Bangladéšská premiérka Hasína Vadžídová a ruský diktátor Putin. FOTO: Wikimedia Commons / Kremlin.ru / volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons / Kremlin.ru / volné dílo
KOMENTÁŘ / 170milionový Bangladéš byl donedávna poměrně unikátní zemí v tom, že mu železnou rukou vládla žena. Hasína Vadžídová se v roce 2009 stala podruhé předsedkyní vlády a od té doby se jí podařilo ovládnout stát, potlačit nezávislá média a rozdrtit politickou opozici.
Důkazem síly autokratky, která je dcerou zakladatele a prvního prezidenta Bangladéše, byly v lednu uspořádané parlamentní volby. V těch s více než 74 procenty triumfovala její Lidová liga (AL), zatímco hlavní opoziční Bangladéšská národní strana (BNP) se voleb kvůli rozsáhlým podvodům raději vůbec nezúčastnila.
Už o několik měsíců později se ale ukázalo, že je postavení šestasedmdesátileté premiérky ve skutečnosti mnohem zranitelnější, než se kdokoli domníval. V červnu totiž vypukly první protesty, které se zvláště po brutální reakci režimu rozšířily po celé zemi a do všech společenských vrstev. Vadžídová jejich tlaku sice vzdorovala, když však ztratila podporu armády, musela začátkem srpna uprchnout do Indie.
Bangladéš se od té doby vydal na nejistou cestu k demokratizaci, kterou provází nejen velká míra naděje, ale i chaos, násilí a obavy z nástupu radikálního islamismu.
Krvavé protesty
Protesty proti Vadžídové původně vzešly z univerzitních kampusů a reagovaly na znovuzavedení systému kvót, které rezervovaly skoro třetinu všech postů ve státní správě potomkům bojovníků za nezávislost z roku 1971. V praxi to znamenalo především členy a rodinné příslušníky vládní Lidové ligy. Mladí lidé v Bangladéši se už tak musí potýkat s vysokou nezaměstnaností, tento krok tedy dále prohloubil jejich frustraci a pocit bezmoci.
K mládeži se brzy přidaly i další společenské skupiny nespokojené s autoritářskou vládou Vadžídové, a když se na sociálních sítích objevilo video univerzitního studenta zabitého ozbrojenými složkami, rozhořely se skutečně masové protesty. Režim zareagoval brutální represí a policistům i spřáteleným milicím nařídil střelbu do demonstrantů, která si vyžádala na 266 obětí. Nejméně dvaatřicet z nich bylo mladších osmnácti let. Vláda také vyhlásila zákaz vycházení a odpojila zemi od internetu, ani to však nedokázalo protesty utlumit.
Vadžídovou nakonec opustila i armáda, a to přesto, že bangladéšský náčelník generálního štábu Waker Uz-Zaman je součástí premiérčiny širší rodiny: za manželku má totiž její sestřenici. Právě Zaman oznámil 5. srpna rezignaci předsedkyně vlády, která ve stejný den uprchla do sousední Indie. Rozzuřený dav vzápětí vyraboval její sídlo, ze kterého si vandalové odnesli nejen veškerý nábytek a cennosti, ale i jídlo nebo třeba živé ryby, kozy, slepice a kachny.
Přechodná vláda
Přestože má Bangladéš dlouhou tradici vlády vojenských junt, generál Zaman alespoň prozatím nepřevzal moc do vlastních rukou. Místo toho slíbil potrestání viníků odpovědných za masakr protestujících a jmenoval přechodnou vládu, do jejíhož čela se po dohodě se studenty postavil Muhammad Júnus: 84letý ekonom a podnikatel, který obdržel Nobelovu cenu za mír za rozšíření mikroúvěrů pro drobné podnikatele.
Júnus má velké mezinárodní renomé a zároveň byl v posledních letech úhlavním nepřítelem svržené premiérky Vadžídové, která jej obviňovala z toho, že svým podnikáním „saje krev chudým“. Soud letos Júnuse poslal na půl roku do vězení za to, že jeho firmy údajně porušovaly bangladéšský zákoník práce, mezinárodní organizace ale tento proces považují za politicky motivovaný, protože bankéř měl v minulosti politické ambice a neváhal otevřeně kritizovat režim. Například Irene Chánová, bývalá šéfka Amnesty International, označila soud za „výsměch spravedlnosti“ a na 160 světových osobností, včetně amerického exprezidenta Baracka Obamy a bývalého generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, v otevřeném dopise odsoudilo Júnusovo „neustávající soudní pronásledování“.
Dnes se tedy role obrátily, a zatímco je Vadžídová na útěku, Júnus převzal premiérské povinnosti a sestavil novou vládu, která představuje zajímavou směs odborníků a studentských vůdců. Do čela ministerstva financí se tak kupříkladu postavil bývalý šéf centrální banky, ministerstvo zahraničí vede někdejší diplomat a ministerstvo pro klimatickou změnu oceňovaná ekologická advokátka. Dva šestadvacetiletí lídři studentských protestů pak budou mít na starosti ministerstvo telekomunikace a sportu.
Ohrožená menšina
Přechodná vláda se musí potýkat s celou řadu extrémně složitých problémů, které mají potenciál přinejmenším zkomplikovat nastoupenou demokratickou transformaci. Největší výzvou je bezpochyby vlna násilí a rabování, která se rozpoutala po svržení Vadžídové a kterou se teprve v posledních dnech daří pomalu utlumit.
Policejní sbor se po útěku premiérky propadl do naprostého chaosu a velká část jeho členů odmítla nastoupit do práce, aby se vyhnula odvetě za předchozí střelbu do demonstrantů. Vláda se snaží pořádkové síly rychle zreformovat, zavést nové uniformy a nabrat nové policisty. Na mnoha místech ale musely alespoň prozatím převzít dohled nad veřejnou bezpečností improvizované sousedské a studentské hlídky, které nemají potřebné zkušenosti ani vybavení.
Hlavní obětí atmosféry bezpráví se stala hinduistická menšina, ke které se v převážně muslimské zemi hlásí zhruba osm procent obyvatelstva. Sociální sítě po svržení Vadžídové zaplavila videa z útoků na hinduistické chrámy a obchody, které v sousední Indii vyvolaly volání po intervenci a obavy z toho, že by příhraniční oblasti brzy mohla zaplavit vlna uprchlíků.
Přechodná vláda přislíbila, že se pokusí „najít způsob, jak tyto ohavné útoky zastavit“, a v hlavním městě Dháka se také v neděli 11. srpna konala masová demonstrace vyzývající k ukončení násilí proti hinduistické komunitě. Není však možné vyloučit, že změna režimu povede v Bangladéši k posílení radikálních islamistů, kteří před vznikem studentského hnutí tvořili hlavní opozici a které sekulární Vadžídová tvrdě potlačovala.
Mezi Čínou a Indií
Vedle otázky bezpečnosti musí přechodná vláda řešit také systémové reformy, které by státní správu a soudní systém očistily od dlouholetého vlivu Lidové ligy a v blízké budoucnosti umožnily konání skutečně svobodných voleb. Velké výzvy ji čekají rovněž na mezinárodní scéně, zvláště pak při snaze napravit pošramocené vztahy se dvěma největšími mocnostmi v regionu: sousední Indií a nedalekou Čínskou lidovou republikou.
Vadžídová se mezi těmito geopolitickými rivaly pokoušela balancovat a oběma umožnila získat výrazný podíl na prudce rostoucí bangladéšské ekonomice. Indie se však dnes obává právě o hinduistickou menšinu, a navíc na jejím území přebývá bývalá premiérka, která alespoň na dálku dále zasévá chaos. Vadžídová ze svého pádu obviňuje americkou CIA nebo bangladéšské křesťany, burcuje k protestům příznivce Lidové ligy a slibuje brzký návrat do vlasti.
„Indie má s Bangladéšem dlouhou a velmi citlivou hranici. Vláda premiéra Módího udělala chybu, když předpokládala, že Hasína bude vládnout sousední zemi navěky. Pokud jí bude skutečně poskytnuto útočiště v Indii, na dlouhou dobu nebudeme moci mít s Bangladéšem normální vztahy,“ domnívá se indický novinář Nilanjan Mukhopadhyay.
Komunistická Čína, která Bangladéši jen od roku 2019 půjčila na tři miliardy dolarů (68,6 miliardy korun), se pak ve svém okolí děsí jakýchkoli „barevných revolucí“ a preferuje dlouhodobou stabilitu. Nejen v regionu proto podporuje vojenské diktatury všeho druhu a je možné, že bude bangladéšskou armádu tlačit k převzetí moci.
Svržení Vadžídové pro ČLR ale na druhou stranu představuje i určitou příležitost, a to kvůli předpokládanému umenšení vlivu konkurenční Indie. Islamistická opozice má navíc paradoxně s Čínou dlouhodobě lepší vztahy než Lidová liga, její případné převzetí vlády po předčasných volbách by tedy mohlo komunistické mocnosti otevřít cestu například k ovládnutí klíčových přístavů v Bengálském zálivu.
