Rozhodnutí nakladatelství Hachette nevydat autobiografii Woodyho Allena vzbudilo kontroverze ze všech stran. Pro hnutí #MeToo šlo po Harveym Weinsteinovi o další výhru, asociace spisovatelů PEN Club ho naopak chápe jako útok na svobodu slova. Kniha nakonec našla nového nakladatele, ale její příběh mezitím stihl popsat společnost v několika rovinách.
Na začátku března ohlásilo americké nakladatelství Hachette, že v dubnu vydá autobiografii spisovatele a oscarového režiséra Woodyho Allena. Zpráva okamžitě vyvolala vlnu rozporuplných reakcí a média ještě nevydanou knihu označila za „v době #MeToo nevydatelnou“. Ještě téhož dne vystoupil americký novinář Ronan Farrow a pohrozil nakladatelství, že s ním přestane spolupracovat, pokud knihu opravdu vydá. Dva dny nato několik desítek zaměstnanců Hachette uspořádalo protest před sídlem firmy a donutilo svého zaměstnavatele, aby vydání Allenova memoáru stopl. Zanedlouho nakladatelství tento krok potvrdilo.
Příběh nám ukazuje dva zajímavé fenomény. Zaprvé – sílu davu. Britský spisovatel Douglass Murray se touto otázkou zabývá ve svém bestselleru Madness of Crowds, a jak anglofonnímu uchu název napoví, považuje ji za šílenství. Všichni dobře víme, že dav dokáže strhnout i toho nejspořádanějšího a nejslušnějšího člověka. Ať už se jedná o protivládní demonstraci či o sportovní utkání, osobnost tisíce lidí splyne v jednu. S nárůstem sociálních sítí nám navíc tento pocit bylo umožněno sdílet s lidmi po celém světě, a to s jednou vychytávkou – anonymitou. „Myslím, že se online svět změnil v jakési fórum šikany,“ kritizuje sociální sítě ve své knize Murray.
Podle mnohých se obětí této šikany nyní stal Woody Allen. Proti vydání knihy kritici argumentují tím, že Allen čelí obvinění své adoptivní dcery Dylan Farrowové ze sexuálního obtěžování. Ze stejného důvodu Amazon v roce 2018 nedal na trh jeho film Deštivý den v New Yorku. Co na tom, že režiséra vyšetřovaly dva státy a policie nikdy žádné obvinění nevznesla? Internetovým soudcům ale o spravedlnost nejde, jinak by neprotestovali proti vydání knihy, nýbrž za znovuotevření vyšetřování. „Pokud jsou lidé tak přesvědčeni o jeho vině, měli by ho nechat mluvit,“ komentoval kauzu britský Guardian, který hnutí #MeToo jinak podporuje. Ve virtuálním světě zřejmě vzniklo pravidlo, že pokud něco tvrdí dostatečný počet lidí, musí to být pravda. Tato alternace Goebbelsovy mantry se stává nebezpečným precedentem, kterému by se zdravá společnost měla bránit.
Souboj symbolů
Druhým fenoménem, na který kauza nevydané knihy poukázala, jsou symboly. Po odsouzení Harveyho Weinsteina k 23 letům vězení se uvolnila pozice pro hlavní tvář sexuálního obtěžování, kterou by podle mnohých nyní měl obsadit právě Allen. Situaci rychle pochopil i autor hororových románů Stephen King, který rozhodnutí Hachette nevydat Allenovu autobiografii zkritizoval. „Nejde o něj. Dělá mi starosti, kdo bude umlčen příště,“ napsal slavný spisovatel na Twitter. Jen hlupák by Kingova slova interpretoval jako obavy ustrašeného sexuálního predátora. King pouze stejně jako Douglas Murray nesouhlasí s veřejným lynčem lidí, kterým soud neprokázal vinu.
Roli symbolu v příběhu sehrává také již zmíněný novinář Ronan Farrow, který v úvodu celé kauzy pohrozil nakladatelství Hachette ukončením spolupráce. V roce 2019 totiž vydalo knihu Catch and Kill, ve které Farrow odhaluje sériové násilníky v čele s Harveym Weinsteinem. Od té doby je Farrow považován za tvář hnutí #MeToo a symbol boje proti sexuálnímu obtěžování. Za svou investigativní práci získal Pulitzerovu cenu a nepochybně si zaslouží velký obdiv.
Pozornému čtenáři jistě neunikla shoda jmen novináře Farrowa a Allenovy adoptované dcery, která s obviněním ze sexuálního obtěžování přišla. Ronan Farrow je totiž biologickým synem Woodyho Allena a jeho tehdejší partnerky, herečky Mii Farrowové. Společenský spor o vydání či nevydání jedné knihy tak přešel nejen v souboj dvou blízkých příbuzných, ale hlavně v souboj dvou důležitých symbolů této doby.
Jedna strana považuje Woodyho Allena za nemorálního heterosexuálního bílého muže, jehož činnost ve veřejném prostoru musí být zastavena za každou cenu. Pro druhou stranu je režisér obětí twitterového kolosu, který si po Harveym Weinsteinovi vyhlédl další oběť. Pravda je, jak už to tak bývá, pravděpodobně někde uprostřed. Horší ovšem je, že se ji velká část společnosti snaží zakrýt. Rozhodnutí nevydat Allenovu autobiografii znemožňuje čtenáři udělat si vlastní názor a nutí ho spoléhat se na zkreslené informace z vyhroceného hollywoodského sporu.
Nečekaný krok odvážného nakladatelství
„Chci ukázat svou tvář a vyprávět svůj příběh,“ řekla Dylan Farrowová v dnes již slavném rozhovoru pro televizi NBC v roce 2018, ve kterém zopakovala, jak ji otec v dětství obtěžoval. Stejné podmínky pro svého adoptivního otce přitom zjevně odmítá.
Malé světlo na konci tunelu zazářilo 23. března, kdy se kniha zničehonic objevila na pultech knihkupců. V utajeném režimu si ji pod svá křídla vzalo nezávislé nakladatelství Arcade Publishing. Podle editorky Jeannette Seaverové se nakladatelství neskloní před těmi, kteří chtějí spisovatele umlčet. „Žijeme ve zvláštní době, kdy je pravda nebezpečně často shazována jako ‚fake news‘. My se rozhodli dát prostor respektovanému umělci, a ne těm, kdo se ho snaží umlčet,“ okomentovala krok Seaverová. Vítězství svobody slova a práva na kritické myšlení ale nakonec stejně bude v rukou samotných čtenářů a jejich rozhodnutí si knihu otevřít.
