálnější, prostě jim to jen nebude vyhovovat. Takoví pak podpořili Nikitu Chruščova a Michaila Gorbačova. Zrádce všude, kam se jen podíváš.
Není divu, že výbuch hněvu v Kazachstánu je varující a kromě chladných úvah může dojít i na choromyslné fantazie. Vlastně ne „může dojít“. Ty už jsou dávno v plném proudu.
