Ruský velitel na Donbasu Alexandr Chodakovskij komentuje denně na sociální síti Telegram průběh války na Ukrajině. Líčí ho ze svého pohledu ruského vojáka. Zajímavé je na něm to, že si všímá chyb, kterých se Rusové dopouštějí na bojišti i v propagandě. Ukrajince z technického hlediska oceňuje jako bojovníky, ale jinak je sám zcela přesvědčený o správnosti celé invaze.
Dne 20. srpna Chodakovskij poznamenává: „V březnu jsem myslím napsal, že ať už se zastavíme kdekoli, výsledek přijmu. Zároveň jsem v březnu napsal, že pokud výsledek nesplní naše očekávání, nebudu svou vlast odsuzovat – můžeme udělat maximum, a abychom byli schopni udělat více, musíme na sobě pracovat.
Nyní se pohyb zpomalil – a to je normální. Pozornost k tomu, co se děje, klesá – a to je také normální. Ukrajinu porazíme – to je nevyhnutelné –, ale ne tehdy a tak, jak si to uspěchaní a netrpěliví přejí. Lidé musí být ušetřeni. Nesmíme vyměnit životy našich bojovníků za lajky na sociálních sítích.
Tento proces není snadný. Jeden z obyvatel Doněcku včera v rozhovoru řekl, že by byl rád, kdyby se vše vrátilo do stavu před únorem… Představte si: člověk už zapomněl na předúnorový klid a chce se vrátit do války, ale do té, která je klidnější – pro lidi je to teď tak těžké. Takže těm, kteří jsou tam jen něčím zklamaní, bych poradil, aby své zklamání schovali hlouběji.“
Když si ty řádky přečteme opakovaně, je zjevné, že je z nich cítit jakási odevzdanost osudu. Není tam triumfálnost nadšených moderátorů ruské státní televize, kteří před kamerami ohlašují brzké vítězství putinovských oddílů, a jakmile vysílání skončí, jdou se zřejmě napapat a nabumbat do nějaké luxusní moskevské restaurace.
Válka zjevně drhne a také ti, co měli být údajně „osvobozeni“, obyvatelé Donbasu, už by byli rádi, aby to všechno co nejdřív skončilo. Velitel Chodakovskij jim radí, aby „své zklamání schovali hlouběji“. Jenže proč by měli? I ti, kteří žili osm let pod faktickou vládou Ruska na separatistických územích, se nedočkali ničeho. Teď je válka, mnoho mužů už tam zřejmě padlo a armáda slídí, kde by koho ještě odchytila a nahnala na smrt. Svědectví z Donbasu hovoří o tom, jak se jdou mladí muži jen zaregistrovat, načež je rovnou seberou a odvezou na frontu. Další se někde ukrývají, aby stejnému osudu unikli.
Obyvatelé Ruska už jsou na zklamání zvyklí, takže pokud jsou zklamanější než obvykle, už to zřejmě musí stát za to. Když Chodakovskij píše „pokud výsledek nesplní naše očekávání, nebudu svou vlast odsuzovat“ a tvrdí, že je třeba na sobě pracovat, tušíme v tom, že někdo je zřejmě v pokušení „vlast“ odsuzovat a že připravenost na válku nebyla valná.
Cíle takzvané „speciální vojenské operace“ ale dosaženo nebylo a nebude. Ukrajina jako stát nezanikla, prezident a vláda nebyli svrženi, Rusy nikdo nevítá, padlých je ohromné množství, pověst ruské armády je v troskách, Rusko se propadlo desítky let zpět. Těžko si představit, že se prostě kdokoli na jedné či druhé straně spokojí s tím, jak jsou věci teď, a začne život jako předtím. Nic už nebude jako předtím.