Poprvé v porevoluční historii se český kabinet opírá o komunisty. Zatímco tím česká sametová tradice dostává silnou ránu pod pás, v Evropě s obavami sledují, jaký bude vývoj naší země na domácí i zahraniční scéně. Britský The Economist píše o „neslavném vítězství Andreje Babiše“ a v New York Times se zase dočtete, že „nový kabinet je pod silným vlivem proruského prezidenta Zemana a bez řádného ministra zahraničí“. Zažil jsem optimističtější rozjezdy nových vlád.

Ačkoli nesouhlasím s tím, že nový kabinet počítá s komunisty a bývalými estébáky, nic to nemění na tom, že svůj mandát prostě vykonávat bude a bude se také snažit hájit naše zájmy v Evropě. 

Pokud však Andrej Babiš zůstane na svém dosavadním kurzu, moc toho v EU neprosadí. Místo solidního partnera totiž z Česka postupně dělá izolovaného potížistu, který neumí přijít s rozumným řešením. Určitou nadějí je skutečnost, že v české politice není většího mistra názorových veletočů, než jakým je Andrej Babiš. Tak třeba své schopnosti rychle změnit postoj začne využívat ve prospěch občanů České republiky, a ne svůj vlastní. 

A na co by se měl zaměřit? Místo toho, aby Česko i nadále uzavíral v toxickém klubu V4, by měl začít pro prosazení našich zájmů hledat partery, kteří mají sílu nám opravdu pomoci prosadit věci, které chceme. Měl by usilovat o to, aby Česká republika získala image země, která se chce podílet na řešení problémů. Například v rámci migrační krize může nová vláda rovnou začít výrazným navýšením rozvojové pomoci a nabídnout Itálii a Řecku pomoc, kterou potřebují. A místo strašení prázdnými hesly na téma Dublin IV by měla najít schopnost přistoupit na kompromis a být mezi těmi, kteří táhnoucí se problémy pomohou vyřešit, ne prohloubit. 

A měla by udělat ještě jeden důležitý krok – najít odvahu začít se přibližovat eurozóně, aby nám neujel vlak a pak jsme se nedivili, že máme problém dostat se na náš nejdůležitější trh. Chápu, že není lehké postavit se dlouho budovanému antieuro postoji české populace. Jenže rolí zodpovědného politika je své občany vést, ne je následovat. Nemusíme nutně zítra vstoupit do eurozóny, ale měli bychom jasně říct, kdy to uděláme – a aktivně se podílet na reformě uskupení, kam směřuje naprostá většina našeho exportu a který nás táhne vpřed. 

Snaha o spolupráci se silnými hráči a větší rozvojová pomoc by pro vládu neměly být problém. K obojímu se totiž zavázala ve svém programovém prohlášení. Skutečným testem toho, jak vážně naše udržení na západě a aktivní zapojení do evropského dění míní, ale bude právě postoj k reformě eurozóny. Programové prohlášení vlády to bez ohledu na negativní dopady na český byznys odmítá, jen aby se někdo nenaštval kvůli nepopulárnímu názoru. Ale pokud chce Andrej Babiš této zemi skutečně dlouhodobě pomoci, měl by názor změnit. I za cenu menší premiérské piruetky.

Autor je bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner