V nizozemském Amsterdamu se začal vyplácet dlouhodobý nátlak těch, kdo byli pokutováni za močení na veřejnosti. Lidé si tam totiž již několik let stěžují na nedostatek veřejných toalet pro ženy a invalidy. Po několika letech protestů Amsterdam konečně oznámil, že v říjnu otevře další sanitární zařízení.
Holanďanka Geerte Pieningová dostala v roce 2015 pokutu ve výši 140 eur za to, že se vymočila na veřejnosti. Když se totiž jedné noci před devíti lety vracela domů z baru, všude v amsterodamské oblasti Leidseplein bylo již zavřeno a nejbližší veřejná toaleta byla dva kilometry daleko.
Vzhledem k tomu, že to Pieningová považovala za nespravedlivé, mimo jiné také proto, že pisoárů pro muže bylo v tu chvíli v jejím okolí mnoho, rozhodla se napsat dopis, ve kterém se ohradila vůči své pokutě a poukázala na to, že „Amsterdam je domovem 35 veřejných pisoárů pro muže a pouze tří veřejných toalet pro ženy“.
„Nedaleko bylo mnoho pisoárů pro muže, ale nemohla jsem jít nikam čůrat,“ řekla. „Pomyslela jsem si, dobře, tohle je problém,“ dodala s tím, že se to netýká pouze žen, ale také handicapovaných lidí například na invalidním vozíku. „Je opravdu důležité, aby tu bylo místo pro každého,“ zdůraznila.
Na dopis Pieningová nedostala žádnou formální odpověď. Až po dvou letech byla náhle předvolána k soudu, aby doplatila pokutu. „Pomyslela jsem si: ‚Cože? Mám jít k soudu? Dobře, divné, ale jo, pojďme,“ řekla k tomu. Podle soudce měla Pieningová využít mužský pisoár. „Všichni jsme se tomu smáli, protože to bylo tak směšné,“ okomentovala jeho slova později pokutovaná žena.
Tehdy se začal její příběh šířit a poté, co soudce zamítl její odvolání, přičemž jí byla snížena pokuta na 90 eur, dorazilo k soudu asi 20 zástupců médií, aby o případu informovali. Ve městech po celé zemi se začaly pořádat protesty, které vyzývaly ženy, aby zpochybnily názor soudce. „Ženy z celé země jsou zvány, aby předvedly (ne)možnosti močit ve veřejném pisoáru postaveném pro muže,“ uvedli například organizátoři jednoho protestu s názvem „Power to the Peepee“.
Mezi těmi, kdo se připojili k hnutí za boj proti sanitárnímu sexismu, byla také tehdejší členka městské rady Amsterdamu, dnes již nizozemská poslankyně Ilana Rooderkerková. „Jsou věci, kterých se nemůžete zbavit, jakmile je jednou vidíte,“ řekla s tím, že toto je dokonalým příkladem. „Není to fér a není to pohodlné,“ dodala.
Rooderkerková začala tedy s Pieningovou spolupracovat na předložení obecní legislativy vyzývající Amsterdam, aby rozšířil počet přístupných veřejných toalet. Reakce byla zpočátku smíšená. „Nejdřív si lidé mysleli, co je na tom tak velký problém, nebo jim připadalo trochu divné o tom mluvit,“ uvedla k tomu. „Vždycky jsem ale říkala, že když je to něco tak základního, proč to prostě nevymyslíme? Zvlášť, když se to týká poloviny městské populace,“ dodala.
Postupem času získala společně s dalšími radními podporu veřejnosti a město začalo pomalu provádět změny. Umístilo například mobilní toalety do velkých parků a na louky a zároveň veřejnost informovalo o možnosti využívat toalety na místech, jako jsou policejní stanice a hasičské zbrojnice.
Po letech došlo v Amsterdamu konečně k finálnímu řešení. Od října budou totiž ve městě k dispozici nové veřejné toalety, které budou přístupné i pro vozíčkáře. Konkrétní počty zatím nebyly zveřejněny, nicméně celková investice by se měla vyšplhat do výše čtyř milionů eur.
„Jak se cítím? Opravdu dobré,“ okomentovala výsledek Pieningová s tím, že posledních devět let bylo zkouškou trpělivosti, někdy až zdrcující. „Myslím, že město je většinou postaveno muži a pro muže,“ řekla. „Takže, když se na to podívám z tohoto úhlu, není divu, že existují pouze pisoáry pro muže,“ dodala.