Po dlouhých letech soudních sporů, trapného divadla s Ovčáčkovým „pátráním“ a nesmyslným vypisováním odměn za nalezení, se stát musel omluvit Terezii Kaslové, vnučce Ferdinanda Peroutky. V pátek 5. listopadu zveřejnilo ministerstvo financí omluvu, která jí podle rozhodnutí soudu náleží za dehonestující lež, kterou roku 2015 veřejně pronesl prezident Zeman – že slavný novinář napsal článek „Hitler je gentleman“. Nenapsal. Prezident ovšem nelenil a v rozhovoru pro rádio Frekvence 1 vypustil lež novou. Tentokrát o katolickém knězi a vysokoškolském učiteli Tomáši Halíkovi. Ten měl podle Zemanových slov říci, že by bylo dobré, aby prezident nežil. Neřekl. Kdyby Zemanovo setrvalé pomlouvačné lhaní nebylo tak smutné a ostudné, hodila by se pro množství jeho lží nejspíš hláška z populární komedie Jáchyme, hoď ho do stroje: „Vy nás ale zásobujete, pane Karfík.“ Ono to ale není veselé ani trochu.
Ačkoli mu nad střechami Pražského hradu vlaje standarta s nápisem „Pravda vítězí“ (před časem skupinou Ztohoven trefněji vyměněná za červené buranské trenýrky), je bohužel dávno známo, že s něčím, jako je ta zmiňovaná pravda, si Miloš Zeman, toho času prezident České republiky, žádnou hlavu nedělá. Vykládá, co ho právě napadne, a pokud tím může někomu uškodit, pomluvit ho, poplivat a nakydat na něj špínu, tím lépe. Radost z vypouštění nenávistných jedovatých řečí, lží a pomluv jej, jak jsme se na vlastní uši mohli přesvědčit, neopustila ani po delším pobytu v nemocnici. Miloš Zeman zkrátka lže, jako když dýchá. Patří to k jeho osobnostnímu nastavení, k jeho přirozenosti. Lže zkrátka pořád.
Do Ústřední vojenské nemocnice ho sanitka zvaná „mobilní JIP“ za dosud ne zcela jasných okolností z Lán odvezla 10. října. Poté byl Zeman umístěn na jednotce KARIM a hradní parta v čele s trestně stíhaným vedoucím prezidentské kanceláře Mynářem pilně vytvářela mlhu, pořádala nicneříkající tiskové konference a podle známého rčení „svůj k svému“ rovněž pilně produkovala lži. Například tu známou Ovčáčkovu, že si pan prezident pochutnává na buchtách a klobáskách, přičemž – jak se teď postupně dozvídáme – už měl Zeman v té době do žaludku zavedenou sondu pro umělou výživu, tzv. PEG. Pravdu jsme dlouho neslyšeli a dlouho jsme neslyšeli ani Miloše Zemana. Jeho mumlavé, zmatené opakování slova „svolení“ na videu ze 14. října, kde je mu předkládáno k podpisu „svolání“ ustavující schůze sněmovny, snad radši ani počítat nebudeme… Teď je mu prý už lépe.
A jen co je Zeman po týdnech schopen z nemocničního lůžka alespoň trochu souvisle veřejně promluvit, zachová se tak, jak je mu bytostně vlastní. Fantazíruje, lže a mlží o svém zdravotním stavu a kondici. „Můj skutečný stav je založen na tom, že mně nechutná jíst a že špatně trávím,“ vykládá, přestože téhož dne lékařské konzilium zveřejnilo zprávu, že se jedná o chronickou chorobu (kterou profesor Pafko, člen konzilia, posléze v podstatě potvrdil coby cirhózu jater). Šéf konzilia Tomáš Zima, lékař a končící rektor Univerzity Karlovy, rovněž uvedl, že zdravotní stav prezidenta i nadále vyžaduje hospitalizaci, která může trvat týdny, ale i měsíce. Dodal, že stanovit prognózu vývoje zdravotního stavu je obtížné a že se prezident nemůže naplno věnovat pracovním povinnostem.
Zeman prý se ale podle vlastních slov už cítí normálně, dokonce lépe než obvykle. O tělesném stavu nás ovšem (konečně) pravdivě a smysluplně informovali lékaři. O dobré duševní kondici zase příliš nesvědčí například fakt, že si prezident myslí, že ve sněmovně zasedne devět politických stran. Ale dobrá, buďme tolerantní, třeba je to jen nějaká chyba teletextu, ze kterého podle svých slov čerpá informace.
No a pak už to přišlo. Kdo by věřil, že vážná nemoc a snad i ohrožení života přivedlo Miloše Zemana ke smířlivosti či snad přímo k pravdomluvnosti, musel být ve svém idealismu (čti naivitě) těžce zklamán. Zeman vypustil přes rádiové vlny něco jedu na média (ačkoli na poznámky o likvidaci novinářů, jak před časem radil v Rusku Putinovi, se mu možná ještě nedostávalo dechu) a pak se honem pustil do nové lži ze svého širokého nevábného repertoáru. V rozhovoru z 5. listopadu doslova řekl: „Víte, lidská nenávist je téměř nekonečná. Například katolický kněz Tomáš Halík veřejně prohlásil, že bych neměl žít, že by bylo lépe, kdybych nežil. Inu, typický katolický kněz.“
Tomáš Halík k tomu nejspíš dost dobře nemohl mlčet, a tak uvedl: „Miloš Zeman o mně v rozhovoru pro Frekvenci 1 dnes tvrdil, že jsem o něm veřejně prohlásil, že by neměl žít, že by bylo lépe, kdyby nežil, a dodal: ‚typický katolický kněz‘. Slova, která mi Miloš Zeman připsal, jsem nikdy nepoužil, prezident mne zcela lživě obvinil a pokusil se poškodit mou čest stejně jako v případu útoku na Ferdinanda Peroutku. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nyní nezvažuji podání žaloby.“
Takovou téměř „svatou“ smířlivost a měkkosrdcatost ovšem – a není divu – nemíní projevit například Zdeněk Šarapatka, donedávna člen Rady České televize a bývalý poradce na Úřadu vlády, o kterém Zeman v listopadu 2017 v televizi Barrandov pronesl pro změnu lež, že ho coby premiér vyhodil pro neschopnost. Ačkoli existuje nezpochybnitelný dokument – žádost o ukončení pracovního poměru dohodou. A i když podle původního soudního verdiktu už se ministerstvo financí za tuto Zemanovu lež omluvilo, Ústavní soud rozhodnutí zrušil a celý spor se tak vrací zase na začátek. V tomto případě je prý nutno žalovat Zemana jako osobu. Cítí-li se prý ale Zeman na výkon prezidentských povinností, bude mít jistě dost sil i na soudní při a žalobu, kterou dosud s ohledem na jeho zdraví pozastavili, napsal Šarapatka na sociální sítě.
Případů, kdy Miloš Zeman, ať už jako prezident, nebo před svým zvolením, o někom lhal a byl přinucen – někdy i soudně – k omluvě, je ale víc, než by se slušelo. Nabízíme stručný výběr z „úctyhodných“ výkonů Miloše Zemana…
O někdejším poslanci a později policejním řediteli v Náchodě Milanu Hruškovi Zeman, tehdy coby předseda ČSSD, v roce 1993 řekl, že „s jistými obtížemi absolvoval sedm tříd základní školy“. Soud Zemanovi nařídil zaplatit odškodnění ve výši 100 000 Kč, které pak bylo sníženo na 20 000 Kč.
O Jozefu Wagnerovi, který býval jeho spolustraníkem, tedy sociálním demokratem, Zeman pro změnu v roce 1997 rozšiřoval, že po vyloučení z ČSSD Wagnera mezi sebe odmítl přijmout i poslanecký klub komunistů. Soudním rozhodnutím byl Zeman přinucen k omluvě.
O někdejším místopředsedovi ODS Miroslavu Mackovi Zeman v roce 2000 v televizi prohlásil, že roku 1992 zprivatizoval Knižní velkoobchod díky pomoci určitých politiků a že šlo o „jednoznačné tunelování“. Na příkaz soudu zveřejnil v televizi Nova omluvu.
V roce 1999 Zeman jako premiér tvrdil, že novinář Ivan Brezina psal za úplatu články podporující dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Vrchní soud v Praze Zemanovi v dubnu 2007 nařídil, aby se omluvil a zaplatil Brezinovi odškodné 50 000 Kč a soudní náklady.
Působivé, že? Takhle nějak si občan představuje hlavu státu, nejvyššího ústavního činitele své země? Jako mstivého lháře, který neustále po někom plive pomluvy, načež se, mnohdy za nemalé peníze z kapes občanů, léta soudí, aby byl nakonec soudními verdikty donucen k omluvě či pokutám? To je přece ono. To chceme. Nebo ne?
Předseda senátu Miloš Vystrčil má ale aktuálně za to, že pokud je Miloš Zeman schopen plnit aspoň „základní povinnosti“ (čímž zřejmě myslí přijmout demisi vlády a jmenovat nového premiéra), není k aktivaci článku 66, kterým by se některé prezidentské pravomoci dočasně delegovaly na jiné ústavní činitele, důvod. Speciálně svolané lékařské konzilium je ale toho názoru, že prezident plně rozhodně pracovat nemůže a není jasné, kdy a zda vůbec někdy bude moci. Zato lhát je Zeman i ve svém stavu a z nemocniční postele schopen dokonale a naplno. To není zrovna dobrá vizitka pro naši republiku.
Autorka je řadovou členkou TOP 09.