Lídři opozičních stran FOTO: screenshot YouTube
FOTO: screenshot YouTube
Politickou atmosféru v české společnosti ovládají dva frustrující fenomény. Tím prvním je opticky drtivá hegemonie vládní garnitury a tím druhým jsou průzkumy veřejného mínění, které nám jsou předkládány jako holý fakt a demonstrují nám neměnnost a hlavně nezměnitelnost naší situace. Je třeba jim s odvahou čelit a naše různá zjištění z kuloárů politické scény ukazují, že současná opozice takovou odvahu má a její šance uspět nejsou vůbec špatné. Jen musí překonat řadu reálných i psychologických překážek.
Na této dusivé atmosféře se totiž také podepisuje otřesná situace v českých médiích a v novinářské obci, v níž značná část novinářů funguje ve službách vládní garnitury a druhá výrazná část je tak uboze sterilní či zcela mimoběžná s naší realitou, že nestojí na žádné straně závažného sporu o naši budoucnost. Tím obě skupiny společně tvoří většinu proti novinářům či médiím, jež hájí základní principy nezávislé žurnalistiky a tím i demokratické společnosti. Současný stav českých médií a občanská lhostejnost (kromě kolaborace) samotných novinářů silně přispěly k dojmu neměnné hegemonie Andreje Babiše.
V této tíživé situaci si psychologii poraženectví nechala vnutit celá řada demokratů. Tím de facto uznali jak nadvládu sil Andreje Babiše a Zemanových kamarádů v KSČM, ČSSD a SPD, tak i neměnnost a nezměnitelnost politické situace.
Jenže politická situace změnitelná je a v opozičních stranách se na této změně pracuje. Ve vedení Občanské demokratické strany, TOP 09 i Starostů již převažuje jasná snaha tvořit koalice pro krajské i parlamentní volby. Částečně na této věci pracují i křesťanští demokraté v KDU-ČSL, jen by člověk s povzdechem poznamenal, že se o to snaží navzdory lidovcům, které reprezentuje tamní předseda. Vyjednávací aktivitu můžeme zaznamenat dokonce i u Pirátů, jakkoli hodlají dbát na své suverénní postavení.
Stručně řečeno, před krajskými volbami se v jednotlivých krajích tvoří nadějné koalice demokratických stran a je již prakticky jasné, že do parlamentních voleb v roce 2021 vstoupí opoziční strany v koaličních blocích. Za velmi pravděpodobné lze považovat spojenectví ODS a TOP 09, což je třeba velmi vítat, protože jedině tak lze udržet liberálně-konzervativní směr české politiky v relevantní síle. V kuloárech se mluví dále o možném partnerství Pirátů se Starosty. I to by dávalo smysl, ale další spekulace jsou zatím předčasné. A pak je tu již zmíněná KDU-ČSL, která patří svým členstvem nepochybně do demokratického tábora a nutně potřebuje partnera do voleb. Modleme se ale, aby křesťany osvítil Duch Svatý a nezamotali se s čertem natolik, jako se to stalo jejich předsedovi.
V demokratických stranách bylo ještě nedávno slyšet mnoho rozumbradů, kteří opakovali jako papoušci klíčovou mantru Andreje Babiše, že antibabiš nefunguje. Tím fakticky uznali Babišův požadavek, že je nekritizovatelný. Babiš to šíří již mnoho let, kudy chodí, a je šokující, že takovou nekonečnou drzost a absurditu po něm bezmyšlenkovitě opakovalo tolik lidí. Tím dělají z Andreje Babiše pána nad pravdou.
Babiše jako tvůrce pravdy tu přitom už léta respektovalo nejen jeho vlastní hnutí ANO a jeho noviny, nýbrž skoro většina politické a mediální scény. Když třeba Babiš řekl, že je Kalousek nepřijatelný, tak to po něm řada politiků i novinářů ráda zopakovala a v TOP 09 se pak poslušně vzdali svého přirozeného a jediného lídra. Když ale Kalousek řekl, že je Babiš nepřijatelný, tak to neplatilo, protože to přece řekl Kalousek. Touto ukázkovou dětinskostí si půlka demokratické scény sama sobě podrazila nohy. A přesně k této dětinskosti se řadí i slaboduchá teze, že antibabiš nefunguje. Takové bludy je třeba definitivně zahodit.
Žádný demokraticky cítící člověk nemůže akceptovat požírání státu Agrofertem a autoritářské válcování společnosti, které předvádí premiér. Andrej Babiš chce, aby politický spor měl osobní rovinu a veřejnost viděla jeho kritiky jen jako nenávistné škůdce, kteří mu nepřejí. To je naprostá falzifikace situace a je ostudné, když si takové vidění někdo nechá vnutit.
Demokratické strany jsou přirozeně antioligarchické a antiautoritářské. Máme tu spor o charakter státu, spor civilizovaných principů s necivilizovanou džunglí. Právě proto je klíčovým tématem dneška Babišův konflikt zájmů a obrana právního státu. A tento spor má svůj evropský kontext.
Sekundárně se tento spor projevuje jako boj s Babišem. Ale kdyby tu požíral stát jiný miliardář, tak to bude zase ten samý systémový spor a úsilí o obranu demokracie. Proto se žádný demokrat nesmí bát toho, co Babiš vychytrale nazval antibabiš. A musíme vědět, že zbabělá a polovičatá forma antibabiše skutečně nefunguje. Funguje jenom suverénní a sebevědomé chování, které nám nebude předepisovat nějaký Babiš či kdokoli jiný.
Demokraté se již postupně zbavují těchto nánosů vládní propagandy a právě díky tomu začínají mít zase šanci na úspěch. Vedení politických stran se racionálně snaží vytvořit taková spojenectví, která demokratickým voličům dávají šanci. Průzkumy volebních preferencí tím pádem nemají moc velký smysl, protože nemohou odrážet podporu pro budoucí koalice, natož koalice v krajích. Pojďme projevit dostatek svobodného ducha a nenechme si vnutit takovou interpretaci průzkumů, podle níž se nedá nic změnit. Dá se to změnit. A pracuje se na tom.
Vstupujeme do nového období volebních kampaní. Občanská společnost sice působí po koronavirové krizi tak trochu jako spráskaný pes, ale kupříkladu výsledky doplňovacích senátních voleb ukazují nové šance. Zároveň mnoho lidí vidí, že neschopnost a nekompetence vládní garnitury v čele s premiérem táhne Česko ke dnu. Babiš má navíc kolosální ostudu v Evropě a jeho skandální ždímání evropských peněz je jasnou zátěží České republiky. To vše vyžaduje, abychom se nebáli a pojmenovali věci přesně tak, jak jsou.
