Miloš Zeman se ve svém projevu ve Sněmovně 7. prosince opřel do dotací na obnovitelné zdroje, především na solární energii. Poněkud ale opomenul fakt, že z těchto dotací budou radostně čerpat i Číňané, které u nás tak rád vidí, a to hodně.

Zeman řekl: „Dovoluji si připomenout, že zatímco tržní cena silové elektřiny je jedna koruna za kilowatthodinu a dotace například na mně sympatické malé vodní elektrárny jsou pouze dvě koruny, dotace na solární energetiku je patnáct korun. Opakuji ještě jednou: patnáctkrát víc, než je tržní cena. Přitom dobře víte, že cena solárních panelů se snížila o dvě třetiny a že zaručený zisk pro tento byznys se tak zdvojnásobil a stal se bezpracným ziskem. (…)

Nevím, jestli je to lobby solárních mafií, nevím, jestli jsou to jiné tlaky včetně zeleného fanatismu, který podporuje obnovitelné zdroje, ale v každém případě je to něco, co škodí české ekonomice. A teď si uvědomte, že bez změny pravidel tento baťoh poneseme na zádech ještě nejméně dalších deset let a proplýtváme prostředky, které by se daly použít pro zdravotnictví, školství a celou řadu dalších oblastí, například ochranu kulturních památek, které u nás výrazně chátrají.“

Předně bychom snad měli připomenout, jak k tomu, čemu se říká „solární tunel“, došlo a kdo má za něj konečnou odpovědnost. Řečeno stručně, v letech 2009 až 2010 došlo k velkému rozmachu solárních elektráren. Důvodem byly skutečně štědré státní dotace a to, že díky technologickému pokroku poklesla cena solárních panelů. Na to se dalo ještě včas reagovat, ale právě to se nestalo. To už ovšem nebyla vina nějakého „zeleného fanatismu“, ale nepochopitelné rozhodování politiků v době, kdy už bylo jasné, že se blíží pohroma.

Pozměňovací návrh předložený poslankyní za ČSSD Ivou Šedivou a poslancem za KSČM Ladislavem Urbanem, znemožnil meziročně snižovat výkupní ceny elektřiny z těchto zdrojů o více než pět procent. Původně to bylo deset procent. Abychom znali viníky přesně, nebyli to žádní zelení, ale ve Sněmovně ČSSD (pro 67, proti nikdo, dva se zdrželi hlasování) a komunisté (pro 22, proti jeden, zdrželo se 10). Také KDU-ČSL (pro 17, proti jeden) a Unie svobody (pro 7, proti nikdo, zdržel se jeden). Z ODS bylo proti 42 a zdrželo se šest.

V Senátu se ale situace u ODS otočila, pro bylo 18 a proti jeden, senátor Kubera. KDU – pro 14 a proti nikdo, ČSSD – pro 6 a proti nikdo. Viníci jsou tedy celkem jasní. Prezident Klaus zareagoval tak, že zákon nepodepsal a ani nevrátil Sněmovně.

Když se pak situace změnila, nic s tím neudělala ani vláda Mirka Topolánka v době, kdy bylo jasné, kam věci směřují. Ministr průmyslu Vladimír Tošovský v oblíbené vládě Jana Fischera v roce 2009 snížení dotací odložil. Nic neudělali ani poslanci. Tedy žádný „zelený fanatismus“, ale buď neschopnost politiků, nebo něčí kalkul, popřípadě obojí.

A co s tím mají společného Číňané? Jak uvádí Hospodářské noviny (a Jan Lipold na aktualne.cz), investiční fond CEE letos koupil firmu Energy 21, v oblasti solárního podnikání druhou největší po ČEZ. (CEE koupil také větrné elektrárny v Polsku.) Energy 21 má tři solární elektrárny u Brna, u Tábora a Děčína a chce dosáhnout na pět procent trhu, tedy asi na 100 megawattů. Už teď je to 60 megawattů, což znamená přibližně 800 milionů korun, se 100 MW by to byla miliarda. (Loni dostala solární energie celkem 27 miliard). Jak komentátoři připomínají, kupují u nás i Američané a Nizozemci. Jenže za CEE stojí čínský státní kapitál. Je to roztomilé, že Zemanem velebené čínské investice (tedy nakupování firem) znamenají, že český stát přispěje i Číňanům. (Ironií je i to, že oni vyrábějí ty levné panely, které solární boom umožnily, to jim ale nelze vyčítat, to je jen nevinná technologická kauzalita.)

Třeba to Číňané Zemanovi vysvětlí, že není solární baron jako solární baron. Někteří jsou hodní a někteří zlí. Přece…