ROZHOVOR / Oslovili mě přímo z Úřadu vlády. V každé kropence, která vznikla, je kus mé duše, také proto si můj první vyrobený kus chráním a nenabízím k prodeji, popisuje v rozhovoru pro FORUM 24 Anna Martinková. I když má za sebou již několik výstav, nově je její design k vidění i v Bílém domě. Její kropenku přivezl premiér Petr Fiala (ODS) jako dárek americkému prezidentovi Joeu Bidenovi.

Můžete popsat proces výroby kropenky, kterou obdržel americký prezident?

Kropenku jsem vytvořila jako reakci na stavby Jana Blažeje Santiniho. Jeho dílu se věnuji už delší dobu a bylo pro mě důležité vytvořit důstojný projev obdivu k jeho stavbám. Santiniho kaple sv. Anny v Panenských Břežanech byla jeho první centrální samostatnou stavbou a mou první stavbou, kterou jsem jako malá s rodiči navštívila.

Dále čtěte

FOTO: Barevné doplňky českých návrhářek kombinují tradici s moderní inovací

Dvě značky, dvě metody, dvě úspěšné tvůrkyně s jedním cílem. Dělat to, co je baví, udržitelně, rukodělně, a hlavně s láskou pro…

Kropenka je vyrobena technologií tavené skleněné plastiky. Tavení skla je poměrně náročný a dlouhý proces. Jako první přichází vytvoření modelu, na který jsem odlila silikonovou formu. Silikon poté slouží jako forma pro voskové modely. Až se podaří odlít hezký voskový model, přichází další důležitá část, výroba sádro pískové formy. V momentě, kdy je hotová, se vosk pomocí horké páry odstraní a do suché formy skládám sklo v požadované barvě. Proces tavení skla v případě kropenky trvá většinou kolem sedmi dní. Následné úpravy broušením mi u jednoho objektu zaberou i měsíc práce.

Jak se vaše kropenka dostala do Bílého domu?

Oslovili mě přímo z Úřadu vlády, zda bych toto dílo chtěla poskytnout jako dar, který poveze pan premiér do Spojených států. Za doporučení a odkázání na mou tvorbu a dílo kropenky vděčím mému profesorovi Ronymu Pleslovi, kterému jsem za tento krok velice vděčná.

Předpokládám, že máte s kropenkou nějakou spojitost třeba i duchovní. Jaký má pro vás význam?

V každé kropence, která vznikla, je kus mé duše, také proto si můj první vyrobený kus chráním a nenabízím k prodeji. Mám k tomuto projektu osobní vztah, protože se v něm propojují velice podstatné momenty mého života. Také je pro mě nástrojem, kterým se mi podařilo komunikovat se stavbou i se samotným architektem.

Co vás přivedlo k designu?

Začátek studia designu jsem odstartovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, která mi dala skvělý základ pro další studium výtvarných oborů. Dnes jsem za tuto zkušenost velice ráda, nicméně jsem se našla spíše v tvorbě volnější a naprosto mě okouzlilo sklo jako materiál.

Proč zrovna sklo?

Vždy jsem ho chtěla podrobněji zkoumat. Po studiu designu na střední škole i ČVUT jsem cítila potřebu pracovat spíše s materiálem než s počítačovými programy, a tak jsem se rozhodla vkročit do neznáma a přihlásit se do Ateliéru skla na UMPRUM.

Dále čtěte

Mirek Kosík tančí s Farnou i Marešem. Prozradil, čím ho dojal Jiří Korn

Mirek Kosík se tanci věnuje od čtrnácti let. Dnes je mu devětadvacet, má za sebou vystoupení v divadlech, televizních přenosech, reklamách…

Jaké metody při výrobě používáte?

Ráda využívám techniky, které mohu sama ovlivňovat. Často pracuji s tavenou skleněnou plastikou, ale většinou pro mě projekt začíná experimentováním. Baví mě experimentovat se spékáním korálků české značky Preciosa a jejich tyčinek na výrobu rokajlu. Nejvíce mě na procesu baví, jak sklo pokaždé překvapí reakcí, která se v peci stane.

Kdo nebo co je vaší inspirací?

Vždy pro mě byla a stále je velkou inspirací historie. Ať už z hlediska uměleckého nebo společenského. Myslím, že se máme stále z čeho učit od našich předků, a snažím se to reflektovat i v mém díle. 

Na čem pracujete nyní?

Momentálně dokončuji dva projekty. Opět se budu zabývat architekturou a objekty sakrálních staveb a otevřu také téma ručního tradičního brusu.