Nejen u nás, také v Belgii se věnuje pozornost pronikání čínského vlivu. S razantnějšími dopady. Svobodná univerzita Brusel končí spolupráci s Konfuciovým institutem, který platí Čína. Ředitel institutu čelí obvinění ze špionáže a belgické úřady mu zakázaly vstup do země.

O dění v Belgii přinesl zprávu iRozhlas.cz: „Podle univerzity by další spolupráce s Konfuciovým institutem byla v rozporu se záměry školy a s principem svobody výzkumu. V prohlášení to napsala rektorka vlámské univerzity Caroline Pauwelsová. Ředitel sporného institutu se v Belgii stal nežádoucí osobou. Úkolem pětašedesátiletého Sung Sin-ninga údajně bylo získávat na univerzitě informátory, alespoň to tvrdí belgický deník Der Standard.“

Řediteli v době, kdy byl v Číně, propadlo pracovní vízum a úřady mu žádost o prodloužení zamítly a na osm let mu zakázaly vstup do zemí schengenského prostoru. „Že bylo důvodem právě podezření ze špionáže, agentuře AP potvrdil sám Sung Sin-ning (Song Xinning). Současně ale toto obvinění popřel a totéž později učinila i čínská vláda.“

„Konfuciovy instituty řídí speciální úřad, který se jmenuje Chan-pan (Hanban). Ten je přičleněn k ministerstvu školství, ale do značné míry funguje nezávisle a je propojen s ústředním výborem komunistické strany. Jeho primárním cílem je šířit jazyk, kulturu a čínský vliv,“ řekla už dříve pro iRozhlas sinoložka Olga Lomová.

Zatímco ve světě už si všímají toho, jak Číňané z komunistické ČLR pronikají do akademické sféry a využívají svého vlivu na průmyslovou špionáž, k ovlivňování politiků a veřejného mínění a korupci, někteří naši politici se ještě neprobrali. A to i přesto, že na čínské aktivity upozorňuje i BIS. Úslužné působení prezidenta Miloše Zemana ve vztahu k Pekingu je celkem známé a jeho role v této věci už nabyla tragikomického rozměru.

Nákaza je ovšem dost akutní. Lubomír Zaorálek na Aktuálně.cz napsal: „Dnešní Čína je pro mě obrovským zlepšením. Pozvedla stovky milionů lidí z bídy. Pomáhá udržovat mír na řadě míst planety. Vyčlenila k tomu dva a půl tisíce vojáků. Českou armádu třeba čeká spolupráce s ní v Mali. Bez Číny nepohneme ani s klimatickou krizí.“

To je naprosto mimoběžné. Nesmíme mluvit o zvěrstvech, ke kterým v Číně dochází, jen kvůli tomu, že je Čína velká a mohla by se zlobit? Máme se kvůli tomu ponižovat? Co jsme z toho zatím měli?

Zaorálek vybízí k tomu, že máme s Čínou mluvit. Máme zatím jeden příklad toho, jak to naráží na své hranice. Čínský poradce prezidenta Zemana zmizel v jakýchsi vyšetřovacích zařízeních tamní komunistické strany a o jeho dalším osudu se neví nic. Nic neví ani Zeman, nebo se aspoň nepochlubil. Co kdyby se „mluvení s Čínou“ otestovalo na této věci? Abychom věděli, že je možné se bavit o všem.