Turecká společnost Baykar dodala na Ukrajinu tři úderné drony Bayraktar, na které Ukrajinci vybírali peníze dle výzvy komika a politika Serhije Prituly, a jeden, na který vybrali obyvatelé Litvy. Po ranách, které uštědřila ruské protiletecké obraně ukrajinská armáda, drony zase nabývají na významu. Turecká firma se nakonec rozhodla bezpilotní letadla dodat zdarma.
V závislosti na konfiguraci stojí Bayraktar od jednoho do pěti milionů dolarů. Podle Valerije Zálužného, vrchního velitele ukrajinské armády, od 31. srpna do 2. září turecké drony zničily ruskou vojenskou techniku v hodnotě 26,5 milionů dolarů.
Nastojaščeje Vremja popisuje, jak právě v této době mohou drony znamenat výrazné posílení ukrajinských sil. Oproti první fázi války měly velké drony omezenou možnost působení kvůli ruské protiletecké obraně. Teď se ovšem ukrajinská armáda naučila odpalovat z Migů-29 americké rakety AGM-88 HARM. Ty pak ničí ruská odpalovací zařízení raket země-vzduch.
„Co to má společného s Bayraktary? Podle izraelského vojenského experta Davida Gendelmana právě tato ruská protivzdušná obrana výrazně omezila možnosti bezpilotních letounů ukrajinské armády vyrobených v Turecku. ‚Je velmi pravděpodobné, že právě toto (zničení S-300 a Pancir-S) má za následek uvolnění vzdušného prostoru, což umožňuje ukrajinskému letectvu i ukrajinským bezpilotním letounům volněji operovat.‘“
Úderný dron je menší než stíhací letoun a je obtížné ho odhalit radarem, zejména ve velkých výškách. Ničení vybavení není jediným úkolem Bayraktarů. Zabývají se také průzkumem. Záběry z přeletů nad nepřátelskými pozicemi se sice nedostanou na internet ani se nešíří virálně, ale přímo ovlivňují to, jak bude vypadat frontová linie.
Objevení nových videí z operace Bayraktarů svědčí o „kvalitativní změně v rovnováze stran na jihu Ukrajiny a především na pravém břehu Dněpru“, říká expert Defense Express Valerij Rjabych. Tuto změnu přičítá „aktivní práci na potlačení protivzdušné obrany nepřítele“:
„Bayraktary mohou aktivně fungovat jako úderná varianta, protože ke své činnosti potřebují přiblížit se k linii fronty – nejméně na osm kilometrů – aby mohly kvalitně ničit cíle,“ poznamenává Rjabych.
„Ozbrojené síly agresorské země se nyní ocitly v pasti. Jedná se o takzvaný palebný vak, kdy je nepřítel v podstatě odříznut od zásobovací linie. Je pro ně velmi obtížné organizovat zásobování municí, pohonnými hmotami, kterých je podle předběžných odhadů potřeba někde kolem 70-80 tun denně na doplňování paliva do techniky. A stejně tak je pro ně obtížnější řešit otázky evakuace raněných, zásobování potravinami a všeho ostatního.“
Počet ruských vojáků v Chersonské oblasti se odhaduje na 20 tisíc osob a ty je třeba průběžně zásobovat palivem, municí a náboji. Rusko se je snaží zásobovat vrtulníky, přes malé pontony a čluny, ale je to riskantní. „Nejsou to objemy, které mohou toto seskupení zajistit jako funkční. V nadcházejících týdnech uvidíme, že toto uskupení by mohlo ztratit schopnost odolávat,“ tvrdí Rjabych.