Prezident Trump od počátku tvrdil, že vyšetřování možného zapojení lidí z jeho kampaně do ruského ovlivňování voleb je honem na čarodějnice, je motivováno politicky a sledování komunikace lidí z jeho týmu bylo narušením soukromí. Generální inspektor ministerstva spravedlnosti, jenž měl tato podezření prověřit, dal teď v posledním bodě prezidentovi částečně za pravdu. I když celkově měl Muellerem vedený tým dostatek důvodů k zahájení celého procesu a není žádný důkaz, že by ve svém rozhodování byl veden snahou prezidenta politicky poškodit, postup FBI při žádosti o sledování elektronické komunikace Cartera Page (bývalého Trumpova poradce pro zahraniční politiku) byl přímo diletantský a Page by si zasloužil minimálně omluvu a odškodnění. 

Schvalování odposlechů a dalších metod sledování komunikace je ve svobodné společnosti dosti citlivý proces. V principu je problém s tím, že se jedná o značný zásah do soukromí, o kterém musí rozhodnout soud. Jenže háček je v tom, že soud pracuje jen s informacemi od jedné strany, tedy v tomto případě od FBI. Ve Spojených státech funguje pro posuzování takových žádostí od roku 1978 zvláštní soud známý pod zkratkou FISA (zkratka Foreign Intelligence Surveillence Act). Ten je už v podstatě od svého zřízení terčem kritiky ACLU (Americké unie pro ochranu občanských svobod) a dalších organizací bojujících proti přílišné moci státu.

Z podstaty věci logicky vyplývá, že takový soud pracuje v tajnosti a veřejná kontrola jeho rozhodování je tak zásadně ztížena, což je problematické. Navíc soud často nemá, jak si informace od policie a bezpečnostních složek ověřit či doplnit. Protistrana se, jak už bylo řečeno, z pochopitelných důvodů k návrhu vyjádřit nemůže. Proto má žadatel povinnost uvést veškeré informace včetně těch, které svědčí v neprospěch dané žádosti. To má zajistit, aby sledování nebylo nasazováno bez skutečně dobrého důvodu a užívalo se jen v případech, kdy je podezření dostatečně závažné.

Horowitzova zpráva ale právě v tomto ohledu pro FBI vyzněla naprosto katastrofálně. Agenti nepředložili soudu důležité informace, včetně vlastních pochybností o spolehlivosti zdroje informací, jež v dokumentu použili. Dále také neuvedli skutečnost, že Carter Page v minulosti pracoval pro CIA, což mohlo některé jeho podezřelé aktivity postavit do jiného světla. Horowitz nenašel důkaz, že by za těmito bezesporu velice závažnými pochybeními stála snaha poškodit prezidenta Trumpa. Nicméně tato zjištění jsou pro FBI sama o sobě fatální.

Věc je natolik závažná, že předsedkyně soudu Rosemary M. Collyerová, veřejně nakázala FBI, aby do 10. ledna přišla s návrhy změn, které by měly zajistit, aby se situace v budoucnu neopakovala. Je totiž dosti možné, že podobný postup tento federální úřad uplatňoval celkem běžně, což je ohromný problém. Agenti si takto mohli ulehčovat práci a používat taktiku, pro kterou se u nás vžil termín velrybaření. Policie prostě nasadí odposlech a čeká, co objeví, aniž by měla jasný obrázek.

To v případě vyšetřování ruského vměšování do amerických prezidentských voleb tak úplně neplatí. Horowitz totiž jasně konstatuje, že podezření byla dosti závažná pro jeho zahájení, a nepředjímá, zda by soud FISA odposlech nepovolil, kdyby byl informován tak, jak informován být měl. To ale nic nemění na faktu, že už samotná procesní chyba je dostatečně závažným problémem bez ohledu na to, zda by zrovna v tomto případě měla vliv na další postup.

Skutečnost je totiž taková, že takto podrobný obrázek prostě veřejnost o všech případech nemá a z pochopitelných důvodů mít nemůže. Otázka, zda k ovlivnění rozhodnutí soudu v neprospěch vyšetřovaných nedochází, je sama o sobě děsivá a veřejnost potřebuje ujištění, že je celý proces důvěryhodný. Ruské vměšování do amerických prezidentských voleb je nesporně pro demokracii hrozbou. To samé platí i pro chování, ze kterého prezidenta Trumpa viní Sněmovna ve vztahu k Ukrajině v procesu impeachmentu.

Stejně tak je ale ohrožením svobody a demokracie ze řetězu utržená FBI. Horowitzova zpráva nepotvrdila prezidentova podezření, stejně jako Muellerova zpráva nepotvrdila podezření o spolčení prezidentova týmu s Ruskem. Pro obě ale platí, že přesto přinesly závažná zjištění, z nichž by si američtí politici a úředníci měli vzít poučení. Dle reakce soudu FISA to vypadá, že si je vzal. Cesta k nápravě ale bude dlouhá a nelehká. Pro svobodnou společnost nicméně naprosto nezbytná.