Následně jsem si na jejím blogu (ještě na iDNES) přečetl důvody odchodu. Připomeňme si je:

Nejprve v článku „Po 10 letech odcházím z pozice administrátorky blogu iDNES.cz“ (5/5) Tereza vysvětlila, že neodchází

• … kvůli skvělým pracovitým kolegům, ale kvůli majiteli novin, pro kterého už nechce pracovat a kvůli kterému se noviny dostaly do nezáviděníhodné pozice a ztratily podle jejího názoru zbytky kreditu.

A v prezentační rubrice dodává:

• „Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz − jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin a na protest proti vědomé kolaboraci některých zaměstnanců s majitelem. Pro mě tito lidé zostudili novinářské poslání a cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES.“

Jasná slova. Stejně se musí ptát každý z nás. Můžeme být také my, bloggeři, po tom všem, co vztah NOVINY–MAJITEL provází, součástí značky iDNES?

To je ono dilema, z nadpisu článku.

Proč jako za komunismu? Každý slušný člověk, pro něhož prioritní hodnotou v životě nebyla vlastní úspěšnost a který dohlédl dál než k této hranici a nebyl hluchý k tichému hlasu svého svědomí, musel v té době řešit větší či menší dilemata. Vstoupit do SSM? Do KSČ? Jít do prvomájového průvodu? Podepsat Chartu 77? Podepsat Antichartu? Emigrovat? Přihlásit se ve svém okolí (ve škole, v zaměstnání) k víře v Boha a stát se terčem ponižujícího posměchu? (Vím, o čem mluvím.) Jít na vojnu do komunistické armády, nebo se raději nechat zavřít? Být v pracovním týmu (tehdy kolektivu) za černou ovci, protože odmítám vstoupit do BSP, SČSP a podobných organizací? A tak dále.

O tom všem jsem přemýšlel v okamžiku, kdy Babiš koupil MAFRU. A řešil ono dilema: zůstat na blogu, nebo kvůli Babišovi odejít? Exadministrátorka Tereza způsobila (a to píšu v dobrém), že o tom všem přemítám od neděle ještě intenzivněji.

Mé rozhodování je o to složitější, že jsem na blog iDNES přišel v červenci 2012. Důvod byl unikátní. Krátce předtím mě pozval na izraelskou ambasádu tehdejší velvyslanec Yaakov Levi. Zajímal se o moji (proizraelské) bloggerskou činnost: jeho otázky a reakce mě inspirovaly (aniž on o tom dodnes tuší) k tomu, abych přešel na blog, který má větší čtenost a také větší zpětnou vazbu (než BB na LN). Volba padla na iDNES. Zhruba za rok koupil MAFRU (mediální dům, který vydává MF DNES a LN) Andrej Babiš, který se za dalších sedm měsíců stal členem vlády. Dilema narůstalo do obrovských rozměrů.

Zůstat na blogu, který má na veřejné mínění zřejmě větší vliv než jakýkoli jiný podobně koncipovaný blog (který je součástí zpravodajského serveru), anebo se vzdát této možnosti svobodně prezentovat své názory? Dilema je to komplikovanější než ta z doby nadvlády komunistické strany, protože tehdy bylo DOBRO a ZLO jasně odlišeno.

Ale dnes? Je Babiš takové zlo, abych kvůli němu opustil stále ještě svobodné médium (nepovažuji blog na iDNES za nesvobodný – za celá ta léta, co patří Babišovi jsem se při publikování svých textů s žádnou formou cenzury nikdy nesetkal)? Mám dobrovolně vyklidit pole jako řadový blogger a tím se připravit o možnost informovat internetovou veřejnost o svých úhlech pohledu? Nebylo by to jen plané gesto bez většího významu (což neplatí o odchodu jak Terezy Boehmové, tak dříve všech, kdo odešli z MF DNES a založili jiná média: Echo24 nebo Forum24 – to naopak mělo význam zcela zásadní)? Nevylil bych s vaničkou i dítě?

Od neděle 15/5 o tom intenzivně přemýšlím, vážím PRO a PROTI a hledám správné řešení. Existuje ale?

Když jsem za komunismu takto přemítal o emigraci, na rozdíl od svého bratra jsem zůstal. Důvodů, proč jsem se tak rozhodl, bylo víc, ale jeden obecný mohu vztáhnout i na situaci, o níž píšu v tomto článku.

Dospěl jsem v závěru, že je možné žít v komunistickém Československu a zůstat slušným člověkem.

Ve vztahu k blogu na iDNES říkám: Dokud budu moci psát svobodně, zůstanu. Je snad možné publikovat na iDNES a zůstat slušným bloggerem. Ostatně: byli jsme tu před Babišem a budeme i po něm (doufejme).

P. S.: Pro všechny, kdo trpí „protistejskalovou obsesí“ dodávám, že jsem si dobře vědom toho, že můj postoj je možné postavit na pranýř a kritizovat, kritizovat a kritizovat. Máte-li tu potřebu, směle do toho. Kůže na trh byla právě přinesena.