Rotmistr Arnošt Mikš, člen výsadku ZINC FOTO: Vojenský historický ústav / se souhlasem
FOTO: Vojenský historický ústav / se souhlasem
Rotmistr Arnošt Mikš byl spolu se svobodníkem Viliamem Gerikem příslušníkem výsadku Zinc, jemuž velel nadporučík Oldřich Pechal. Výsadek však od počátku provázela smůla, která jeho příslušníkům zabránila splnit úkol zpravodajsky pokrývat území Moravy, jímž byli v Londýně pověřeni.
Arnošt Mikš se narodil 27. července 1913 jako první potomek Antonína a Agáty Mikšových v Janově. Tam vychodil obecnou školu a v sousedním Kounově tři roky měšťanky. Poté se vyučil zedníkem a při práci absolvoval tři roky živnostenské školy. Krátce pracoval v kaolinových dolech a vykonával i funkci hospodáře místního Sokola. Dne 1. října 1936 nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku 38 v Berouně, kde prošel cyklistickým výcvikem a šestiměsíční poddůstojnickou školou. Zároveň se zde seznámil s Vladimírem Hauptvogelem, rovněž pozdějším parašutistou. Do civilu byl propuštěn krátce po mnichovské krizi 14. října 1938 v hodnosti četaře a živil se opět jako zedník.
25. listopadu 1939 se společně s Vladimírem Hauptvogelem vydali přes hranice na Slovensko a přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Bejrút se dostali do Francie. Arnošt Mikš byl v lednu 1940 prezentován v Agde a v hodnosti četaře byl zařazen k 2. pěšímu pluku jako velitel minometného družstva. V bojích, kterých se účastnil, byl vyznamenán Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem a po pádu Francie se na palubě lodi Rod el Farag dostal do Anglie. V polovině roku 1941, již v hodnosti rotného, byl vyslán do základního sabotážního kursu na STS 26 ve Skotsku, poté prošel výsadkářským výcvikem na STS 51 v Ringway a byl ihned zařazen do výcviku pro speciální úkoly ve vlasti. Na STS 17 prodělal další výcvik a byl přidělen do skupiny Zinc, s níž byl v noci z 27. na 28. března 1942 omylem polského navigátora vysazen na Slovensku, což skupině de facto znemožnilo splnit její úkol.
Arnoštu Mikšovi se podařilo přejít do protektorátu a napojit se na odbojové skupiny v Praze a ve středních Čechách. Na jeho ukrývání se podíleli i jeho bratři František a Antonín.
K tragédii Arnošta Mikše došlo v noci ze čtvrtka 30. dubna na pátek 1. května 1942 nedaleko Požárů na Rakovnicku. Na místo přišel spolu s Josefem Kusým z Bělče vyzvednout operační materiál skupin dalších výsadků z Velké Británie – Bivoaucu a Bioscopu. Ty zde přistály o dva dny dříve společně s jediným členem výsadku Steel, Oldřichem Dvořákem.
Arnošt Mikš ani Josef Kusý však netušili, že při vláčení pole byl materiál objeven a místo střežilo četnictvo. Kolem desáté hodiny večerní četnická hlídka ve složení praporčík Václav Komínek a strážmistr František Ometák narazila na oba muže a vyzvala je k předložení dokumentů. Při následné přestřelce Arnošt Mikš zastřelil Františka Ometáka a Václava Komínka zranil, ale sám byl rovněž postřelen a raději zvolil dobrovolnou smrt. Josefu Kusému se podařilo během přestřelky uprchnout. Odpoledne 1. května pak byl k mrtvému Arnoštu Mikšovi gestapem přiveden další z členů výsadku Zinc Viliam Gerik, který mrtvolu svého spolubojovníka identifikoval.
Dnes na místě na kraji lesa stojí památník připomínající tuto událost.
Jeho bratři byli za pomoc, kterou mu při jeho vysazení v protektorátu poskytli, popraveni na kobyliské střelnici 31. května 1942 v 18.50. Všichni tři sourozenci jsou pak vzpomenuti na pamětní desce umístěné na jejich rodném domě v Janově.
