Donald Trump, Volodymyr Zelenskyj FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Americká dohoda o ukrajinských nerostných surovinách má „charakter ochranářského vydírání“. Americkému deníku The New York Times to řekla Virginia Page Fortna, přední americká expertka na mírové dohody. Podle expertů oslovených americkým deníkem v historii neexistuje jiný případ, kdy by Spojené státy americké nebo jakákoli jiná země požadovaly od svého partnera během války formální dohodu o platbách.
Ukrajina se pod silným tlakem Trumpovy administrativy blíží dohodě o předání části svých příjmů z nerostného bohatství Spojeným státům. Předchozí dvě verze ukrajinský prezident odmítl podepsat, načež ho jeho americký protějšek označil za „diktátora“, který může za rozvrat Ukrajiny a smrt milionů lidí.
Poslední návrh smlouvy, který podle Donalda Trumpa přijede Volodymyr Zelenskyj podepsat v pátek do Washingtonu, počítá se zřízením fondu, do něhož by Ukrajina přispívala 50 procenty výnosů z budoucího zpeněžení státních nerostných zdrojů, včetně ropy a plynu, a související logistiky. Fond by investoval do projektů na Ukrajině. Fond nezahrnuje nerostné zdroje, které již přispívají do ukrajinské státní pokladny, což znamená, že by se nevztahoval na stávající aktivity Naftogazu nebo Ukrnafty, největších ukrajinských producentů plynu a ropy.
Dohoda podle britského deníku Financial Times neobsahuje žádnou zmínku o bezpečnostních zárukách USA, na kterých Kyjev původně trval výměnou za souhlas s dohodou. Rovněž zatím neřeší otázky, jako je velikost podílu USA ve fondu a podmínky dohod o „společném vlastnictví“.
Původní rozsáhlý návrh Trumpovy administrativy počítal s investičním fondem pro obnovu, v němž si USA „zachovají stoprocentní finanční podíl“. Ukrajina by do fondu přispívala 50 procenty výnosů z těžby nerostných surovin, včetně ropy a plynu a související infrastruktury, a to až do výše 500 miliard dolarů. Tyto podmínky Ukrajina označila za nepřijatelné a byly z konečného návrhu odstraněny.
Nová bezpečnostní záruka je v podstatě vydíráním
„Co lepšího byste pro Ukrajinu mohli mít než ekonomické partnerství se Spojenými státy,“ prohlásil v pátek Mike Waltz, americký poradce pro národní bezpečnost. Explicitní požadavek na ukrajinské nerostné bohatství v době, kdy je země v zoufalé situaci, má ale podle politoložky z Kolumbijské univerzity, která je přední odbornicí na mírové dohody, „charakter ochranářského vydírání“.
„Nová bezpečnostní záruka je v podstatě vydíráním,“ dodal Steven A. Cook, vedoucí pracovník Rady pro zahraniční vztahy, s odkazem na Waltzovo prohlášení, že „ekonomické partnerství“ se Spojenými státy zajistí Ukrajině bezpečnost.
Odborníci, které oslovil deník The New York Times, si nevzpomínají na precedens, kdy by Spojené státy nebo jakákoli jiná země v době války získávaly finance nebo zdroje od svých vlastních spojenců. Trumpova transakční diplomacie vysílá spojencům signál, že Spojeným státům nelze věřit, že pomohou svým přátelům nebo dodrží své závazky. A jeho protivníkům říká, že je ochoten vzdát se dlouhodobých strategických zájmů za krátkodobá vítězství, shodují se experti.
V pátečním projevu v Oválné pracovně Donald Trump řekl, že „buď podepíšeme dohodu, nebo s nimi (Ukrajinci, pozn. red.) bude spousta problémů“. Všichni oslovení experti si nejsou vědomi žádné podobné situace, kdy by Spojené státy nebo jakákoli jiná země požadovaly od svého partnera během války formální dohodu o platbách.
Tady jsou naše podmínky
Existuje však spousta případů, kdy Spojené státy použily svou vojenskou sílu k ochraně amerických ekonomických zájmů. Například zajištění přístupu k ropě bylo hlavním pilířem americké politiky na Blízkém východě, zejména v první válce v Perském zálivu, kdy USA bránily Kuvajt před invazí Iráku.
Ale Spojené státy „nikdy Kuvajťanům neřekly: ‚Hej, za tohle nám musíte zaplatit‘,“ dodal Cook z Rady pro zahraniční vztahy. Spojenci jako Saúdská Arábie pomáhali financovat válku v Zálivu, ale ne pod nátlakem. „Nebylo to tak, že by se Dick Cheney v srpnu objevil v Saúdské Arábii a řekl: ‚Tady jsou naše podmínky,’“ dodal Cook.
Již není jasné, které země Trumpova administrativa považuje za přátele a které za nepřátele. V každém případě však svými kroky zároveň vysílá jasný signál, že Spojené státy jsou v nejlepším případě nespolehlivým a drahým partnerem – a v nejhorším případě budou považovat závislost jakékoli země na Spojených státech za slabost, které lze využít, dodali odborníci.
„Jsme svědky úspěšné krátkodobé strategie a katastrofální dlouhodobé strategie,“ řekl Joseph Nye, politolog z Harvard Kennedy School. Podle něj může být nátlakový a nepřátelský přístup, jaký uplatňuje Trump, účinný při získávání krátkodobých ústupků. Z dlouhodobého hlediska však mají země, které jsou v současnosti partnery v obchodní a zahraniční politice, nyní silnou motivaci usilovat o užší vztahy se zeměmi, jako je Čína.
Analytici tvrdí, že Trumpova zahraniční politika vysílá Rusku a dalším nepřátelským zemím vzkaz, který může mít ještě větší důsledky, že Spojené státy jsou ochotny upřednostnit krátkodobý finanční zisk před svými širšími dlouhodobými zájmy. „Hodně škod na důvěryhodnosti Spojených států už bylo napácháno,“ uzavřela politoložka Page Fortna.
