Ruský diktátor Vladimir Putin jako Adolf Hitler 21. století. FOTO: Putinhyi / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Putinhyi / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
„Často dochází ke spiknutí bez převratu; tohle vypadalo jako převrat bez spiknutí,“ charakterizuje na svých stránkách víkendové události americký historik Timothy Snyder. Snyder připouští, že vzpoura šéfa wagnerovců vypadá jako dost podivná, ale stejně podle něj můžeme z jejího průběhu a závěru něco vyvodit.
Jedním z takových závěrů je potvrzení faktu, že Putin není populární. Nebylo vidět, že by někdo v jakémkoli ruském městě spontánně vyjadřoval Putinovi osobní podporu, natož aby někdo podstupoval nějaké osobní riziko ve prospěch jeho režimu. Sami lidé z něj totiž prospěch nemají. Bohatství drží jen velmi málo lidí a ruskému obyvatelstvu je pravidelně dopřávána podívaná na nesmyslné války (Ukrajina, Sýrie, zase Ukrajina), aby se od tohoto základního stavu věcí odvedla pozornost.
Prigožin je podle Snydera „okázalý a zkušený lhář a propagandista“. Jeho póza ve dnech před tažením na Moskvu mu však pravdu usnadnila. Chtěl v ruském veřejném mínění zaujmout pozici muže, který loajálně bojoval za Rusko a v roce 2023 vybojoval pro Rusko jediné významné vítězství, a to u Bachmutu. Navzdory neschopnosti režimu a nesmyslnosti samotné války. „Nejsem si jist, zda byla věnována dostatečná pozornost tomu, co Prigožin řekl o Putinových motivech k válce: že neměly nic společného s rozšiřováním NATO ani s ukrajinskou agresí a že šlo prostě o přání ovládnout Ukrajinu, nahradit její režim politikem přátelským Moskvě (Viktor Medvedčuk) a poté se zmocnit jejích zdrojů a uspokojit ruskou elitu,“ připomíná historik fakta, která známe, ale v Rusku je nikdo nesmí vyslovit.
Rusko je mnohem méně bezpečné, než bylo před napadením Ukrajiny. To je poměrně zřejmá věc, na kterou upozorňuje mnoho lidí, a to už od první invaze v roce 2014. Kdyby Putinovi šlo o ruské národní zájmy, nikdy by nezačal konflikt, který Rusko donutil dostat se do podřízeného postavení vůči Číně.
Pak je tam důležitá pasáž o tom, jak se Putin zachoval v okamžiku ohrožení, a můžeme předpokládat, že se tak bude chovat i v budoucnu.
„Když je Putin zahnán do kouta, zachraňuje se sám. Na Západě se obáváme o Putinovy pocity. Co by mohl udělat, kdyby se cítil ohrožen? Mohl by nám udělat něco hrozného? Putin tento způsob uvažování podporuje neustálým chvástáním o ‚eskalaci‘ a podobně. V sobotu Putin pronesl další projev plný hrozeb, tentokrát namířený proti Prigožinovi a wagnerovcům. Pak nasedl do letadla a odletěl do jiného města. Poté se s Prigožinem dohodl. A nakonec byla všechna soudní obvinění proti Prigožinovi stažena. Putinovi propagandisté pak vysvětlili, že to všechno bylo naprosto normální.“
Vidíme Rusko rozdělené a toto rozdělení pravděpodobně přetrvá. Někteří Rusové oslavovali, když wagnerovci sestřelili ruské vrtulníky, a jiní se divili, že to dokázali. Většině Rusů je to nejspíš jedno, ale ti, kterým to jedno není, jsou jiného názoru. Putinův režim se bude jako vždy snažit změnit téma, jenže teď mu na Ukrajině chybí útočná síla.
„Po tom, co jsme právě viděli, by nikdo neměl tvrdit, že by Putin mohl být na Ukrajině zahnán do kouta a přijmout nějaké strašné rozhodnutí. Na Ukrajině nemůže být zahnán do kouta. Do kouta může být zahnán pouze v Rusku. A teď už víme, co udělá, když se to stane: nahraje si projev a uteče,“ míní Snyder.
Nejvyššími účastníky celé hry byli fašisté a fašisté se mezi sebou mohou přít. Dnešní Rusko je jednoznačně fašističtější než Mussoliniho Itálie, kde tento termín vznikl. Putin používal fašistický jazyk na každém kroku a sledoval na Ukrajině fašistický cíl genocidy, ale Prigožin byl účinnějším fašistickým propagandistou, který využíval symboly násilí (kladivo) a obrazy smrti (hřbitovy, skutečné mrtvoly), aby upevnil svou pozici.
Není jasné, co se nyní stane s wagnerovci. Kreml tvrdí, že budou začleněni do ruských ozbrojených sil, ale těžko říct, proč by na to přistoupili. Jsou zvyklí na větší respekt a více peněz. Na druhou stranu jim v Kremlu sotva mohou věřit. Putin stojí před volbou mezi tolerancí a čistkami. „Pokud bude tolerovat vzpouru, bude vypadat slabě. Pokud provede čistky ve svém režimu, riskuje další vzpouru.“
Pokud dojde k další vzpouře a bude trvat déle než jeden den, bylo by nutno k jejímu potlačení povolat pravidelné vojáky, jinak bude obrana Moskvy a jejích elit nemožná. „Při současné trajektorii bude Rusko pravděpodobně čelit vnitřnímu boji o moc spíše dříve než později. Tak končí války: když je uvnitř politického systému cítit tlak. Ti, kdo chtějí, aby tato válka skončila, by měli Ukrajincům pomoci tento tlak vyvíjet.“
„Putin se rozhodl napadnout Ukrajinu z důvodů, které mu dávaly smysl uvnitř systému, který vybudoval. Prigožin se Putinovi postavil na odpor z důvodů, které mu dávaly smysl jako někomu, kdo z tohoto systému zevnitř profitoval. Vzpoura byla volbou v rámci Putinem zvolené války a je příkladem katastrofy, kterou Putin své zemi přinesl,“ uzavírá Timothy Snyder.
Americký historik používá pojem fašismus v souvislosti s Ruskem často. V rozhovoru s novinářem Jurijem Fizerem na Espreso.tv vysvětloval, proč sám zavedl ještě jeden pojem, schizofašmus, a co to v této souvislosti znamená.
„Schizofašismus znamená, že já jsem fašista, ale přitom říkám, že vy jste fašista. Tento termín nám pomáhá pochopit, co je Rusko. V ruském jazyce nacista nebo fašista znamená můj nepřítel, tedy Nerus. Nemá to žádný smysluplný obsah, takže slovo fašismus nebo nacista na Západě přejdeme, myslíme si, dobře, mluvíte o koncentračních táborech, o státu jedné strany a o všech těchto věcech, ale v oficiálním ruském politickém jazyce to prostě znamená nepřítel, ten, kdo se mi nelíbí. Dnes jsou to všichni ti, kteří jsou proti nám. Znamená to tohle, proto lidé, kteří jsou vlastně fašisté, jako Alexandr Dugin nebo Prochanov, bez problémů nazývají fašisty ty, kteří jsou liberálové nebo demokraté, protože pro ně to prostě znamená, vy jste proti Rusku. Vy, můj nepřítel, kterého jsem si dnes vybral.“
