Volodymyr Zelenskyj při návštěvě osvobozeného Izjumu FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
Útoky ukrajinské armády z minulých dnů přišly po skončení vleklého období spíše úporných bojů bez větších územních zisků na jihu země. Zatímco světová média spekulovala, jestli protiofenziva neselhává ve svých cílech, ukrajinské ozbrojené síly změnily taktiku na systematičtější a opotřebovávací přístup. Co se dá vyvodit z pohledu na dost nepřehlednou situaci na rusko-ukrajinské frontě se pokouší v článku na Kyivindependent.com shrnout reportér listu Francis Farrell.
Podle Farrella existují důkazy, že ukrajinské velení nasadilo nebo právě nasazuje do boje většinu svých záložních jednotek a příští týdny nejspíš budou pro protiofenzivu klíčové.
„Jižně od Orichivu, který je nyní označován za místo hlavního úsilí, se ukrajinské síly posunuly několik kilometrů jihovýchodně od vesnice Robotyne, která leží na nejkratší trase, ke strategickému městu Tokmak… Na několika videích, která kolují na sociálních sítích, je vidět, jak ukrajinská vozidla dosahují první sady pověstných ruských protitankových překážek ‚dračích zubů‘, které jsou v této oblasti jen jednou ze součástí kombinované ruské opevněné obrany, známé také jako ‚Surovikinova linie‘ podle bývalého velitele ruské války proti Ukrajině.“
Ukrajinské síly nejspíš této první linie dosáhly, ale nebylo zatím vizuálně potvrzeno, jestli se jim také podařilo nově získané území udržet.
„Z ruských telegramových kanálů slyšíte anekdoty,“ sdělil pro Kyiv Independent Rob Lee, vojenský expert a vedoucí pracovník Foreign Policy Research Institute. „Někdy je to velmi pozitivní, jindy velmi negativní, nelze ani říci, zda je taková anekdota reprezentativní pro celek, nebo ne.“
Osvobození obce Staromajorska 35. brigádou ukrajinské námořní pěchoty se setkalo se znepokojenou reakcí ruských vojenských proválečných bloggerů.
Mezitím na východě pokračuje bitva o Bachmut, kde se situace vyvíjí ve prospěch Ukrajiny. Ruské zákopy na okrajích zničeného města jsou jeden po druhém dobývány zkušenými ukrajinskými brigádami, z nichž většina bojuje v oblasti přinejmenším od zimy.
Jižně od Bachmutu se ukrajinské síly vedené 3. útočnou brigádou, která je známá jako jedna z nejprofesionálnějších a nejefektivnějších v zemi, blíží k dobytí klíčové osady Kliščiivka, kterou Rusko obsadilo v lednu. Pokroku, i když pomalejšího, dosahují ukrajinské síly také severně od města, kde se přibližují k vesnicím Berchivka a Jahidne a zároveň se snaží proniknout do významného ruského pásma v okolí Dubovo-Vasylivky.
Francis Farrell útoky v okolí Bachmutu považuje za „fixační akci“, která má odvést ruské zdroje od místa, kde má boj mnohem větší strategickou váhu: od jihu. Tam se postup Ukrajiny na jižní frontové linii koncem června a v červenci téměř zastavil. Hlavní překážkou rychlého obrněného postupu byla především rozsáhlá minová pole, která Rusko umístilo podél jižní frontové linie. Odminování provádějí ručně ukrajinští ženisté, zatímco Rusko zase doplňuje minová pole pomocí systémů dálkového nasazení.
Bojová vozidla pěchoty Bradley americké výroby tam výrazně zlepšila schopnost ukrajinské pěchoty přežít v boji, ale samo o sobě to k průlomu nestačí. Rusko má dominanci ve vzduchu nad bojištěm. Britské ministerstvo obrany zaznamenalo výrazný nárůst používání bitevních vrtulníků Ka-52 k úderům na odkrytá uskupení ukrajinské obrněné techniky a personálu.
„Podle mého názoru to není proto, že by Ukrajina dělala mnoho chyb, ale hlavně proto, že Rusko se brání kompetentním způsobem a má velmi silnou obranu,“ soudí vojenský expert Rob Lee.
Lze pozorovat výrazný posun v ukrajinské taktice. Ukrajina pokračovala v útocích na ruské linie, ale činila tak převážně s motorizovanou pěchotou, systematicky postupující pod krytím dělostřelecké palby. Údaje o ruských ztrátách zveřejňované ukrajinským generálním štábem uvádějí, že Rusko ztrácí několik desítek děl za den. Na počátku roku se denní počty pohybovaly většinou v jednociferných číslech. Ukrajinci také dostali velkou dodávku amerických kazetových střel DPICMS a v dělostřelecké válce se Ukrajina zřejmě těší nezvyklé výhodě.
„Zatímco ruský prezident Vladimir Putin a někteří západní komentátoři velmi brzy tvrdili, že ukrajinská protiofenziva selhala, objektivní pravdou bylo, že to nebylo možné říci, dokud Ukrajina nenasadila většinu svých záloh, které tvoří asi tucet brigád, z nichž mnohé jsou vycvičené a vybavené NATO, doplněných devíti lehkými útočnými brigádami ‚Útočné gardy‘, zformované pod ministerstvem vnitra,“ píše Farrell.
Ukrajina se zřejmě odhodlává a nasazuje další jednotky, zejména z 10. armádního sboru, ale je zatím těžké říci, zda to představuje většinu kyjevských záloh. Rob Lee zmiňuje, že výsledky dalších dnů a týdnů bojů do značné míry závisí na míře úbytku sil na obou stranách. O tom je ale k dispozici jen velmi málo ověřitelných informací. „Teď není úplně jasné, kolik rezerv Ukrajině ještě zbývá… Nemyslím si, že protiofenziva v blízké budoucnosti skončí, myslím, že nakonec uvidíme, že se Ukrajina vrátí k útočnému přístupu s pěchotními útoky, a to v srpnu nebo možná v září.“
Schopnost Ukrajiny pokračovat v pozemních útocích a vynakládat munici tímto tempem narazí zřejmě časem na hranici, jejíž dosažení bude znamenat vyvrcholení ofenzivy. Nevíme, jakých územních zisků do té doby Ukrajina dosáhne a co bude dál v dlouhodobém horizontu. Článek zmiňuje názor českého prezidenta Petra Pavla, že letošní léto je vzhledem k velké závislosti Ukrajiny na západní vojenské pomoci poslední šancí, jak takovou operaci provést.
„Letos je příležitost otevřená. Po příští zimě bude nesmírně obtížné udržet současnou úroveň pomoci,“ prohlásil v březnu prezident Petr Pavel. Nejpravděpodobnějším scénářem je podle Leeho trvalý vyčerpávací boj, jehož výsledkem bude pravděpodobně hra čísel mezi ruskou průmyslovou silou a schopností Západu vyrovnat se jí trvalými dodávkami munice a dalšího vybavení.
To, co popisují ukrajinští a západní experti, doplňuje názor z druhé strany. Velitel ruského oddílu Vostok Alexandr Chodakovskij komentuje denně vývoj na frontě na sociální síti Telegram.
Dne 30. července píše: „Přestože směr Staromajorskoje – Urožajnoje není pro nepřítele vojensky strategický, každé vítězství, vhodně propagované v médiích, přináší všeobecné strategické dividendy. Soustředěním úsilí v záporožském směru a plánováním úderu na Energodar, což navíc potvrzuje zintenzivnění průzkumu této oblasti, se nepřítel snaží omezit naše síly v jiných oblastech a brání nám v přesunu posil na důležitější směry, kde na výsledku událostí závisí osud tohoto úseku války. Po obsazení obce Staromajorskoje zde nepřítel nevytvořil silnou obranu, ale odminoval naše ženijní překážky ve směru na Urožajnoje. Dnes již nepřátelské letectvo podniklo asi sedm náletů na tuto osadu, radio-elekronická obrana aktivně pracuje na potlačení našich komunikací, probíhá dělostřelecká příprava. Je zřejmé, že se připravuje pokus o útok na Urožajnoje.“
