O kvalitě každé vlády a jejím předsedovi vypovídá mimo jiné to, jak časté jsou personální změny v kabinetu. Vláda Andreje Babiše takových změn zažila už celou řadu. Konec ministra zdravotnictví Romana Prymuly v úřadu je už devátou personální změnou, kterou kabinet prošel. Prymula se svými 38 dny v čele rezortu však vůbec nepatří k rekordmanům, co se týče nejkratší doby strávené na postu ministra v Babišově vládě.

Koaliční vláda, ve které je společně hnutí ANO s ČSSD, nastoupila 27. června 2018. Titulem ministryně, která z ní odpadla jako první a zároveň byla šéfkou svého rezortu nejkratší dobu, se může pochlubit Taťána Malá (ANO). Post ministryně spravedlnosti opustila po pouhých 13 dnech ve funkci kvůli podezření z plagiátorství ve svých dvou diplomových pracích (její diplomka o chovu králíků se stala terčem mnoha vtipů a legrácek).

Ani nástupce Taťány Malé, kterým se stal ministerský náměstek Jan Kněžínek, ve funkci dlouho nevydržel. Sám se jako ministr rozhodl skončit. Nahradila ho bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, která ministerstvo už v minulosti vedla. Dalším členem vlády kromě Taťány Malé, který rezignoval z důvodu plagiátorské aféry, byl ministr práce a sociálních věcí Petr Krčál (ČSSD). Ten ve funkci vydržel jenom o devět dní déle než ministryně Malá.

Dlouho očekávanou personální změnou byl odchod ministra dopravy Dana Ťoka (za ANO), kterého vystřídal dosavadní náměstek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Vladimír Kremlík. Ani ten však v čele ministerstva dopravy nevydržel. Po necelých devíti měsících byl odvolán kvůli předražené zakázce na elektronické dálniční známky.

V mezičase se Babiš rozhodl vyměnit i ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou (za ANO), která se proslavila výrokem, že za drahá mobilní data si mohou Češi sami, protože je málo využívají. Na její místo premiér dosadil tehdejšího místopředsedu vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karla Havlíčka. Později po odvolání Kremlíka se Havlíček stal rovněž ministrem dopravy.

Nesystematičnost a nahodilost

V loňském roce pak následovala rošáda na ministerstvu kultury. Po dlouhých peripetiích nakonec post ministra opustil Antonín Staněk (ČSSD), kterého, když u prezidenta Miloše Zemana neprošel místopředseda sociální demokracie a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda, nahradil zkušený politický matador Lubomír Zaorálek. Letos se pak odehrály dvě výměny na ministerstvu zdravotnictví – nejprve právníka a zpěváka Adama Vojtěcha vystřídal epidemiolog Roman Prymula a teď Prymulu pro změnu střídá dětský hematolog Jan Blatný.

Když to shrneme, takhle opravdu stabilní vláda s úspěšnou personální politikou nevypadá. Ve skutečnosti je to horší než na orloji. A nejvíc ze všeho je na tom vidět nesystematičnost a nahodilost při obsazování ministerských postů a také naprostý nedostatek kvalitních lidí, který se ukazuje například i na tom, že Karel Havlíček vede trvale hned dvě ministerstva, protože zkrátka asi došli lidi.

Také u nového ministra zdravotnictví Jana Blatného se jeho ministerské angažmá odehrálo ve stylu „kde se vzal, tu se vzal“, takže můžeme jen hádat, proč se stal ministrem právě on. A co má společného s hnutím ANO, za které do vlády přišel?

Bude hájit to, s čím bylo Babišovo uskupení zvoleno do poslanecké sněmovny (jestli tedy vůbec někdo ví, co to v oblasti zdravotnictví bylo)? Nebo je to prostě někdo, kdo byl zrovna po ruce a byl ochotný to vzít? A co jiného je to než chaos a zmatek, který se v souvislosti s působením této vlády projevuje na všech myslitelných úrovních?