Přes masové protesty v ulicích a odpor většiny obyvatel v Izraeli pokračuje schvalování kontroverzní reformy justice. V úterý prošla prvním parlamentním čtením klíčová součást této reformy, která by poslancům umožnila prostou většinou schvalovat zákony dopředu „imunní“ vůči přezkoumání a případnému zneplatnění Nejvyšším soudem.

Další návrhy vlády premiéra Benjamina Netanjahua počítají mimo jiné se zvýšením počtu soudců Nejvyššího soudu požadovaných pro zneplatnění běžných zákonů, a především se samotnou změnou způsobu obsazování nejvyšší soudní instance v zemi. V příslušné komisi, která je dnes vedle politiků složená ze stávajících soudců Nejvyššího soudu a zástupců advokátní komory, by získali většinu právě političtí nominanti.

Odpůrci reformy varují, že schválení těchto změn ohrožuje samotnou podstatu izraelské demokracie a povede k nikým nekontrolované vládě kohokoli, kdo získá byť nejtěsnější většinu v Knesetu (tedy izraelském parlamentu). Už desátým týdnem proto v ulicích izraelských měst probíhají protesty, které jsou podle pořadatelů vůbec největší v izraelské historii – jen v sobotu se jich zúčastnilo na půl milionu lidí.

Představitelé vlády v čele s premiérem Netanjahuem sice dávají najevo, že jsou nakloněni dialogu, zároveň ale pokračují v procesu schvalování kontroverzních zákonů, které by se mohlo podařit prosadit už do konce tohoto měsíce. A to i přes opozicí ohlášené parlamentní obstrukce.

Extrémní koalice

Soudní reformy prosazuje široká vládní koalice, v jejímž čele po listopadových volbách znovu stanul několikanásobný premiér a šéf pravicové strany Likud Benjamin Netanjahu. Netanjahu se v ní jako už tradičně spojil se stranami reprezentujícími zájmy ultraortodoxních židovských věřících, tentokrát ale do koalice přizval také uskupení všeobecně považovaná za extremistická.

Ve vládě tak jako ministr vnitřní bezpečnosti zasedá Itamar Ben Gvir ze strany Židovská síla, který byl v roce 2007 odsouzen za podněcování rasismu a byl také více než padesátkrát obviněn z různých přečinů. Dalším kontroverzním ministrem je Becal’el Smotrič, jenž v minulosti proslul třeba voláním po vypovězení všech Arabů z Izraele a anexi Západního břehu. A součástí nové vlády je také otevřeně homofobní strana Noam.

Na ovládnutí Nejvyššího soudu má tato koalice zájem hned z několika možných důvodů. Zatímco premiéra Netanjahua zajímá především možnost vyhnout se dalšímu soudnímu stíhání v jeho korupčních kauzách a schopnost bez soudních zásahů jmenovat ministry, náboženské strany si chtějí pojistit, že ultraortodoxní Židé nebudou jako zbytek izraelské židovské populace nuceni sloužit v armádě. Extremisté pak mají zájem na prosazování legislativy namířené proti izraelským etnickým, náboženským a sexuálním menšinám, kterou by v tuto chvíli Nejvyšší soud s největší pravděpodobností zablokoval.

Nesouhlasné hlasy

Proti soudní reformě se v izraelské společnosti zvedla vlna odporu, která nemá obdoby přinejmenším od doby protestů proti invazi do Libanonu v 80. letech. Kromě statisícových demonstrací probíhají každý týden rovněž blokády důležitých dopravních bodů – kupříkladu minulý čtvrtek protestující zablokovali některé důležité dálnice a přístupové cesty k Ben Gurionovu mezinárodnímu letišti, aby tak zkomplikovali premiérovu naplánovanou návštěvu Itálie.

Navrhované zákony odsoudila nejen politická opozice, ale také bývalí i současní soudci včetně někdejšího předsedy Nejvyššího soudu nebo představitelé domácího a mezinárodního byznysu. Těm vadí zejména to, že by soudní reforma vytvořila klima permanentní právní nejistoty, ve kterém může prostá většina v parlamentu zpochybnit i nejzákladnější práva, jako je ochrana soukromého majetku. Proti reformám se postavilo například 255 židovských podnikatelů ve Spojených státech, kteří Netanjahua v otevřeném dopisu varovali před „zničením izraelského ekonomického úspěchu a vykopáním nepřekonatelných příkopů uvnitř Izraele i se zbytkem podnikatelského světa“. 

Kromě toho se objevily projevy odporu v ozbrojených složkách, což je v Izraeli bezprecedentní situace. Stovky rezervistů se v posledních týdnech odmítaly účastnit cvičení, a to včetně elitních pilotů, kteří by přitom byli klíčovou součástí případného leteckého útoku proti íránským jaderným zařízením. Náčelník izraelského generálního štábu Herzl Halev při této příležitosti varoval, že armáda nemůže „fungovat bez dobrovolného ducha záložníků“.

Průzkumy veřejného mínění dosud konzistentně ukazovaly, že na straně odpůrců reformy stojí většina obyvatel. Kupříkladu v průzkumu Izraelského demokratického institutu ze začátku února podpořilo 66 procent respondentů právo Nejvyššího soudu zneplatňovat legislativu v rozporu se základními zákony, a to včetně téměř poloviny voličů Netanjahuovy strany Likud. 63 procent respondentů zároveň podporuje stávající způsob vybírání soudců Nejvyššího soudu, ve kterém nemají většinu politici.

Marná snaha o kompromis

Prezident Jicchak Herzog se za této situace pokouší přimět obě strany ke kompromisnímu řešení. „Jsme ve velmi vážné situaci, která může mít politické, ekonomické, sociální a bezpečnostní důsledky,“ varoval v pondělí. „Není žádným tajemstvím, že veškerý svůj čas a energii věnuji hledání dohod, které nás zachrání z ústavní a sociální krize, v níž se nacházíme.“

Konkrétní kompromisní řešení už s cílem „předejít ústavnímu chaosu“ Knesetu předložila skupina předních izraelských odborníků na právo v čele s někdejším ministrem spravedlnosti Danielem Friedmannem. Tito experti se s vládou shodují na tom, že je potřeba izraelský soudní systém zreformovat, navrhují ale méně drastické kroky – například jakousi „ústavní většinu“ pro přehlasování soudního zneplatnění přijaté legislativy, složitější schvalování základních zákonů v parlamentu nebo nutnost dohody mezi vládou a opozicí při jmenování soudců Nejvyššího soudu.

Sám jeden z autorů kompromisního řešení, bývalý šéf Izraelské národní bezpečnostní rady Giora Eiland, nicméně připouští, že tato iniciativa nemá velkou naději na úspěch. „Setkali jsme se s ministrem spravedlnosti Levinem a předsedou výboru pro právo a spravedlnost Rothmanem, kteří si náš návrh vyslechli,“ popsal Eiland v rozhovoru pro server Ynet. „Vzhledem k současnému vývoji se mi ale zdá, že je náš kompromis mrtvý. Pokusili jsme se zastavit dva vlaky, které se blíží ke srážce, to se nám ovšem nepodařilo. Obě strany jsou přesvědčeny o třech věcech: že mají pravdu, mají převahu a jakékoli zaváhání by pro ně mohlo znamenat neúspěch.“

Řada analytiků věří, že současná vláda svůj návrh i přes pokračující protesty schválí bez kompromisů a v nejbližší době. „Chtějí jmenovat soudce, chtějí mít možnost soudce přehlasovat, chtějí, aby výkonná moc kontrolovala soudní moc – a na nic menšího nehodlají přistoupit,“ domnívá se Dan Ben-David, ekonom Tel-Avivské univerzity a vedoucí Šorešova institutu pro socioekonomický výzkum.